Sherlock Holmes: Hra tieňov

Ke Hře Stínů můžu s klidem říct, že mě skutečně neskutečně bavila. Sice Ritchieho představa slavného anglického detektiva není jako přes kopírák toho z knížek, ale své kouzlo rozhodně má. Líbí se mi ten vykreslený obrázek staré Anglie, kdy mazaný profesor místního školského ústavu kuje pikle světového formátu a míní si mastit kapsy svého tvídového saka prodejem smrti. Nejlepší scéna byla pro mě ta v lese, zpomalé záběry odletujících třísek, lámajících se stromů, letících střel, výrazů všech zúčastněných nebo Robert a jeho přetěžká zranění. V porovnání s ním se může jít takový neustále zkrvavený Bruce Willis ve svých Pastích zahrabat. Je zde sice hodně scén těžce, ale opravdu těžce nadsazených, ale tohle já neřeším ... bylo to fajn. (25.05.2014)

Škoda mírné zdlouhavosti příběhu, možná šlo film o dvacet minutek zkrátit a zachovat vysoké tempo po celou dobu. No, i když termín "vysoké tempo" je docela na zvážení, Holmes zde cválá na poníkovi. Mimochodem tohle společně s jeho převlekem za "cokoliv" jsou nejlepší scény ve filmu. Pokud jsem si myslel že jsem se Roberta Downey Jr. přežral, tak mě utvrdil v opaku. Stále je vynikající. Vévodí svému Holmesovi ještě více než v minulém díle. Mimochodem první díl se mi líbil přecejen více. Ale na druhou stranu tomuhle rozhodně dám šanci při opakované projekci. Zatímco první díl se odehrávál jen v kulisách Londýna, bylo trošku jasné, že Londýn by při pokračovaní mohl začít být trošku těsný. Takže se cestuje po Evropě. Při podobných dobrodružstvích mi vždy vytane na mysli jedno jméno Indiana Jones. Ano, již při sledování Tintina bylo jasně vidět, jak nám všem hrdina s kloboukem a bičem moc chybí. Nové pojetí Sherlocka mi nevadí, je zábavné, nesmí se brát nějak přehnaně vážně. 70% (09.01.2012)

Keby všetky tie vizuálne vychytávky, herecké exhibície, scénáristické nápady a fantastické lokácie boli súčasťou prehľadného a pútavého príbehu, bol by to jeden z top blockbusterov roku. Mne bolo ale fakt jedno, čo sa práve deje a čo sa bude diať ďalej. A k čomu tie naťahované, niekoľkominútové ultra-dramatické scény, v ktorých Sherlockovi alebo Wattsonovi už-už hrozí naozaj-reálna-smrť, keď všetci vieme, že ani jeden z nich zomrieť nemôže?! (21.12.2011)

UNLOCK SHERLOCK:) Ritchie se vydal do dadaistické cestě tisíce a jedné akční scény. Sherlock zapomíná pátrat a vyšetřovat, ba dokonce hrát na housle a nořit se do drogového opojení. Šachová partie Holmes versus profesor Moriarty se odehrává na šachovnici kanónů a bodyčeků, spíše než o souboj neuronových závitů vidíme duel akčních zákrut, které obstarávají jimi postrkované figurky. Holmesovské propriety visí ve skříni a na Sherlocka zbyla role choreografa akčních scén, zatímco na plátně defiluje jedna zpomalovačka za druhou. Jakoby Holmese nepsal Arthur Conan Doyle, ale Barbar Conan. Situaci zachraňuje buddy chemie Jude Law- Robert Downey, mezi kterými to jiskří tak, až plátno doutná. Ženy jsou tu zbytečné. Ale důstojná zápletka by asi ničemu neuškodila, n´est cest pas? 70% (04.01.2012)

Výtvarně je to samozřejmě moc krásně udělané, tak by se mi vizuál u historických filmů líbil a tenhle film by se mi možná taky líbil, kdyby nebylo nějaké to kdyby. Kdyby vůbec nepřišla zmínka na jméno Sherlock Holmes, kdyby ani nefigurovalo jméno profesora Moriartyho, kdyby (opět po Bournovi) nebyla femme fatale zas nějaká francouzská cikánga, kdyby se ve filmu něco dělo zajímavýho a konečně, kdyby se nezkoušelo pořád hrát na tu vesele akční vlnu. Totiž tam, kde vždycky filmy o Sherlocku Holmesovi zabíraly, Gáj Ritchie z mě nepochopitelných důvodů ubírá a sazí na cosi, co klidně mohl vložit do nějaké té další nezáživné Rockaroly. Nedivím se, že jsem u tohoto Sherlocka, na kterého jsem se mimochodem docela těšil, několikrát usnul v sedě. A to je co říct, protože dokážu nespat i celé dny. (23.05.2012)