Big Eyes

Niečo úplne iné, ako som u T. Burtona navyknutý, ostala len tá farebnosť a krásna kamera, no i tak sa mi to páčilo. Príbeh ma dokázal zaujať už od začiatku, čo má do určitej miery na svedomí aj ľahkosť formy akou bol podaný divákovi - príjemne, nenútene a po hereckej stránke na jednotku (hlavne Christoph Waltz bol výborný). Páčili sa mi aj tie obrázky detí a vôbec, celkovo som veľmi spokojný. Nadpriemer. 75/100 (14.09.2017)

Najlepší Burton od Sweenyho Todda ale aj tak je to kvalitatívne iba matným tieňom jeho minulej tvorby. Herecky nevyrovnané (Amy Adams je výborná ale Waltz mi liezol na nervy),málo hravé, v dramatických pasážach nestrhujúce a hlavne tomu chýba srdce. Na druhej strane príbeh je zaujímavý, remeselne to má bývalý majster stále v ruke a dobre sa na to pozerá. Oscarová stávka na istotu, ktorá nevyšla. Po megaprúserovom Dark Shadows a matnom Frankweenim je to viac než som dúfal. Slabších 7/10 (13.09.2015)

Burtonov zrejme jediný ´´svetlý´´ a antirozprávkový ( rozumej štýlom prednesu ) snímok, ktorý bol zrejme jeho akousi slabšou chvíľkou a pozastavením sa nad vlastnou kariérov. Táto otočka ale nejak nezafungovala. Všetci chceme stále toho istého Tima a je to jeden z niekoľkých rejžov, ktorý proste bez svojich trademarkov nedokáže plne uspokojiť jadro svojho diváctva. (19.09.2022)

I bez Burtonova jména na režisérské židli by tenhle film byl zklamáním. Příběh sám o sobě by mohl být zajímavý, ale je podaný hrozně rutinně, nezajímavě, zkrátka bez nápadů (kterými je Burton proslulý). Herci jedou na půl plynu, Christoph Waltz dokonce přehrává, což zamrzí. Tohle je zkrátka film unaveného, starého rutinéra, který možná začíná senilnět, protože ten závěrečný soud je opravdu hrozně debilní, až nechtěně trapná. (07.04.2015)

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%. (17.04.2022)