Ako som prežil toto leto

Filmom z meteostanice na Čukotke nikdy nehovorím nie! Ostáva len dúfať, že keď sa už podarilo automatizovať všetky majáky, u meteorologických staníc sa to nestane nikdy! Inak by sme prišli o takéto príbehy, kde sa ukazuje dôležitosť komunikácie, empatie či schopnosti odhadnúť charakter blížneho svojho. Pravdou je, že mladíkovo správanie je také, že svedomitý vedúci by mu nezveril ani obsluhu automatického výťahu. A jeho sociálne schopnosti sú na úrovni vlkmi odchovaného dieťaťa. Bohužiaľ. (07.12.2020)

Udivuje mě jak se mnohým ta krajina strašně líbila. Já bych tam nešla ani do desetihvězdičkového hotelu s celým komfortem, kde by mně můj pobyt nejen plně hradili, ale ještě přihodili pár zlatých cihel. Ani omylem. Jinak jsem opět na rozpacích jak ten snímek pojmout, zdali ho mám rozcupovat a nebo psychologicky rozebrat. Nechce se mně ani jedno, tudíž dávám zlatou střední i když jsem až na konci uvěřila, že Sergej je opravdu stážista, což se mně celou dobu nezdálo pravděpodobné. Pro akční uživatele tohle fakt není to pravé ořechové. (06.03.2021)

Příběh je zasazený do tak odlehlého prostředí, že v něm nedává smysl ani slovní obrat "lišky tam dávají dobrou noc". Na ostrůvek sevřený ledem Severního ledového oceánu totiž nezabloudí ani polární liška. Malá meteostanice ztracená mezi ledovci a strmými skalisky představuje poslední výspu civilizace a pobyt na ní znamená výzvu pro lidskou psychiku dokonce i v krátkém období polárního léta. V tak nehostinném prostředí je nezbytná spolupráce, jenže oba vědci, které práce přivedla na tuto ztracenou vartu, se liší snad ve všem - věkem, povahou i životními cíli. Pro Pašu je stáž na dalekém severu jen podmínkou pro další kariéru, introvertní Sergej si život polárníka zvolil záměrně. Jednoho dne přijme mladší Paša vysílačkou zprávu, se kterou si neví rady, a jeho nervozita je počátkem série nedorozumění a konfliktů, které se rychle vyhrocují do absurdity. Režisér Popogrebskij vystudoval psychologii a ví, jak snadné je podlehnout emocím a jak ničivý může být konflikt dvou tak rozdílných charakterů. Přesto mi jeho scénář přišel v několika klíčových momentech z psychologického hlediska málo přesvědčivý. Už je závěrečná scéna, kdy Sergej odmítá odcestovat se záchranáři a vykonat to, co se prostě vykonat musí, mi přijde stěží pochopitelná. Popogrebského snímek ale sráží především tradiční ruský neduh - neochota stříhat. Zobrazené události stačí právě tak na 90 minut stopáže a i v téhle rozumné délce by zbylo dost místa pro dlouhé záběry drsné přírody a film by neztrácel komorní charakter. Je to, jako byste polévku pro tři osoby naředili s tím, že potřebujete další porci. Nají se sice všichni, ale už si nepochutnáte. Celkový dojem: 65 %. (14.01.2017)

Nezávislé dílko o dvou polárnících kdesi na Arktidě, kteří si lidsky ani profesně příliš nerozumí. K vyostření zápletky poslouží tragická událost v rodině jednoho z nich. Film to není špatný – mrazivé přírodní scenérie Arktidy jsou okouzlující, herci toho příliš nenamluví, což jen dokresluje jejich absolutní odloučenost od okolního světa. Jen ta stopáž je asi zbytečně dlouhá, druhá půlka se docela vleče. Ostatně celý film se nese v takovém neklidném duchu neustálého čekaní, až se něco stane, pač napětí neustále eskaluje a následný konflikt se zdá být nevyhnutelný. Kdo ale čekal psychické zhroucení následované krvavou naháněnou, třeba se sekerou alá Shining, bude zklamán. Film nikterak nevybočuje z mezí prostého vyprávění takovou tou vizuální metodou (nemluví, ukazuje) a stejný je i závěr. Celkově mě tenhle snímek ničím nezklamal, ale ani nepřekvapil, protože jeho dějová prázdnota je poměrně velká. (30.10.2010)

Rozhodni se, spolehni se. Každé nové ráno, každý nový den. Robinsonáda obklíčena trochu jiným pohledem. Polidštění panenské přírody stahuje mrazivost i podstatu já čistým mlčením osamělosti ve vizuálně planoucí tkáni. Mentor a žák. Zkušenost a lehkovážnost. Pronásledovatel a pronásledovaný. Světlo rutiny rozeklané v pólu veršů pustinných, plání nehnutých. Zurčivá strohost psychologického úpatí. Zapadlý vzkaz v polozapomenutých rukách fotogenických exteriérů, charismatické útočiště Grigorije Dobrygina. Cesta je volná, povinnost si umanula, nerozvážnost usmýkala. (08.02.2015)