Gravitácia

Vizuální gravidita vzešlá z lásky taťky Cuaróna a mamky filmové formy.. Potěšilo mě, že se autoři odměnou za náročné natáčení dočkali uznání kritiků, kolegů i veřejnosti a taky že atraktivitou té videoherní arkády s cílem zaplavat si s žábou částečně odpudili divácké myšlenky na plochost, schematičnost, či porušování fyzikálních zákonů. Inu, kdo chce hledat přesah, ať se podívá na Kubrickovu Odyseu, či doma na parapet. A hlavně jsem rád, že v jedné ze scén kosmický kovboj George nevytáhl zpod skafandru šampaňské a jahody - kdyby byla myšlena tak, jak se ze začátku jevila, škrtal bych všechny hvězdy za orbitem.. Poznatky? Přesvědčil jsem se, že tu naši jedinečnou kouli je těžké opustit a ještě těžší je se na ní vrátit. Povzbudilo mě, že lidská bytost je v kontextu nekonečnosti vesmíru nicotná a přitom tak silná. Ostatně i soška Buddhy v čínském modulu si brumlala pod vousy, že: „Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír." Překvapilo mě, že Sandra umí hrát, štěkat a nemá celulitidu. Nepřekvapila mě skutečnost, že když v ruské ISS je vodka a v čínské pálky na ping-pong, tak v té americké je Clooney. A rovnátko. To však určitě nebylo jeho.. Kolegu Sonneryho bych doplnil, že to sklo je drátěné, neprůstřelné a potažené kouřovou folií.. (11.11.2013)

Tak i tam nahoře v nekonečném tichu platí Murphyho zákony... Přímočaré či chcete-li nedějové, minimalistické a přesto tak grandiózní. Gravitace je nesporně dechberoucí technická (r)evoluce; již jen ty lahůdkové hrátky s kamerou či (ne)přítomností zvuku, to se nedá popsat a to co Cuarón dělá pro 3D či práci se zvukem je bez diskuze novátorské. Ovšem k čemu by to bylo, kdyby to zároveň nebyl dobrý film a šlo pouze o vypiplanou režijní exhibici? Ano, k ničemu. Jenže ono to je nejen dobré, ale přímo výtečné, intenzivní i nebývale strhující a plně funkční po emoční stránce. A to nikoli Sandře navzdory, ale z velké části právě díky ní. A též díky Cuarónovi, Lubezkimu a Priceovi a... A prostě máte-li se aspoň trochu rádi, tak si tento (v rámci možností) realistický malý velký počin dopřejte v Imax projekci; stojí(te si) za to a zároveň vám to dá pádnou odpověď na otázku "proč v době kdy každý druhý má doma sestavu domácího kina o parametrech lepšího sálu" stále ještě chodit na filmy do skutečného kina. Je to jako stát pod skutečnými pyramidami oproti jejich fotce v časopise; tedy neporovnatelné. (03.10.2013)

Dá se to lehce sestřelit pro jednoduchou zápletku, která si nebere za cíl nic většího, než předvést co nejintenzivnější survival story. Ale funguje to. Pokud se vám líbilo dějově podobně ploché, ale audiovizuálně strhující Sunshine, nebudete mít s Gravitací sebemenší problém - profilace postav je tu stejně matná a ani příběh není z nejzajímavějších. Naštěstí tu není žádný násilný žánrový přechod a co je nejlepší, Cuarón je opravdový mistr orientace v prostoru během akce. To, co předvádí během deště meteoritů, je jednoduše strhující a hodné zařazení do přednášek filmových škol. A emoce? Já se naladil, ale jde bez debat o nejslabší a nejklišoidnější část filmu. Coby celek ve mě každopádně Gravitace rezonuje zatraceně silně (nepochybně i zásluhou výborného soundtracku) a po dlouhé době jde o 3D, které má smysl. (25.09.2013)

Sandře Bullock rozbije ruský Voldemort orbitální auto a tak musí vzít zavděk stopu a několika samoobslužným taxíkům různé provenience, než se konečně může po kosmickém vandru proletět usmažit a/nebo utopit k rodné hroudě. Na rozdíl od Cuarónova Vězně z Azkabanu mi tady trochu chyběli živí mozkomorové, kolem svištěly jen nějaké jejich neživé trosky (přesné jako podle budíku). Ovšem ta krásná vyhlídka na Slunce zapadající za zemským obzorem doktorce ve skafandru za to dobrodružství určitě stojí a tak nebeská hysterka může bojovat o svou pekelnou historku. Trailery (ČSFD): http://www.csfd.cz/film/275420-gravitace/videa/ (12.10.2013)

Opojná podívaná a vizuální zážitek. Obzvláště pokaždé, když přijde na zničení lodi nebo stanice. Ve vesmíru se zvuk nerozléhá, tudíž v danou chvíli pracuje hlavně muzika, která bere dech. Závěr pak sice nabídne podivný "joke" a skoro slzopudné ždímání emocí, ale všeho je tak akorát, takže Sandře musíte automaticky držet pěsti. Kino nutností! (19.10.2013)