Okresný prebor - Posledný zápas Pepika Hnátka

Krásný film. Jsem fotbalově negramotný, ale stejně jako u seriálového Okresního přeboru to ani tentokrát nebyl žádný hendikep. Poslední zápas Pepika Hnátka je skvěle napsaný, obsazený i zahraný a hořkosladkou atmosférou mi připomněl klasiky Hogo fogo Homolka či Hoří, má panenko. Díky za něj, už dlouho jsem se (u českého filmu obzvlášť) tak od plic (a od srdce) nezasmál, nedojal a nezamyslel naráz. (19.09.2012)

Okresní přebor je pro mě něco, jako zjevení na poli českých filmů a seriálů. Pan režisér naprosto přesně představil typický okresní fotbal s tou nejpřesnější atmosférou a nejparádnějšími hláškami, jaké jen můžete narazit na každé vesnici a kolikrát i městě, které nemá na to, aby nehrálo nic jinýho, než vokres. Každopádně fakt, že se chystá film, mě moc těšil, kdy nejhorší bylo to čekání. A pak najednou bum a byl konec března a já seděl v kině a čekal, až se tahle óda na radost spustí. Nakonec se spustila a byla boží, co Vám mám povídat. Pět hvězd z toho ale nepadlo, protože jsem v tom viděl ten seriál a chtěl jsem od všech všechno a nakonec jsem dostal akorát pár gagů od každýho, od někoho ani ne a jeden herecký koncert od Krobota. No, co naplat, s tím se prostě nedá nic dělat. Nicméně tady ty čtyři hvězdy nejsou nic špatného, právě naopak. Ve skutečnosti se jedná o asi nejlepší českou komedii, která vůbec od 90 let vznikla a to je prostě fakt, který mi nikdo nevymluví. Kopa naprosto perfektních, kolikrát i nečekaných hlášek a naprosto perfektní nástavba i menších příběhů, u kterých mě mrzí jenom to, že buď skončili a nebo bude dost malá šance, že je uvidím v dalším zfilmovaném seriálu nebo filmu. Nejsmutnější vlastně je, že já si ty herce hrozně zamiloval v těch jejich postavách a pokud je neuvidím v dalších příbězích, budu mě to dost mrzet. Na druhou stranu, také se může stát, že do budoucna by seriál neměl už co nabídnout. Na konci je tak jeden velkej rozdíl mezi Okresním přeborem v tomto filmu a realitou, se kterou se setkávám ob týden na našem hřišti ve Staré Boleslavi a to ten, že i když Okresní přebor v podání těchto herců nejspíš končí, což určitě každého mrzí, tak realita na našem hřišti zůstává, a to i přesto, že mě tam ti hráči hlavně serou. Důkazem tedy zůstává fakt, že všeho moc škodí a tak nyní Okresní přebor pro mě zůstává něčím, co budu uctívat a nesmírně si vážit do konce života, přičemž na fotbal ve Staré Boleslavi se nejspíš vyseru. Teda do chvíle dokud se na hřišti neobjeví trenér v podobné režii jako Pepik Hnátků. (03.04.2012)

Kdysi jsem na knižním veletrhu k jedné knížce dostal i druhou knížku a to Okresní přebor: Poslední zápas Pepíka Hnátka. Ze seriálu jsem viděl spíše upoutávky a drobné kousky. Moje představivost spojená s útržky ze seriálu a filmu pracovala dobře a knížka se mi četla dobře. Na film jsem slyšel ódy o originalitě. Tak jsem se na něj koukl. Nicméně jsem asi četla příliš. Film to není špatný, ale ani nic extra.Herecký je to přitom velmi dobře obsazené, ale jako by tam něco chybělo. Možná kdybych viděl předtím seriál, tak by mé hodnocení bylo lepší. (06.04.2014)

Jedna z nejlepších českých komedií poslední doby, jenže zbytečně dlouhá a člověk se po hodince začne trochu nudit. Samozřejmě jsem se řezal smíchy téměř celou dobu, jenže tam byla místa, kdy se divák obrovským způsobem nudil. Rozhodně nejsem zklamán, poněvadž mé očekávání bylo naplněno téměř stoprocentně. Kvalita hereckých výkonů je jasně viditelné a často se u českých snímků nevidí... 8/10 = 80% (21.06.2012)

Nevtíravá úsměvná hořkosladká záležitost. Milé a ČISTÉ povídání, které rozhodně není žádnou taškařicí, ale upřímnou drobnokresbou venkovského života. Scénárista a režisér Jan Prušinovský na něj pohlíží smířlivě, nevysmívá se mu, ač jde o místo, kde se zastavil čas. Své postavy má odpozorované, některé jsou na české poměry slušně vnitřně komplikované, divák však může postrádat vyloženě kladného hrdinu. Já však nikoli, stačili mi typově přesní herci, kteří dokázali přenést na plátno mentalitu buranů, aniž by samotný film sklouznul k buranskému vyznění. Prušinovský totiž není (zatím, a snad to tak zůstane) žádný populista jako Renč nebo Vejdělek, svým příběhem překvapuje, jak je prostý a jednoduchý, přesto své kvality má. Má také nesnesitelného dědka Miroslava Krobota, který svou ubručenou postavu hraje minimalisticky coby netolerantního samorosta, kterého sžírá desítky let stará nevěra manželky (zase v tom bude fotbal). Právě jeho umanutost (selhávající srdce) se stane motorem vyprávění. Není to ale jen on, ale i jeho banda pohodlných pivařů, kteří se po herecké stránce nemusejí za nic stydět. Nestydím se ani já, že po delší době českému filmu šoupnu čtyři hvězdy. Smích tu totiž neznamená posměch.. (06.03.2013)