Zabil som svoju matku

Veľmi rozporuplný film! Kvalitné štylizované zábery a zaujímavý námet sú utopené v povrchnosti a hedonizme, bez snahy o hlbšiu analýzu. Atmosférou to už po 15 min pripomína imaginárne lásky, až keď som zistil režiséra, pochopil som prečo. Nepodarilo sa mi stotožniť so žiadnym protagonistom, takže som film pretrpel. (14.01.2012)

Prvni pocin Xaviera Dolana... videla jsem ho az po Imaginarnich laskach a tem se proste nevyrovna, je jeste prilis nevyzraly, ale na prvotinu tak mladeho kluka je to uzasne. Ja proste miluju jeho rukopis... ta hudba, ta kamera, ty barvy, kompozice (ackoli se tam najde i par lacinych a nicnerikajicich kousku), kanadska francouzstina, hmmm. Ale na muj vkus se tam az moc krici, nejdriv syn na matku, pak matka na syna a porad dokola. Kdyby malinko ubral a ukazal trochu vic mimiky nez slov, udelal by lip. A taky nazev filmu by stal za upravu. Ted uz vim, ze se v Imaginarnich laskach z nekterych svych chyb poucil a doufam, ze se neprestane zlepsovat... (01.08.2011)

Své rodiče si nevybíráme, stejně tak jako si hlavní hrdina tohoto filmu nemohl vybrat svou matku. Na jednu stranu chápu jeho vztek a zlobu pramenící z občas nepochopitelného chování jeho matky, na druhou stranu se mi ale chce říct, že mohl dopadnout mnohem hůř. Toto je zajímavé a pozoruhodné konverzační drama, které je napsáno a do filmu převedeno naprosto dokonale, takže já jako divák jsem neměl sbemenší příležitost k tomu, abych se začal nudit. Téma homosexuality mám ve filmu velmi rád, obzvláště týká-li se to teenagerů, a když se k tomu ještě přidá problém s rodiči a pubertální revolta, tak si u filmu úplně rochním blahem, protože to jsou témata, která mě zatím ještě nikdy nezklamala a jsem rád, že se tak nestalo ani v tomto případě. Jednoduše se dá říci, že jsem z tohoto filmu nadšen a velice překvapen, protože jsem absolutně netušil, že mě dokáže tolik zaujmout a že z něj budu tolik nadšený. Jak málo někdy stačí k úžasnému filmovému zážitku, v tomto případě jednoduchý příběh o komplikovaném dospívání. Tady nemám nad čím váhat, uděluji plný počet, je to za pět hvězd. (11.07.2011)

Hubert byl velmi zlý, arogantní, hysterický a sprostý spratek. V šestnácti letech se takto chovat k matce? Ale pravda je, že děti se chovají tak, jak dalece jim to rodiče dovolí. Měl příliš povolenou uzdu a potřeboval párkrá dostat přes hubu... Místo do internátní školy se mu měl věnovat psycholog, evt. psychiatr. Škoda, že nebylo možno proniknout více do jeho nitra, proč cítil až takovou nenávist. Nikdo mi nebude namlouvat že jen proto, že se domníval, že je nechtěné dítě. Víc jsme se v podstatě nedozvěděli. (13.01.2011)

Dolanův debut se mimo přirozené nevyspělosti (což ale není nikterak zásadní problém) jeví i jako tematicky sevřenější celek než Imaginární lásky. Až v nich se začíná naplno projevovat jeho manýristický styl demonstrován zálibou v pestrostobarevných kompozicích a vytříbeným sladěním hudby a dějových situací, v níchž se hrdinové nacházejí, nemluvě o působivých zpomaleních a notné sebeironii. Zabil jsem svou matku podobné postupy využívá jen zčásti a daleko méně se zabývá formálním vzezřením. Navzdory využití podobné strategie promluv do kamer jako v Imaginárních láskách je film odlišný. V jeho druhém počinu nejsou postavy součástí příběhu, pouze artikulují to, čím procházejí i postavy filmu. Ve svém prvním snímku je ale na to Dolan sám, což dodává větší míru autobiografičnosti. Je jasné, co chce říci a lze mu snadno porozumět, film ale jakoby srážela přílišná touha po sebevyjádření. Ke cti ovšem slouží Dolanovi to, že si nenárokuje nijak „objektivní“ a tu jedinou pravdu. Zabil jsem svou matku je spíše filmem-názorem, radikálním v nahlížení skrze optiku samotného aktéra. Menší problém je i nepříliš výrazný posun postav, což je ale pochopitelné, jedná-li se o film, jenž analyzuje určitý problém. Na 19 let je to přesto velmi kvalitní počin, jehož míra ztotožnění závisí na naší zkušenosti. Jen se bojím, aby Dolanovy filmy nebyly zakonzervované v čase, tj. nebyly jen módní záležitostí. (19.11.2012)