Žid Süss - Film bez svědomí

Tento povedený německý film se zaměřuje na okolnosti vzniku nechvalně proslulého nacistického propagandistického filmu Žid Süss (1940) na základě osudů osoby hlavního představitele tohoto filmu, vídeňského herce, Ferdinanda Mariana, který po dlouhém váhání přijal roli v tomto vysněném Goebbelsově projektu.. To z něj sice udělalo přes noc velkou filmovou hvězdu, ale na druhou stranu jak si čím dále více uvědomoval obludnost tohoto snímku a skutečné působnosti své role, také nešťastného člověka, jenž se utápí v alkoholu. Nejedná se však o historicky reálné ztvárnění problematiky - historické realitě odpovídají pouze základní komtury filmu, zbytek je však autorskou fikcí - odpovídá tak spíše na otázku - jak to mohlo teoreticky proběhnout, než jak to ve skutečnosti proběhlo.. V řadě ohledů se pak autoři odprostili od historické skutečnosti. Je to tedy spíše film (bohužel dosti plochý) o otázce svědomí a o (ne)možnosti svobodné volby a rozhodován, k čemuž nabízí vhled do nezávazného života nacistické smetánky. Herecké výkony jsou velmi dobré - vyčnívá z nich pak Tobias Moretti jako představitel hlavní role. Někomu se možná ale nebude zdát pojetí postavy nacistického ministra propagandy Goebbelse, jež podle rakouského deníku Die Presse odpovídá karnevalovému princi. Ke shlédnutí tohoto filmu by mohla nalákat i skutečnost, že je v něm možno zhlédnout i některé klíčové scény originálního filmu Žid Süss (částečně autentické, částečně nově nahrané), které i přes své vytržení z kontextu umožňují dobrou představu o charakteru tohoto snímku. (01.10.2010)

Aby byla legrace (ehm...), pustil jsem si pred projekci Filmu bez svedomi puvodniho Zida Susse. Podruhe. Film bez svedomi mi od jisteho momentu prisel jako nebetycna exploatace v Nemecku zakazaneho filmu - nemuze-li byt ukazan Zid Suss, proc nesecvicit nekolik momentu z nej znovu, pridat neco malo ze zivota akteru, kulhajiciho Goebbelse, ktery si ani neni moc podobny... a pak byt vybucen z Berlinale. Vyseptale barvy a vubec neskutecne umely vzhled me taky prilis nepotesily. (21.07.2011)

Napsat, že předlohu filmu "dodal" Lion Feuchtwanger je nadnesené až rouhavé. Mezi Feuchtwangerem, Harlanem a Roehlerem jsou jiné spojitosti, rozhodně ne stejný příběh, ani způsob vyprávění, ani morálka, která z toho všeho vyplývá. Společné je tu uvádění fenoménu "žid" do časově aktuálních souvislostí. Žid je v této posloupnosti něco tvárného až beztvarého, něco, co se tvoří mimo něj, v subjektech, které si ho definují většinou podle převládající propagandy... Jelikož se film tváří jako dokument je třeba upozornit na přemíru faktických nedostatků: 1. Předlohou nebo lépe volnou adaptací není kniha Liona Feuchtwangera, nýbrž stejnojmenná kniha "Jud Süß" od Wilhelma Hauffa. 2. Hitler měl Shakespeara naopak rád (byť s výjimkami - líbil se mu Hamlet, který přišel o své dědictví; samozřejmě Versailleskou smlouvou). 3. Harlan tvrdí, že žádné propagandistické filmy netočil, jeho film Vládce ("Der Herrscher", 1937) už prvky nacistické propagandy obsahuje. 3. Joseph Goebbels se premiéry v Benátkách v roce 1940 osobně nezúčastnil, jeho zápisky v deníku jsou jen ohlasy. 4. Písnička "Il fait bon t'aimer" (deska) byla zkomponována až v roce 1944 (na youtube třeba v podání Edith Piaf). 5. Magda Goebbels oslovuje svého muže Paul. 6. Na závěrečné pijatice se podílí američtí vojáci všech ras, rasová segregace v US-Army však oficiálně skončila až v roce 1948 (nejspíš opožděné důsledky zákonů Jima Crowa). 7. Při sebevražedné jízdě nebyl Ferdinanda Marian v autě sám, ostatní pasažéři však vyvázli s lehkými zraněními... Film Veita Harlana jsem nekomentoval, ne proto, že ho považuji za poměrně slabý, ale že jej nedovedu oddělit od dobového kontextu. Navodit jej se po 70 letech podařilo Oskarovi Roehlerovi vcelku dobře, uvedené nedostatky proto nejsou, tomto ohledu, relevantní. Scény, které z Harlanova filmu buď převzal nebo rekonstruoval, poskytují dostatečnou představu, o co v něm šlo a jak to v něm šlo. (Slovo "šlo" mi připomíná "šoa") (30.05.2017)

Neříkám, že je to bůhví jak převratné dílo, ale mě se to líbilo dost. Celkem neotřele ale vypráví o zákulisí tvorby propagandistických filmů. Především Goebbels je tu opravdu dobrý. Jsem taky hodně rád za pohled na poválečnou americkou zónu Německa. Uvědomil jsem si, že je to poprvé, co jsem ve filmu viděl toto období trochu blíže. (14.10.2010)

Myslím, že tento kousek může být zajímavý i pro ty, kteří nemají naštudováno Jud Süß, či jinou nacistickou propagandu. Tento kousek poodhalující pozadí za jakých okolností film vznikal a nelehkém osudu hlavního hrdiny a herce v represivním režimu, Ferdi Mariana. Absolutním vrcholem je pak výkon Moritze Bleibtreu, který si střihnul Josepha Goebbelse s takovou parádou, že ho trochu podezřívám z nacismofilie. Což je mnou momentálně vymyšlený výraz pro lidi, kteří se sexuálně ukájejí při parodování nacistických pohlavárů. (17.02.2012)