Réžia:
Guy RitchieKamera:
Philippe RousselotHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Robert Downey Jr., Jude Law, Noomi Rapace, Jared Harris, Eddie Marsan, Kelly Reilly, Stephen Fry, Rachel McAdams, Paul Anderson, Thierry Neuvic (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Sherlock Holmes býval najmúdrejším mužom salóna ... až doteraz. Na scéne je nový kriminalistický mozog - profesor Moriarty (Jared Harris), ktorý sa intelektuálne Holmesovi nielen vyrovná, ale jeho cit pre zlo spolu s absolútne chýbajúcim pocitom svedomia mu vlastne môže pomôcť slávneho detektíva predstihnúť. Keď nájdu rakúskeho korunného princa mŕtveho, podľa dôkazov, ako ich interpretuje inšpektor Lestrade (Eddie Marsan), to vyzerá na samovraždu. Ale Sherlock Holmes usudzuje, že princ sa stal obeťou vraždy, ktorá je naviac iba kúskom väčšej a ďaleko a zlovestnejšej záhady, ktorú skonštruoval profesor Moriarty. Pri výkone služby spojenej so zábavou Holmes nájde stopu v podzemnom pánskom klube, kde Holmes spolu so svojim bratom Mycroft Holmesom (Stephen Fry) zapíjajú poslednú noc slobody Dr. Watsona. Práve tu sa Holmes zoznámi so Sim (Noomi Rapace), cigánskou kartárkou, ktorá vidí viac, ako prezrádza. Vyšetrovanie sa stáva ešte nebezpečnejším, keď sa Holmes, Watson a Sim dostávajú na starý kontinent. Prefíkaný Moriarty je stále o krok napred a spriada siete smrti a skazy. Všetko je súčasťou väčšieho plánu, ktorý, ak vyjde, zmení celé dejiny. (TV Markíza)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 603)
Výtvarně je to samozřejmě moc krásně udělané, tak by se mi vizuál u historických filmů líbil a tenhle film by se mi možná taky líbil, kdyby nebylo nějaké to kdyby. Kdyby vůbec nepřišla zmínka na jméno Sherlock Holmes, kdyby ani nefigurovalo jméno profesora Moriartyho, kdyby (opět po Bournovi) nebyla femme fatale zas nějaká francouzská cikánga, kdyby se ve filmu něco dělo zajímavýho a konečně, kdyby se nezkoušelo pořád hrát na tu vesele akční vlnu. Totiž tam, kde vždycky filmy o Sherlocku Holmesovi zabíraly, Gáj Ritchie z mě nepochopitelných důvodů ubírá a sazí na cosi, co klidně mohl vložit do nějaké té další nezáživné Rockaroly. Nedivím se, že jsem u tohoto Sherlocka, na kterého jsem se mimochodem docela těšil, několikrát usnul v sedě. A to je co říct, protože dokážu nespat i celé dny. ()
Podobný "upgrade" jako z jedničky na dvojku Pirátů: Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně jedno, co se na plátně odehrává. Celá účast diváka se dá charakterizovat přítomností postavy cikánské věštkyně Noomi Rapace: I ta se filmem jen tak prokouká a téměř promlčí, protože nemá pražádný prostor k řádnému nahlednutí celému detektivnímu pátrání pod pokličku, natož odhalování indicií. Ritchie valí na plátno jednu zpomalovačku za druhou a zahlcuje omamnými vizuály, ale jako vypravěč příběhu, který strhne, selhává. Zbývá série schematických honiček se zaměnitelnou choreografií, průběhem i vyústěním, na jejímž konci přetrvává hořký pocit, že doyleovský arcidémon Moriarty si rozhodně zasloužil mnohem důstojnější duel. 5/10 [Londýn, 6/12/2011] ()
Můj největší problém s tímto filmem byl jeho příběh. Příběh je slepenina snad všeho, ale bez většího smyslu. Bylo mi úplně jedno, co se zrovna ve filmu děje. Film se snaží působit chytře, ale ve výsledku je to celé strašně překombinované. Ty nicneříkající utahané dialogy mě po hodině už neskutečně otravovaly, dokonce jsem se v jednu chvíli přemáhala, jestli se dodívám do konce. Humor taky moc nefungoval a vlastně i to škádlení dvou hlavních hrdinů mezi sebou, na kterém stál celý první díl, mi už tady vůbec nesedělo. Robert Downey Jr. zachraňuje, co se dá, ale i on je středobodem několika trapných momentů (celá hrozná pasáž ve vlaku). Nemůžu upřít filmu jeho řemeslné kvality, na ten všudy přítomný digitál už jsem si zvykla, film obsahuje spoustu režijních nápadů a právě za to asi přidávám tu třetí hvězdu. Především za scénu v lese, která je jistě vrcholem filmu a taky za snahu o jistou osudovost (byť to ve finále stejně moc nevyšlo). Měla jsem už problém s prvním dílem, ale ten beru jako takový neškodný oddechový průměr, druhý díl je o dost slabší a třetí díl už nejspíše vynechám úplně. Velmi slabé 3* ()
Jednotka bola prvá, to je fakt a fungovala lepšie v tom čo je Sherlock Sherlockom a to kvalitná detektívka. A predsa tá dvojka mi nejak rýchlejšie ubehla i keď vadilo, že Noomi len tak kukala čo sa deje okolo (scenár ju šetril s dialógmi až to pekné nebolo) a Jared tiež nejako neoslnil civilnejším prejavom (Mark bol predsa len lepším záporákom). Dôležité je, že vtípky, chémia a spomaľovačky fungujú na jednotku i tentokrát a to je základom Ritchieho Holmesoviek takže pod 4 nejdem aj keď mi bolo šum a fuk o čom sa niekedy bavia. ()
Galéria (95)
Zaujímavosti (54)
- Rómská skupina, která se podílela na nahrávání hudby, se jmenuje Kokavakére Lavutára alias Sendreiovci (navíc si skladatel Hans Zimmer zavolal ještě čtyři členy z Cigánskych barónov z východního Slovenska). Nahrávání probíhalo ve Vídni. Při premiéře v Londýně byli představováni jako Sendreiovci z Bratislavy, protože pro zúčastněné by bylo těžké vyslovit Kokava nad Rimavicou. (Jirka_Šč)
- Na začátku filmu, kdy se Holmes (Robert Downey Jr.) objeví v aukční síni, má na levé tváři hluboký krvavý šrám. O chvíli později, kdy najde mrtvého muže, má na tváři jen rozmazanou krev. Když poté sedí v restauraci, má u oka jen monokl. (Marrty3)
- V závěrečné scéně Dr. Watson (Jude Law) vstane a odejde od stolu, aniž by kulhal nebo použil k chůzi hůl. (dandislav1991)
Vadí divákům spíš složitý scénáře, nebo jednoduchý scénáře? Kdejaký snob nejspíš odpoví, že složitý, a proto musí být každý scénář jednoduchý. Tenhle názor je oblíbený hlavně mezi těmi, podle nichž nejsou mainstreamový filmy zrovna dvakrát chytrý, nicméně podle mého je problémem spíše jednoduchý, prostý a monotónní scénář než informacemi, jmény, čísly a vztahy nabitý děj, v němž se sice nikdo moc neorientuje a máločemu rozumí, ale alespoň to rychle odsýpá. Sem patří i druhý Sherlock Holmes, kterýho bych rozhodně nepodceňoval, dokonce mám takový až konspirační podezření, že nikdo na světě vlastně přesně nechápe, co která postava sleduje a jaké jsou vztahy mezi důsledky a příčinami jednotlivých scén, k čemuž ovšem přispívá i to, že scénář čerpá částečně z logických dedukcí Sherlocka a částečně z nelogických zásahů shůry. Každopádně na nějaký globální úrovni je druhý Sherlock Holmes možná přiblblá bondovská tour po starým kontinentu, nicméně v detailech a jednotlivých dialozích to je neskutečně složitý, zamotaný a promakaný dílo. Takový jsou ale všechny filmy Ritchieho. ____ V sequelech musí být údajně všeho víc (akce a triků a kdečeho), a jelikož je „všeho víc“ de facto totéž co iracionální bordel, hrozilo, že druhý Sherlock Holmes provede totéž, co Doyle na začátku 20. století, který se tehdá kvůli náhlé a nečekané smrti několika blízkých odvrátil od chladně racionální Holmesovy logiky k okultním příběhům profesora Challengera a sám prováděl spiritualistické seance. Něco takovýho je ale doma spíš v romantických a hororových příbězích, nikoliv u Sherlocka pověstného svým metodickým a logickým uvažováním. Naštěstí se tak nestalo a druhý Sherlock žádné známky mysticismu nejeví. Odsud je i zřejmé, proč jsou výtky vůči slabšímu záporákovi, profesoru Moriarty, trochu nespravedlivý - detektivnímu dílu nikdy nejde o vylíčení vraždy a psychologii zločince, nýbrž o detekci a práci vyšetřovatelů. ____ Druhý Sherlock je tedy pořád hodně logický dílo, a jestli je nějaký obor blízký logice, chcete-li matematice, pak to je hudba (není náhodou, že náš nejvýznamnější post-analytický logik Jiří Raclavský zároveň skládá), která tu hraje velevýznamnou roli. Druhý Sherlock Holmes je vlastně hudební film, jelikož s každou lokací je spojena nějaká hudební forma či nástroj: v Londýně to jsou dudy, ve Francii Don Giovanni, v Německu Schubert a ve Švýcarsku Straussův valčík (byť dudy patří spíš do Skotska, Don Giovanni do Vídně nebo k nám do Prahy, Schubert byl Rakušák a valčík nemá v zemi kravských zvonců co pohledávat). Ono Zimmer má takový renomé, že se jím využívané signifikantní nástroje často objeví přímo ve filmu, třeba obří varhany Davyho Jonese ve třetích Pirátech nebo elektrická kytara v Rangovi, ale tenhle film udělal podle všeho ještě o krok dále, protože tu hudbu zapojuje dost razantně přímo do děje. A co říct k těm slovenským Romům, který Zimmer do projektu zapojil? Asi to, že v tom následuje krédo Zdeňka Pohlreicha, který taky propaguje vaření z lokálních surovin namísto globální mcluhanovské vesnice. () (menej) (viac)