Big Eyes

Spoilery! S Burtonem už jsem převelice dlouho neměl tu čest. Christoph Waltz byl dost silným lákadlem. Opět ukázal, jak úžasným hercem je. Roli psychopata, který byl časovanou bombou, dokázal zahrát vskutku luxusně. Samotnému mi z něj běhaly po tělě zimomriavky a to jsem tvrdý kluk. Tento film byl o střetu dvou protipólů. Zapáleného kšeftaře a zapálené umělkyně. Z počátku se v mých očích jednalo o spolupráci, která byla oběma stranám prospěšná. Nač tvořit úžasné věci, když je nemáte komu ukázat/prodat. A nač být úžasným kšeftařem, když nemáte kšeftovat s čím. Christoph se však v průběhu stopáže stával více a více šílenějším a i ženy mají své limity snesitelnosti, kdy si i přes svoji krajní drbnutost, jsou schopny povědět, že už toho bylo dost. Dokonce došlo i na tradiční příval burtonovské teatrálnosti či bizarnosti, když se Christoph pokoušel upálit svoji vlastní manželku a nevlastní dceru zápalkami, či závěrečnou eskapádou u soudu. Tento snímek rovněž popírá všechny legendy mýty o škodlivosti svědků Jehovových. Hlavní hrdinka s jejich pomocí prozřela, když se dozvěděla, že je například dobré držet se pravdy. No jo, blondýnka. Celkově mě snímek překvapil. Bylo to velmi dobré. Spousty krásných obrázků nejrozmanitějších barev jsou jen nepatrným bonusem umocňujícím divácký zážitek. Slabší 4 hvězdy. (14.11.2016)

Příběh rodiny Kean je jako takový jistě zajímavým a poutavým tématem na celou řadu hodin, nicméně Tim Burton v tomto filmovém přepisu neudržel mou pozornost ani z poloviny celé stopáže čítající 106 minut. Celý film působí až podivně roztěkaným dojmem, ve kterém je předvídatelná skoro každá scéna či dějový zvrat a celé to nemá skoro vůbec žádný emoční spád. Jako jediný světlý element filmu je zde skvělý Christoph Waltz v roli manipulátora, který celý film táhne vpřed a dodává filmu alespoň nějakou "šťávu". Jinak nic jiného než ubíjející a předvídatelná nuda. (18.01.2015)

Burtonov zrejme jediný ´´svetlý´´ a antirozprávkový ( rozumej štýlom prednesu ) snímok, ktorý bol zrejme jeho akousi slabšou chvíľkou a pozastavením sa nad vlastnou kariérov. Táto otočka ale nejak nezafungovala. Všetci chceme stále toho istého Tima a je to jeden z niekoľkých rejžov, ktorý proste bez svojich trademarkov nedokáže plne uspokojiť jadro svojho diváctva. (19.09.2022)

Příběh vypráví o rozvedené matce a malířce Margaret Keane, která po ulicích maluje portréty své malé dcery. Zde se právě seznamuje se šarmantním 'malířem' Walterem Keanem, který se Margaret svým přirozeným kouzlem vloudí do do života a zanedlouho si ji vezme. Zpočátku se vše vyvíjí mimořádně idylicky až do doby, než si její nový manžel 'omylem' přivlastní autorství jejích maleb, na nichž je na první pohled zvláštní a okouzlující to, že namalované postavy mají nezvykle vypouklé a velké oči. Walterovi se díky své obchodní zdatnosti, výmluvnosti a obratnosti podaří udělat ze značky Keane, kterou Margaret všechny obrazy podepisuje, velký kšeft. Ona je tak ale zároveň nucena před veřejností pravé autorství maleb zamlčet. Zanedlouho se ale ukáže, že Margaret nebyla jeho první obětí. Postupem čašu se totiž dozvídáme, že tento chlapík ve skutečnosti není ani malíř a ani ta osoba, kterou si Margaret myslela, že zná. Zhruba prvních dvacet minut filmu je mile, místama až kýčovitě absurdním romantickým portrétem dvou zamilovaných lidí, kteří si s růžovými brýlemi mapují růžovou budoucnost. Poté se ale pomalu přitvrzuje a vypolouvají na povrch skutečné stránky Walterovy rozdvojené povahy, zatímco submisivní Margaret se sama rozhodne podvolit a přizpůsobit Walterovu nekompromisnímu plánu jak zbohatnout. Ke konci filmu to už ale Margaret neunese a spolu s dcerou odjíždí naprosto bez ničeho, daleko od manžela, kdy později na to posbírá veškerou odvahu a veřejně řekne pravdu; že její manžel je jen sprostý lhář a že kvůli strachu se podvolila k tomu, aby její malby považoval za své. Takhle veřejné ponížení ale Walter samozřejmě neunese. Stojí si totiž za tím, že obrazy patří jemu a tak přijde na řadu soud, kde to na první pohled vypadá na nerozřešenou situaci do doby, než jsou oba, už dávno otráveným a vyčerpaným soudcem, přinuceni malovat a prokázat čí malby opravdu jsou. Fantastický film. - "I believe that you can see things in the eyes." (17.02.2019)

Burtonův režijní rukopis připomíná akorát pestrobarevný vizuál, ale reálně tu skoro není znát. Což vlastně vůbec nevadí a film se daleko více soustředí na obsah. Ten je vlastně docela banální, ale zároveň tak nějak prostě ze života. Úplně ten nejklasičtější příběh o holce se Stockholmským syndromem, ve kterém se chlap musí nejdřív začít vyloženě chovat jako totální ultrakretén, aby ji to konečně došlo. Samozřejmě, americké padesátky jsou poněkud polehčující okolností, neb tato doba emancipaci příliš nenahrávala a líbilo se mi, jak je tohle téma napříč filmem neustále, avšak velmi s citem připomínáno. (20.10.2022)