Rituál

Ač sir Hopkins jako neortodoxní exorcista spaluje žáby v kamnech, přijímá telefonní hovory vprostřed obřadu a spojovacím materiálem na rekonstrukci kůlny se nechává zásobovat od posedlých pacientů, bylo pošetilostí si myslet, že utáhne všechno sám. Když pominu Řím a C.Hindse, jsou ostatní pouhým komparsem, hustota atmosféry vykazuje spíše sestupnou tendenci a pak je tu sterilní práce scénáristy, za kterou by zasloužil přes hlavu posledním vydáním vatikánské organizační směrnice Rituale romanum. Håfström je bez diskuze zručný řemeslník, ale vstoupil do něj zlý démon. Netřeba na Švéda cákat svěcenou vodu, přikládat krucifix na čelo a kurtovat ho k režisérské židli, aby prozradil jeho jméno. Já jej znám… Říká si Hollywood… (05.08.2011)

║Rozpočet $37miliónov║Tržby USA $33,047,633║Tržby Celosvetovo $96,047,633▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA $6,257,010 //počet predaných kusov 420,075║ Režisér Mikael Håfström je majstrom gradácie a napätia, rovnako tak mu vychádza aj dobrý výber hercov, ktorý vedia vo svojich úlohách zaujať, pútavý film, z niekoľkými dobre zvládnutými lakačkami a hustou atmosférou, prekvapenie. /80%/ (02.02.2012)

Krucifixy a kýbl svěcené vody s sebou aneb zdařilý mix fikce a reality! (Natočeno dle knihy novináře, jenž se zúčastnil exorcismů a mluvil s knězem, který absolvoval speciální vatikánské vymítačské kurzy). Film snaží vyvarovat známých klišé žánru jako je protáčení hlavy o 360 °, levitace atd., působí místy tedy velmi umírněně a někdy až možná příliš konzervativně, podobně se ze začátku jeví jezuita Lucas v podání A. Hopkinse. Kněz je však příjemně neortodoxní a klidně si při vymítání zatelefonuje./// Herecký nováček O´Donoghue je sympatický, konkurovat však výtečnému Hopkinsovi dokáže málokdo. A že umí být setsakra démonický, nám všem dokázal již před 20 lety v Mlčení jehňátek. Jeho postava není plochá (jak tomu v hororech bývá) a zajímavě se vyvíjí./// Občas mě naštvala přlišná snaha o navození děsu a psycho atmosféry či otravné morbidní flashbacky na Kovakova otce, který připravuje mrtvé tělo své ženy k pohřbu. Příběh filmu není o víře v Boha (ateistům nic nenutí, křesťany neprovokuje), ale spíše o víře v obecném slova smyslu. Kdyby se Obřad trochu sestříhal a do scénáře se přidala naopak filosofická rovina, která by více zpracovávala otázky typu, zda např. výskyt ďábla potvrzuje existenci Boha, nebo jsou-li dotyční lidé jen postižení vzácnými psychickými nemocemi či ne, mohl by z toho být vynikající film, možná i dokument./// Fanoušky seriálu Řím konkrétně Caesara potěší otec Xavier (C. Hinds). Kněžské roucho a role mu neskutečně sedí a charisma by mohl rozdávat. Obřad se natáčel v Říme a Budapešti, lokace jsou tedy velmi autentické, kostýmy taktéž, z čehož je cítit snaha o realističnost. A novinářka (nevýrazná A. Braga) měla naštěstí jen málo prostoru./// Ať už berete Obřad jako naprostou fabulaci či báchorku, nebo snahu se částečně seriózně vyrovnat s tímto celosvětovým fenoménem, bude pro vás film nadprůměrným zážitkem s řadou děsivých, dobře vygradovaných scén a kvalitními hereckými výkony + ďábelskou atmosférou. PS. Ďábel číhá všude, ale nezačněte hned vybíjet všechny muly s červenýma očima, které potkáte. S pozdravem Vaši ochránci zvířat. :) (10.03.2011)

Už jsem si u toho švédského režiséra všiml, že když chce, dokáže diváka vycukat vcelku fešně. Nejlíp mu to jde, když se z, na první pohled, normálního filmu, vyklube psychadelický vypatlákov, který mě ale baví, protože s divákem dokáže zahrát falešnou hru na tisíc způsobů. Obřad si tak na pomoc vzal látku, která je zaručeně podle pravdy, a která by nás pod postelí měla strašit každou noc: vymítání. To, co mě ale skutečně bavilo byl Anthony Hopkins, který přes to příběhové zbláznění zůstal sám sebou a ke konci ukázal, jak skutečný herec hraje, v tomto případě předvádí posednutého ďáblem. Šlo mu to. Nutno ale dodat, že jemu jde tak nějak všechno. (09.05.2011)

Přístup úvodních pětačtyřiceti minut je sice sympatický, ale potápí ho scénář, který z toho nedokáže vykutat něco více, respektive aspoň něco. Čili změna stylu od scény s náramkem je vlastně vysvobozením. Rázem je to takové "iniciační dobrodružství ještě-ne-otce Lankestera Merrina", byť ani tak se to nevyhrabe z průměrných vod. PS: Hloupěji a nesmyslněji použité CGI jsem snad ještě neviděl, proč "to" nenechat čistě jen na hercích? (07.05.2011)