Nevěra

Samozřejmě, jedná se o film s ideově-výchovným námětem - ale copak se dneska takové filmy netočí, akorát se mění kladné postavy v záporné a naopak... Aneb nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní... A tak je to i s filmem natočeným podle kdysi známého románu "Bez šéfa" T. Svatopluka. Některé části jsou pravda šablonovité až naivní, ale vzhledem k tomu, že náš hlavní protagonista díky své naivitě a víře v dobré lidi nedopadne dobře, musím dát tři hvězdičky. Ovšem také díky dobrým hereckým výkonům. (28.07.2018)

Filmová slátanina, natočená podle tendenčního románu Svatopluka Turka, velkého literárního nýmanda a poslušného stranického slouhy, který se ve svých literárních excesech obouval do baťovského impéria a baťovského podnikání vůbec. Nevěra má všechny atributy dobové ideologie: schematické postavy, černobílý scénář, nevyhnutelný závěr, jasně definovaný už svým názvem. Jediné, co lze vzít na milost, je skvělý herecký výkon Martina Růžka v roli úlisného tajemníka Andrleho. Zbytek je dnes už cosi jako ad acta. (05.06.2010)

Bývalo by bylo trefnější ponechat původní pracovní název Bludná pouť. Ona avizovaná Nevěra (v druhém plánu více jako Zrada) v pokračování Botostroje je ve výsledném tvaru jen dílčí linií, která je společně s dalšími ukazateli hnacím motorem pro zkázu jednoho bezskrupulózního dělnického šéfa... Toho hraje seriózně a bez zaváhání Gustav Nezval. Proti němu stojí jako vždy dekadentní Marie Vášová, mondénní Irena Kačírková, všemi mastmi mazaný Eduard Dubský a v neposlední řadě Martin Růžek. Ten si v roli obojetného Viléma Andrla ostatně ukradl téměř celý film pro sebe a je doslova radostí sledovat jeho proměny, které se tak stávají nejlepší devízou celého projektu. Veškerý ostatní ensemble je pak bohužel tvořen samými nevýraznými osobnostmi, nikoli jako v Botostroji, kde je každá figurka vykreslena řádně v tučných konturách černobílého vidění předválečného světa. Zde jen tuším cosi o vnitřním světě Langovi manželky Evky, která v podání Evy Klenové jen postává vedle Nezvalova nevěrného manžela. Dále je škoda mluvit o všech těch Evách Klepáčových a Statoplucích Matyáších, kteří jsou vzorovými pracovníky závodu jako Stázka a Jenda, a mají proto všechny předpoklady pro květnatou mladou lásku, která je tu především pro utužení pracovní morálky. Čemuž ale poměrně účelně podráží nohy archivní Píseň o velké lásce v propůjčení Dagmar Pistorové... Při dalším srovnáním s Botostrojem je Nevěra filmem umírněnějším, poplatnějším problémům tehdejšího současného světa. Pravda, čekala bych optimističtější vyhlídky, protože slova Josky Horáka se vyplnila, ale chci-li měsíc po květnové revoluci zázraky, chtěla bych příliš mnoho. Ovšem jako divák v roce 1956 bych zřejmě došla k drobné frustraci, protože v té době bych jich měla plný nárok na plody práce druhé generace, která již neměla důvodu tápat a bloudit. Wallóova režie je opět zručná, nikoli oslňující, lépe je na tom Kaprova hudba, která měla několik možností cele zaujmout. Z nápadů kameramana Julia Vegrichta bych ocenila jen závěrečný odchod zdecimovaného šéfa. (05.06.2010)

Relativně slušné řemeslné zvládnutí scénáře a režie nemůže tlumit páchnoucí schematismus obsahu i vyústění. Tato filmová sorela, založená na nenávistném díle samozvaného právem zapomenutého komunistického literáta Turka Svatopluka, strádá nevěrohodností od prvních záběrů. I velmi kvalitní herci, kteří tu vystupují (Vášová, Valach, Kačírková, Sklenčka) se z diváckého pohledu ničím nedlišují od svých tehdy nastupujících kolegů (Matyáš, Baženovová, Němeček) či od seladonovitých kreací starší generace (Gustav Nezval). Nepřekvapí, byl-li film odsouzen již dobovou kritikou pro schematismus, nevhodný již tehdy - v roce Chruščovova projevu. Na druhou stranu je dobré zdůraznit a pochválit skutečnost, že se tento brak dostává do distribuce; těžko bychom totiž hledali lepší věcný argument pro potřebnost přibližování rychle zapomínané odvrácené tváře předlistopadového režimu. (14.08.2010)

Československé drama odehrávající se v poválečné době ve Zlíně, kde je na místo státního správce Baťových závodů revoluční gardou jmenován komunistům vyhovující bývalý dělník Josef Lang v podání G. Nezvala. Tento charismatický herec známý jako prvorepublikový milovník si za svého tajemníka zvolí pana Andrleho (M. Růžek), který je spolčen s původními, režimu nepřátelskými majiteli závodů a snaží se narušit chod výroby a současně se nežádoucími kapitalistickými metodami obohatit. Andrle spolu se svou atraktivní manželkou I. Kačírkovou ovlivňují ředitelova rozhodnutí, aby podepisoval dokumenty, které jim vyhovují a ředitel Lang se tak odcizuje jak obyčejným dělníkům, tak i své ženě. Název filmu tak vyjadřuje nejen Langovo chvilkové milostné poblouznění manželkou svého tajemníka, ale především jeho ideologické odchýlení od správného socialistického smýšlení. Přestože se film tváří jako tehdy obvyklý politicky agitační snímek, díky umění režiséra K. M. Walló a hercům je zajímavé sledovat vztahy na nejvyšších postech rozsáhlého obuvnického závodu v období budování socialistické společnosti. Ve výrazné roli typického komunistického nadšence se objevil G. Valach, který se postaral o potrestání všech třídních nepřátel a protirežimních živlů. Opak oproti Langovi, opilému mocí a postavením, tvořila rodina Pazderova, jejíž otec B. Prokoš byl odvolán na ředitelské místo na pobočku závodu v jiném městě, aby nepřekážel Růžkovi v jeho nekalých plánech. Pazderova syna, nadšeného aviatika, ztvárnil S. Matyáš, který se zamiloval do své kolegyně z dílny E. Klepáčové. Podíváme-li se s nadhledem na ono černobílé uspořádání charakterových vlastností jednotlivých osob podle politického smýšlení, které bylo v té době běžné, musí objektivní divák uznat, že film má něco do sebe. Nejsem si jist, stačí-li to na nadprůměrné hodnocení, avšak já osobně jsem celý film zhlédl se zaujetím a byl jsem, především díky výkonu pana Nezvala, s dílem pana Walló spokojen. (20.09.2020)