Srbský film

Co je moc, to je moc! Už jsem viděl ledacos jako například lítaní hlav, ruce, nohy, střeva, krev a podobné věci. Ale toto opravdu ne! Horor je to parádní, protože je tak nechutný, že se nedivím odpadům které lidé dávají. Já odpad nedám, poněvadž mě tento film dostal do kolen, tím jak byl zpracován, hlavním hercem, co musel zažít a nechutností, co v sobě Srpski film má. Jen se divím, že to hlavní herec zahrál tak výborně, protože jen tak někdo by na to neměl žaludek zahrát takovou roli, ale zahrané je vše výborně! Čekal jsem amatérské zpracovaní, ale místo toho jsem byl mile překvapen. Po druhé se nepodívám, poněvadž nemám dva žaludky a nejsem tak silný člověk. Upřímně být v roli hlavního hrdiny na konci udělám to samé a nebo si ustřelím hlavu. Srpski film = brutalita, nechutnost, krutost, perverz a krev! 6/10 = 60% (15.01.2011)

Scénář: Aleksandar Radivojevic, Srdjan Spasojevic .. Oscilátor - od dvaceti k osmdesáti. Ani v jedné mezní pozici se však nedostává na maximum, ale kmitů k vymezené spodní hranici je přeci jen více než těch opačných. (25.11.2010)

To, že som toho už videl veľa a vydržím asi všetko je pri tomto filme bezpredmetné, pretože tento film si nepozrie len tak hocikto. Poriadny exploitation pre skalných fanúšikov daného subžánru je určený pre veľmi malé publikum a bežný hororový divák ktorý začína pri Kruhu a končí pri Sawe sa nechytajá a asi by to nevydržal. Srpski film je naozaj silná káva a sám som si pri jednej scéne povedal "to snád nie". V rámci svojho (sub)žánru splna všetky atribúty a dokonale plný to čo exploitation má, šokuje. Takéto halo si pri hororove pamätám naposledy asi pri Hostely, ale toto je iná liga a vlastne aj iný šport. Režisér Srdjan Spasojevic sa zaraduje do skupny europskych hororových režisérov, ktorý otriasli novodobým hororom a spravili malý humbuk. Dovolím si tvrdiť, že Srpski film je tá malá hranica medzi normálnym hororom a Japonskými shock horormi. Ocenujem explicitné násilie a to, že násilie nebolo samoúčelné. Film by som odporúčal každému divákovi, pretože pri tomto filme oceníte hodnotu slovného spojenia "ved je to len film". Nie je to nechutné. Je to hra s divákom počas polovice filmu, aby ho v druhej polovičke na konci dorazí už spomínané explicitné násilie. PS: Ako by povedal Vukmir, "To je film" :) PS2: Ale stálu sú lepšie filmy, ktoré zhnusia viac a intenzívnejšie(Martyrs, Haute Tension, Inside) (07.08.2010)

Nakonec ne. Atmosféra přitom houstne skoro sama, drsné scény i přes občasnou hyperzvrácenost neruší a herci si svoje party odehrávají i v situacích, kde bych určitě čekal nejednu chvíli plnou ostudného přehrávání. A když audiovizuální forma baví a znepokojivá nálada začíná opatrně naznačovat temný konec, tak to přijde. Finální dvacetiminutová krvavá smršť na místě, kde jsem čekal katarzi a dostal jen trapnou sebeparodii. Spasojevic jako malé dítě strhne přes hodinu skládanou stavbu z kostek a v návalu vzteku ji rozkope. Vzhledem k tomu, že je v takovéto podobě Srpski film asi jediný svého druhu, je to vlastně docela škoda. (30.08.2012)

Jak srbští obdivovatelé markýze de Sade natočili svůj film aneb Komicky šokantní variace na 120 dní Sodomy ve věku snuffu. Čtenáři Sadeho nebudou překvapeni ničím, co se zde odehrává (možná některým bude chybět koprofilie, kterou markýz svůj slavný traktát hustě prokládá, ale něco holt muselo ven, aby celek působil efektivně). Vše, co je na filmu dobré, se odehrává zhruba v první třetině - tajemství, očekávání toho, co se na hlavního hrdinu šije, napětí... Potom, když TO propukne, je to zase jenom ten starý smutný příběh z 18. století, který si člověk dá jednou a pochopí navždy. Že ho pochopil i Srdjan Spasojevič je sice fajn, ale už to holt není žádná revoluce jako tenkrát, před nějakými dvěstědvaceti léty. Mimochodem, je zajímavé, jakou popularitu si Srbský film vysloužil u (některých) fanoušků (filmového) horroru. A jakou popularitu si vysloužili např. Martyrs. Pro mě osobně není utrpení skutečným smyslem horroru. Markýz de Sade a jeho dílo může v horroru fungovat jako symbol, ale utrpení samo o sobě bude jen těžko alfou a omegou horrorové tvorby. Srbský film má v sobě lecos sympatického, ale za podívaní nestojí. Stejně se na něj ale každý podívá už ze zvědavosti - tak jako já. :-) (31.07.2010)