What Ever Happened to Baby Jane?
What Ever Happened to Baby Jane?
Réžia:
Robert AldrichScenár:
Lukas HellerKamera:
Ernest HallerHudba:
Frank De VolHrajú:
Bette Davis, Joan Crawford, Victor Buono, Wesley Addy, Julie Allred, Anne Barton, Marjorie Bennett, Robert Cornthwaite, Anna Lee, Maidie Norman, James Seay (viac)Obsahy(1)
Psychothriller vypráví o dvou stárnoucích sestrách, které společně žijí v domě na předměstí Los Angeles. Zahořklá Jane, kdysi ve vaudevillu známá jako zpívající zázračné dítě Baby Jane Hudsonová, se ovšem v dospělém věku dostala do stínu své sestry Blanche, úspěšné filmové hvězdy třicátých let, která je po automobilové nehodě upoutaná na kolečkové křeslo. Zahořklá Jane tak nevynechá jedinou příležitost, aby ji terorizovala. Bezmocná Blanche se nedokáže bránit fyzicky ani psychicky a s hrůzou pozoruje, jak se její sestra propadá dál a dál do naprosté demenci. Jane vytváří pitoreskní hororovou postavu, jejíž hrůzostrašnost vynikne o to víc, když se stará žena oblékne do dětských šatiček. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
(viac)Videá (1)
Recenzie (149)
Film, který patří do kolonky...co mohlo vzniknouti před Psychem a co po něm. Ano, i já zde cítím, Sunset Blvd. a jiné filmy. Beru za plus to, že jsem se aspoň dověděl, jak to bylo s tou autonehodou doopravdy. Pokud Blanka tedy nekecala. V př., že bych byl jako jiní silněji zainteresován do obou (či aspoň jedné z nich) hereček, mohlo by to asi býti i na plný počet a je mi jasné, že pro ty, co je mají v TOPkách, to musí/musel býti slušný nářez. Sice nevím, zda bych chtěl svou verzi s např. Woodwardová vs. Baxterová či Bergmanová vs. Fontaineová (to by bylo!) lhostejno v jaké roli zda negativní či positivní, ale bylo by to bezesporu zajímavé. Takto jsem byl docela nezúčastněný divák z čímž jsem tak nějak dopředu počítal. Ani nemusím souhlasiti s kolegáčkem honajz2, páč to že je Blanka naprosto nevyužitá a scénárista (zajímalo by mě, jak je na tom předloha) si s její postavou očividně moc hlavinku nelámal, je holý fakt. A nakonec k očividné hl. STAR. Davisová je zde tak odporná a děsivá na pohled (což jsem ostatně věděl již dávno z fotek) že si dle mého, maskéři ušetřili práci. Dotvoření díla hrůzy je pak kompletní s její garderóbou. Ostatně, ona nebyla hezká pro mě nikdy. Herecký um ji ovšem neupírám. Tohle by už dnes nikdo nedal. Pokud by v té době vznikala ženská verze Jokera, donutil bych ji osobně, aby ho hrála, páč to by nasadilo takovou laťku, že by nikdo (včetně mne) ani nevzdechl v budoucnu po Nicholsonovi či Phoenixovi. A to si nedělám srandu. V každém př. jeden z dalších film. dluhů mám tímto splacen. Zda si to nechám či ne....to je ve hvězdách. A jsem rád, že mé lehké obavy o to, zda rež. dokáže zaplniti 133min. film aniž by nudil, se nenaplnily. ()
,,Sister, sister, oh so fair, why is there blood all over your hair?" Film ze skupiny Kdo se bojí Virginie Woolfové - taková ta skvěle udělaná mrazivá americká klasika se sugestivními výkony, zde především v podání Bette Davis, která, skřehotající písničku navlečená v dívčích šatičkách, předvádí výkon, na jaký se nezapomíná. Ústřední píseň I´ve written a letter to daddy" se spolu se zhoršujícím se psychickým stavem Jane proměňuje z roztomilé dětské písničky do skřípajícího hororového songu. A divák je až do konce napjatý, jak tohle může skončit... Jediné, co mě rozčilovalo byl obézní ,,nápadník" Jane se svojí příliš milou maminkou. ()
Skutečné peklo se odehrává v této sourozenecké "psycho-biddy" klasice s hororovými prvky, v níž excelují dvě tehdy skutečné sokyně ve filmové branži. Joan Crawford jako Blanche, která po "nehodě" zůstala na vozíčkovém křesle, a Bette Davis coby psychicky narušená Jane, jež se nemůže vyrovnat se ztrátou dávné dětské slávy, a terorizuje tak svou kdysi slavnější, dnes ale bezmocnou sestru. Obě dámy zde podávají excelentní výkony, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že hnacím motorem je postava Baby Jane, jež se stále hlouběji propadá svým výčitkám a demenci. Jako pečovatelka ala Misery je skvostně šáhlá, svou sestru týrá psychicky a následně fyzicky, uzavře jí v pokoji a nechá hladovět. A samozřejmě že pro zachování tohoto tajemství je ochotna i zabít. Kromě obsazení je nutno ještě zmínit parádní práci s kamerou, osvětlením, hudbou a výpravou. Není to kupodivu tak komorní záležitost, mimo jejich dům se podíváme např. do města, a v závěru i na pláž. Do naprosté dokonalosti mi sice něco málo chybělo, ale rozhodně je tenhle snímek právem klasikou. ()
Jak tak počítám, toto je teprve můj třetí film s Bette Davis, ačkoliv ji jako herečku i osobu mám hrozně ráda. Film je hodně zajímavý, děj tu sice moc není, ale tady je to hlavně o obou hereckých představitelkách a o napětí, atmosféře. A ta je parádní. Pěkně dusná, film je hodně napínavý, obě sestry jsou mrchy, obě zároveň oběti, zahráno je to skvěle. Jelikož Bette Davis preferuju, i tady budu trochu subjektivně tvrdit, že byla lepší. Měla i zajímavější roli, kde toho zkrátka mohla ukázat více než Joan Crawford. Prostě a dobře, herecké výkony a ta atmosféra, která by se dala krájet, to dělá z filmu Co se vlastně stalo s Baby Jane něco výjimečného. ()
Galéria (73)
Zaujímavosti (23)
- Postava Blanche Hudson je považována za poslední velkou roli Joan Crawford. (Kulmon)
- V roce 1961 objevil William Frye, producent hororového seriálu televize NBC Thriller (od r. 1960), román Henryho Farrella s názvem "Co se vlastně stalo s Baby Jane?". Už tehdy začal uvažovat o tom, že by jednu z rolí mohla ztvárnit herečka Bette Davisová (Baby Jane). Produkce však realizaci nedoporučila kvůli jejím manýrám při natáčení seriálu Wagon Train (1960). O námětu se dozvěděl také režisér Robert Aldrich, který o něj projevil zájem. Začal uvažovat o obsazení jedné z rolí herečkou Joan Crawfordovou (Blanche Hudson), se kterou se setkal už v roce 1956 při natáčení filmu Autumn Leaves. Právě Crawfordová se mu tehdy mnohokrát svěřovala, že by si ráda zahrála se svou rivalkou Bette Davisovou. Mezitím ale práva ke knize odkoupil Sidney Beckerman a Aldrichovi je nabídl za 61 000 amerických dolarů. Aldrichův nový producent Joseph E. Levin je odkoupil a režisér společně s Lukasem Hellerem mohli začít psát scénář. V lednu 1962 pak Joan Crawfordová sama oslovila Bette Davisovou, zda by si s ní ve filmu nezahrála. Po složitém dohadování obou představitelek o obsazení jednotlivých rolí a přesvědčení producentů, že není třeba obsadit film mladšími herečkami, mohlo natáčení začít. (Letní filmová škola)
- Závěrečná scéna se natáčela na pláži v Malibu. Na stejném místě, kde režisér Robert Aldrich natáčel i svůj film Líbej mě až k smrti (1955). (Kulmon)
Súvisiace novinky
Noir Film Festival 2018 – Nikdo neunikne!
Napínavá dramata z vězení, rebelství Samuela Fullera, charisma Roberta Ryana, bojovnost Idy Lupino, emancipace nových osudových žen, šílenství noirových psychopatů, temné příběhy ze severu Evropy a… (viac)
"I've written a letter to Daddy / His address is Heaven above / I've written "Dear Daddy, we miss you / And wish you were with us to love" / Instead of a stamp I put kisses / The postman says that's best to do / I've written a letter to Daddy / Saying "I love you" Taková to byla roztomilá holčička, tahle Baby Jane. Celá Shirley Temple! Její andělská tvářička a žvatlavý zpěv živil rodinu a tatínek byl na ni hrdý. Pak se ale něco pokazilo. Žárlivá sestra Blanche se sama dala na šoubyznys, aby se jí vyrovnala a získala tatínkovu přízeň pro sebe. Ne, taková věc se nezapomíná ani po čtyřiceti letech... Prolog filmu, který nás výmluvnou scénou seznámí s Baby Jane a Blanche, když se jim dařilo, a právě text citované kýčovité písně, je klíčem k chápání všeho dalšího, co uvidíme. Zestárlá Baby Jane, která drží svou sestru-vozíčkářku v izolaci od vnějšího světa, není žádné koncentrované zlo seslané z pekel, jak se může jevit. Je to nešťastné "frankensteinovské" monstrum, odvržené svým stvořitelem. Všechny ty strašné věci, které sestře Blanche říká a kruté schválnosti, jež jí provádí, jsou dětinské soutěžení o přízeň tatínka (a potažmo publika), kterého dávno vzal čert, ale sestry se s tím nedokážou vyrovnat. Blanche působí jako vyrovnanější z nich, zato Baby Jane na stará kolena řachlo v bedně a pokouší se zvrátit tok času. Nechá si ušít panenkovské šatičky, jaké nosívala dřív, roztomile pomrkává, pohazuje lokýnkami paruky, na níž svačí moli, a opakuje si nápěv dávného hitu. To bude, panečku, comeback... Taky vám to něco připomíná? Ano, Norma Desmond by si asi s Baby Jane rozuměla. Co se vlastně stalo s Baby Jane? je neskrývaným derivátem filmů Sunset Blvd. a Psycho, namíchaným tak účelně, že stvořil nový žánr. Někdy se mu říká "Grand Dame Guignol" (cosi jako panoptikum starých dam), jindy "psycho biddy". Typické je obsazení kdysi uctívané hollywoodské krásky do role narušené psychopatky a implicitní téma nerovného zápasu s časem. Takže trochu horror, trochu černá komedie a trochu satira. Potrhlé a nebezpečné staré ženy si postupně zahrály třeba i Olivia De Havilland, Shelley Winters, Debbie Reynolds, Joan Fontaine a opakovaně i dvě zdejší hvězdy. Není divu. Bette Davis jako Baby Jane je groteskní, děsivá a dojemná zároveň. Škoda, že čeština nemá přesný ekvivalent výrazu "creepy", protože přesně ten ji vystihuje. Joan Crawford jako Blanche, po fatální nehodě upoutaná na vozík, mívala narozdíl od Bette potřebu ukazovat své postavy v lepším světle, což je zde v souladu se scénářem, přesto některé její momenty možná působí v kontrastu s Davisovou přehnaně učesaně. Znamenité je i obsazení vedlejších rolí méně známými herci. Victor Buono jako Janin korepetitor a Marjorie Bennet v roli jeho matky jsou komickou a zrcadlově obrácenou variací fixace sester na otce. Dobrou práci odvádí i Maidie Norman jako hospodyně Elvíra, která je Blanchiným jediným kontaktem s vnějším světem a Janiným černým svědomím. Ve scénáři by se našly drobné logické mezery a režie možná přehnaně tlačí na pilu zavádějícího označení filmu za horror, ale je to spíš věc individuální chuti než zásadní vada na kráse. 100% () (menej) (viac)