Irónia osudu

Konec mizerný, všechno mizerné. Tak zlé to zase nebylo, začátek skvostný, pitka v bášni, poté Žeňův nechtěný let do Leningradu, všude stejné byty, stejné ulice, stejné zařízení, lehká satira na socialistickou architekturu a urbanismus. První díl - jednoznačných pět hvězdiček. Ale druhá část, kterou si už ani tak nepamatuji z mladých let, mě zklamala. Myslím, že slabší byl i český dabing, ale druhých devadesát minut se utápělo v příchodech a odchodech, vedle toho zmatené babky, a zase duchaplné hovory. Nějak jsem si nepochutnal ani na poezii tehdy moderních ruských básníků. (04.01.2015)

"Sám ju zlomím. Sám ju vyliečim". Veľmi originálny kúsok ešte za doby Brežnevovej éry. Podmanivá klavírna hudba ktorá definuje pocity a emócie Žeňy a Naďy , veselé a melancholické pesničky a do toho príjemní a sympatickí hlavní protagonisti, ktorých si na prvý pohľad hned zamilujete. Skvelé zahrané s úsmevnými dialógmi. Z Irónie osudu priam sala sviatočná atmosféra, snehový víchor, kopu rozradostnených okoloidúcich a stromčeky a sviatočná večera. Jediná škoda, že som videl nadabovanú verziu, čo bolo jasne keď že moja znalosť ruského jazyka je adekvátna to mu , že som porevolučné dieťa. Verím že čisto ruská verzia musí byť ešte zábavnejšia a úsmevnejšia. (29.12.2018)

Mezi Moskvou a Leningradem je jen jedna pořádná kalba v lázních, kde se pije vodka z půllitrů na pivo (pravda, to jsem ještě nikde neviděla) a pak se jede vyprovodit Pavel na letiště... Barbara Brylska je tu kouzelná, moc hezky se mi na ni dívalo. Celkově spokojenost, mám jen dvě malé připomínky, tou první je skutečnost, že tu není mužský v charismatické kvalitě A+ (jako je právě Barbara za něžné pohlaví) a tou druhou je délka filmu. (06.03.2020)

Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný". (01.08.2011)

Áno, vôbec nie som prekvapený, že tento film je v Rusku vianočnou klasikou. Je to totiž rozprávka ako vyšitá. Moderná rozprávka z normalizačného Ruska, z ktorého si na naše prekvapenie dokáže Rjazanov robiť príjemnú. ironickú srandu. Len neviem, či sa jedná o kritiku týchto králikární, alebo o ich oslavu, keďže spoločná adresa v dvoch mestách sa nakoniec ukáže ako osudové šťastie :). Tie sídliská vyzerajú vskutku nevábne, kam sa hrabe Petržalka 80. rokov. Na druhú stranu o to viac vynikne tá osudovosť lásky v ich útrobách (interiéroch bytov). Maximálne nereálne, maximálne romantické, ale predsa len trochu dlhé a miestami monotónne, odohráva sa to totiž prevažne v jednom byte. Alebo dvoch, ale tie sú si maximálne podobné. Čo je ďalšou podarenou iróniou tohto filmu. Ten nakoniec viac osloví ľudí po tridsiatke, trpiacimi podobnými problémami, ako naši hrdinovia. (05.01.2015)