Zabil som svoju matku

Po výtečných Imaginárních láskách jsem čekal trochu lepší kus. Dolanovi se ovšem nedá upřít, že hned od prvního snímku si vytvořil naprosto originální a jedinečný styl - což je v dnešní době, kdy už bylo natočeno všechno a všemi způsoby, docela neuvěřitelné. A není to jenom o těch zpomalených záběrech, už jenom to jak snímá hovořící postavy - dvě v jednom záběru, otočené ke kameře. Zabil jsem svou matku však není zdaleka tak vizuálně a hudebně opojné, jako následující snímek. Dolan tady zkouší, občas mu to vyjde, občas ne, občas něco působí poněkud nedomyšleně. Několik scén dokonce už zavánělo těžkým nevkusem, například ta s barvami a dvěma "dychtivými" homosexuály. Nejvíce mi však vadila ona zbytečná uřvanost a vztahovačnost hlavního hrdiny, díky čemuž jsem s ním nemohl sympatizovat. (07.09.2011)

Jaká matka, takový syn aneb jeden horší, než ten druhý. První půlhodinu jsem je upřímně nesnášela oba. Matka, která evidentně není připravená na to být sama se svým sedmnáctiletým synem a syn, který by si zasloužil minimálně profackovat. Ale po té první půlhodině se to docela hezky rozběhlo a do 96 minut se nakonec vešlo až obdivuhodně mnoho. Je pravda, že jsem od tohohle filmu čekala něco trochu jiného, ale taky je pravda, že mě donutil se zamyslet. Je opravdu všechno takové, jaké si myslíme, že to je když se na to koukáme? Nenalháváme si pokaždé když přemýšlíme trošku toho- co bychom chtěli slyšet, nebo vidět? Nevím, jestli byl Dolanův hlavní důvod pro vznik tohoto filmu- aby sdělil něco světu, nebo aby se s trochou nadsázky "vybouřil" ze svých pocitů a nějak to ze sebe dostal...Nicméně - pokud se jednalo o to první asi bych uvítala trochu méně "výbušných " scén a pokud jde o to druhé, asi bych dala ještě trochu víc prostoru jednotlivým postavám. Líbí se mi propojení děje a poezie/literatury. To co mi naopak přišlo trochu prvoplánové byly zpomalené scény a vstupy s kamerou. No každopádně se jedná o celkem povedený film s naprosto DOKONALOU HUDBOU a originálním pojetím. Xavier Dolan má určitě co říci světu a rozhodně se budu těšit na jeho další filmové počiny. A po tom závěru mám vážně chuť tam přihodit i čtvrtou hvězdu. (31.12.2012)

Dolanův debut se mimo přirozené nevyspělosti (což ale není nikterak zásadní problém) jeví i jako tematicky sevřenější celek než Imaginární lásky. Až v nich se začíná naplno projevovat jeho manýristický styl demonstrován zálibou v pestrostobarevných kompozicích a vytříbeným sladěním hudby a dějových situací, v níchž se hrdinové nacházejí, nemluvě o působivých zpomaleních a notné sebeironii. Zabil jsem svou matku podobné postupy využívá jen zčásti a daleko méně se zabývá formálním vzezřením. Navzdory využití podobné strategie promluv do kamer jako v Imaginárních láskách je film odlišný. V jeho druhém počinu nejsou postavy součástí příběhu, pouze artikulují to, čím procházejí i postavy filmu. Ve svém prvním snímku je ale na to Dolan sám, což dodává větší míru autobiografičnosti. Je jasné, co chce říci a lze mu snadno porozumět, film ale jakoby srážela přílišná touha po sebevyjádření. Ke cti ovšem slouží Dolanovi to, že si nenárokuje nijak „objektivní“ a tu jedinou pravdu. Zabil jsem svou matku je spíše filmem-názorem, radikálním v nahlížení skrze optiku samotného aktéra. Menší problém je i nepříliš výrazný posun postav, což je ale pochopitelné, jedná-li se o film, jenž analyzuje určitý problém. Na 19 let je to přesto velmi kvalitní počin, jehož míra ztotožnění závisí na naší zkušenosti. Jen se bojím, aby Dolanovy filmy nebyly zakonzervované v čase, tj. nebyly jen módní záležitostí. (19.11.2012)

Tomu se říká start snů. Xavier Dolan má před sebou velkou budoucnost. Nenávist není často ideální cesta, když něco nemáme rádi. Zrovna gay Dolan by pro to měl mít pochopení. Jenže si vybral variantu nenávist/potřeba milovat/tolerovat pořád dokola. Matku si těžko vyměníš, tak je snadnější si z chyb udělat zábavu, i když chápu, že jde hlavně o frustraci z chybějící autority v podobě otce. Film je formálně výbernej, Xavi překvapuje skvělými nápady a třeba snová scéna, kdy se marně snaží o sexy učitelku, ale jeho homo pudy jsou proti, je vynikající. Minimalistická, ale silná klavírní hudba harmonicky ladí s náladou snímku a ústřední dvojice hraje zcela uvěřitelně. Jen tak dál, mladý kládomilče. (25.12.2011)

Rozhodně zajímavé drama o reálném životě mladého kluka. Kdo z nás si neprošel obdobím, kdy se s matkou nemohl ani vidět (například puberta). Tento případ je docela krutý, ale na jednu stranu jsou i daleko horší případy, kde to dopadá ještě hůř. Tady je vyobrazení spíše reálným způsobem, který se stává (zhruba v určitých mezích) každé druhé matce. Jako drama není J’ai tué ma mère špatný, ale bohužel to není můj šálek kávy a proto pocity nejsou takové jaké jsem si osobně představoval. Zpracování není skvělé a hlavně se divák nic důležitého nedozví a vše se točí v tom samém proudu. Pocity jsou smíšené, takže naprosto průměrné drama. I přesto snímek doporučuji, protože kde koho může právě zaujmout... 5/10 = 50% (23.04.2011)