Gravitácia

3D /// ,,SLYŠÍTE MĚ NĚKDO? KDOKOLIV! SLYŠÍTE? POTVRĎTE PROSÍM PŘÍJEM… PROSÍM.…“ /// Jsem rád, že pan Cuarón vysvětlil všem budoucím kosmonautům, proč nemaj dát ve vesmíru bez hasičáku ani ránu, a filmovejm fandům, že nejen voda, ale i vesmír je stvořenej pro 3D. A ani v něm nemusej běhat žádný pičoviny. Nejde jen vo hru se zvuky, s tichem, fajnovou hudbu. Zdá se mi, že Sandra nikdy nebyla tak atraktivní. Ve filmu. Kurva já s ní dejchal, já se s ní stresoval, já kvůli ní nedejchal. Zmocňovala se mě panika, mlžily brejle. Držel jsem pěstičky, mačkal palečky… ty vole, co to píšeš za sračky?.. No dobrá, já jen chtěl říct, že mě to chytlo! Nevím, co vod Vesmíru vočekáváte vy, ale mě tohle stačí! Nejde jen vo ty záběry, ale celkově vo tu atmosféru… Vod teď, když se mrknu na oblohu, budu vždycky, tak nějak podvědomě hledat Matta Kowalskyho. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vždycky jsem si přál sebou fláknout vo kosmickou loď. 2.) Miluju modely (modelky taky, ale tady jde spíš vo ty technický serepetičky). 3.) Nevěřím, že by mi čínskej výrobek mohl zachránit život. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (20.10.2013)

Filozofické. Fyzikální. Fyzické. alo by se popsat tisíce znaků o tom, jestli je Alfonso Cuarón filmový vizionář, člověk, který otevírá nové filmové světy a volí originální postupy. Jeho vesmírná odysea možná není závratně nová, ale je nejomamnější, nejčistší, téměř dokonalá ve své prostotě. Jakoby nám Cuarón, pomocí své charakteristické filmové řeči plné předlouhých záběrů říkal, že jen v nekonečném kosmickém prostoru lze natočit skutečně komorní, až existenciální snímek s univerzálním přesahem, který se dotýká samotné podstaty lidství. Až ve vesmíru, v okamžiku, kdy se vznášíte, lze pochopit, co opravdu znamená ona pozemská nesnesitelná lehkost bytí. Až ve chvíli, kdy o život bojujete, umíte docenit jeho hodnotu. Až tehdy, když je domov vzdálen několik světelných let, pochopíte, co pro vás znamená. A až ve filmu, v němž Sandru Bullock vede Cuarón a snímá ji Lubezki, si uvědomíte, že jí nechybí herecký talent ani krása. Jen najít ten vhodný úhel, to správné světlo, ten pravý tón. Pokud Vás zajímá gravitace vědecky, přečtěte si Newtona. Pokud filozoficky, zajděte si na Cuaróna. Už jen pro tu krásu vesmírnou, filmovou magii, kterou nemáte chuť dekonstruovat, jen se jí necháte kamsi unášet. Ale nemá smysl plýtvat slovy. O Gravitaci totiž přesně platí to, co v ní říká postava famózního George Clooneyho: "You can´t really beat the view." (12.11.2013)

V jistém smyslu se při sledování Gravitace nelze ubránit srovnávání s Nolanovým Počátkem, protože i tady mají neskutečně efekt(iv)ní vizuální a experimentální orgie v jádru prostinký příběh, který jsme v jedné a té samé inkarnaci viděli snad milionkrát a který – na rozdíl od takového Avataru – není jen spouštěčem a povrchním odůvodněním hezkého pozlátka, ale naopak styl filmu přímo diktuje. A tak zatímco v Počátku můžeme komplikované vrstvení realit vnímat jako trefné ztvárnění způsobu, jakým člověk uniká před pocitem ztráty a zdrcující viny, v Gravitaci sledujeme klasicky vystavěnou dějovou linku o překonávání deprese, která je zde zobrazena doslova jako chaotické vakuum vesmíru, v němž nic živého nemá šanci na přežití a kde lze jen dočasně, bezcílně a bez kontroly plynout z místa na místo, ponechán na pospas vnějším vlivům, s minimální možností reagovat a skoro nikdy konat. Nemůžu si pomoct, já tyhle nové interpretace starých konfliktů a jejich překládání do nebývalých (a doslovně nevysvětlovaných) vizuálních podob prostě žeru. (21.04.2014)

Alfonso Cuarón prezentuje vesmírné dobrodružství v tak komorní a beznadějné formě, v jaké jsme jej snad ještě neměli možnost vidět. Zatímco po většině podobně orientovaných snímků dostává divák chuť do zkoumání vesmíru, možná dokonce i na prožití takového dobrodružství, Gravitace nabízí pocity naprosto opačné. Zápas, překvapivě brilantní a herecky přesné, Sandry Bullock o přežití je podán přesvědčivě, a Cuarónovi se daří převést veškeré pocity marnosti a zoufalosti tohoto boje i na publikum, a to v poměrně silné formě. A ani zvlášt nevadí, že je tak činěno zejména díky kladení důrazu na ostré střídání naděje a beznaděje, kde každý kousek štěstí spouští řetězec smůly. Zejména v první třetině to má svou sílu, zvláště, nemáte-li tušení o tom, co se má odehrávat. Skvěle se tu pracuje s kontrastem, který vesmír nabízí, s jeho neprobádaností, velikostí, ale zároveň vizuální nádherou a fascinací z neznáma. Jenže tím vším dobrým stále prostupuje „mainstreamovost" se všemi svými neduhy. Ať je to trapná závěrečná berlička s navrátivším se Clooneym, burácivý hudební doprovod, rozhovor s Číňanem a jeho psy, schématičnost nebo objev mrtvol v kabině Exploreru. A to za klad pokládám i závěr, který ačkoli je ve své podstatě happy endem, nenabízí příliš velké divácké uspokojení. (03.10.2013)

Neuveriteľná filmárčina. Ako vesmírny survival thriller to funguje dovtedy kým si uvedomíte, že tá postava je tak hlúpa, že si vlastne zaslúži umrieť tucetkrát predtým než ju napadne plávať v skafandri. Syndróm zzv-čka tu funguje bezchybne ovšem keď sa ona zdanlivo zbytočná vec akoby náhodou dostane do modulu a mňa napadane že to snáď nemyslia vážne že HPčkové zzvéčko poslúži ako tryska a do polhodiny je to tam...no proste niečo je zle. 7/10 Horúci kandidát na HYPE roka. P.S. častokrát som myslel na Sunshine, ktorý o čo menej realistický ma pritĺkol do sedadla omnoho viac. (14.10.2013)