Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Při vší úctě ke Gomoře (knižní) či The Wire, tak právě toto vůbec nejlépe vyobrazuje fungování a struktury všeobjímající korupce, která již přestává být korupcí a stává se tiše akceptovanou společenskou normou... U jedničky si mnozí neznámo proč zaměnili film o fašistické jednotce s fašistickým filmem. U dvojky, která toho má paradoxně více společného s Padilhovým dokumentem Ônibus 174 než s jedničkou to již nehrozí. I když možná si ti dotyční film o korupci zamění se zkorumpovaným filmem? (06.02.2014)

Překvapivý upgrade v porovnání s notně přehypovanou jedničkou. Z úvodního konfliktu, který to celé nastartuje, se sice zdá, že má BOPE ještě tragičtější pí-ár než izraelská armáda, když si ani nedokáže uhájit zásah, který byl kompletně nahraný na bezpečnostní kamery, a duchaplnost politického podtextu začíná někde na úrovni Delta Force, ale vyplatí se nesahat hned otráveně po ovladači, protože Padilha během několika dalších minut začne zprvu černobílou črtu plnit barvami a pak už je těžké z toho odtrhnout oči. Pochvalu před nastoupenou jednotkou si zaslouží i řemeslná stránka celého filmu, která tentokrát nenutí k přivírání očí, ale spíše svou suverénností a pečlivostí způsobuje uvolňování spodní čelisti. Nadbytečný ublábolený voiceover sice do extáze nikoho nepřivede, ale vyrážku jsem z něj taky nedostal. ___________ P.S: Nařčení z fašismu, militarismu a mačismu jsou dost mimo. Předně je potřeba si uvědomit, že film je vyprávěn ze subjektivního pohledu kapitána Nascimenta a nemůžeme po něm tedy žádat žádnou objektivnost, vyváženost, či snad dokonce politickou korektnost. Někdo možná přes těch pár hlášek o "levičáckých šmejdech" a "lidských právech hájících zločince" přehlédl, že výsledný obraz, který film poskytuje, je kupodivu docela komplexní a za největší šmejdy jsou v něm nakonec právě představitelé té nejen brutální, ale i sobecké a bezohledné části brazilských policejních sil. A pamatujete si, kdy naposled jste viděli film, který by takto přirozeně ignoroval jakékoli rasové stereotypy? (05.03.2011)

Po výborném prvním dílu si tvůrci nasadili laťku poměrně vysoko. Ale obstáli. Dvojka začíná v podstatě tam, kde skončila jednička a stojí na podobných základech. A je dobré znát první díl nejen kvůli ději a vývoji postav, ale i skrz ten posun výš, od chudých kriminálních živlů k politikům a kmotrům (proti jejichž moci působí drogoví dealeři tak trochu jako parta zlobivých delikventů). Tam „nahoře“ samozřejmě ruka ruku myje, krásně bují korupce a v podstatně vyšší míře. A znovu nechybí ztráty a obětní beránci. Systém je zkrátka prohnilý odshora dolů a hlavního hrdinu (jehož soukromí tentokrát dostává podstatně větší prostor) nečeká nic snadného (ten trochu zlomyslný podvod na diváka jsem ocenil). Ačkoliv tentokrát převládají zákulisní boje o moc, na nějakou tu akční scénu také dojde, i když je jich méně, a osobně mi trochu chyběla chytlavá pasáž srovnatelná s výcvikem v jedničce. Na druhou stranu, sílící politicko-společenský rozměr dává filmu hodně zneklidňující přesah. První díl se mi líbil o něco málo víc, ovšem znovu to budou jasné 4*. (24.03.2019)

José Padilha zůstal svůj. Fašistický, militantní a mačistický. Nic nového pod brazilským sluncem. Tentokrát však v mnohem stravitelnějším podáni, protože tentokrát Padilha zamířil do nejvyšší politiky, ač jednou nohou stále zůstává ve favelach na úpatí Rio de Janeirskych kopců. Avšak svými šovinistickymi názory se netají ani podruhé, jen je akcentuje mnohem více v politickém kontextu. Což je pro mě přeci jen o píď přijatelnější. Po filmařské stránce máloco vytknout, jen ten otravný voice-over naznačuje, že pán režisér není zase tak dobrým vypravěčem, jak se může zdát. A co je pro mne překvapením, toť jak moc se tvůrci dokázali vzdálit všem neduhům mainstreamové akční produkce. Klobouk dolů před jinak žalostně nesnášenlivým filmem. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Leni Riefenstahlova konečně našla svého pohrobka. (14.10.2010)

Nelze jednoznačně říct, že by Tropa de Elite 2 šla "dál" než jednička, nebo že by dané téma expandovala do šířky, dvojka je v nejlepším slova smyslu logickým vyústěním a důstojným následovníkem svého předchůdce. Nesmírně oceňuji: 1) vyzrálost a ucelenost snímku, kdy příběh zdárně kombinuje reálné základy, reálné politické hrozby, divácky lákavé akční scény a chytlavou hektičností filmového vyprávění. 2) vyjádření stanoviska - morální i materiální zkorumpovanost v systému představuje skutečnou hrozbu nejen v Brazílii, a tak je s hodnocením třeba jít na plné kule, stejně jako na plné kule šel Padilha do tvorby tohoto filmu. 9/10 (09.05.2011)