Jana Eyrová

Proč „jen“ tři hvězdy? Problém je v hercích, konkrétně v ústřední dvojici. Michaelu Fassbenderovi jsem totiž Rochestera ani trochu nevěřil. Nevím, možná je pro tu roli moc velký „hezoun“, možná je to něčím jiným, ale nebyl zdaleka tak chladný a nelidský, jak jsem si ho představoval a jak je vylíčený v knize, a měl jsem z něj ten dojem, že roli získal hlavně díky současné popularitě a ne na základě jakéhokoliv castingu. Neustále jsem musel myslet na Ralpha Fiennesse a na to, co předvedl ve Vévodkyni. Ano, tak nějak bych si Rochestera představoval. A pak je tu Mia Wasikovská – ta se pro roli Jany hodí a hraje dobře, jenže se zmíněným M. F. podle mě dohromady vůbec nejde a z jejich společných scén jsem cítil minimum (jakýchkoliv) emocí. Škoda, škoda. Jinak je film natočen dobře, obzvlášť „pýchopředsudková“ kamera dělá krásné obrázky, ovšem to mě od nudy neochránilo. Ani Dario Marianelli se tentokrát bůhvíjak nevytáhl. (05.02.2012)

Jane Austenová je blbá kráva. Nemám ji rád, vážně. A proč ji nemám rád - a zároveň proč je Jane Eyre mnohem lepším příběhem, i když zdánlivě Austenové tak podobným, nejlépe vyjádří slova samotné autorky Jane Eyre - Charlotte Bronte, která Austenovou taktéž nesnášela, na adresu Pýchy a Předsudku: “I got the book and studied it. And what did I find? An accurate daguerreotyped portrait of a common-place face; a carefully fenced, highly cultivated garden, with neat borders and delicate flowers—but no glance of a bright vivid physiognomy—no open country—no fresh air—no blue hill—no bonny beck. I should hardly like to live with her ladies and gentlemen in their elegant but confined houses." (19.04.2014)

V prevedení Mie Wasikowskej a Michaela Fassbendera nie je Jana Eyrová ženskou telenovelou 19.storočia, ale kvalitnou dobovou drámou. Obrazová estetika a krásne prostredie stašidelného Thornfield panstva dáva celému filmu svojské čaro a buduje správnu atmosféru. Réžijne sa podarilo vytvoriť ďalšiu zo série filmových adaptácií zo života Jany Eyrovej, kde je všetko čo má byť - romantika, psychológia postáv, dobová estetika a šikovne zrežírovaný filmový román. (02.04.2012)

Jako divák a čtenář, který se Janě Eyrové vždy nějakým způsobem vyhýbal, jsem si na první setkání nemohl vybrat lepší variantu. Tohle spokojené konstatování se ale rodilo hodně těžce. Po půlhodince trápení hlavní hrdinky skoro ve stylu Olivera Twista jsem totiž kroutil hlavou nad nefunkčností dění na plátně a rozporuplnou atmosférou, která mi ne a ne dovolit se do děje pořádně dostat. Ale jen co přicválá Michael Fassbender, dostane obraz devatenáctého století úplně jiné barvy. Ať už to jsou barevné odlesky zapletené romantiky a strhujících drobných dialogů nebo tmavší odstíny při sugestivních scénách gradovaného zámeckého tajemna. A když jsem se dočkal pointy a dokonale padnoucího závěru, ulevilo se mi. Srdcová melodie hraje dost nahlas, Fassbender si pomalu podmaňuje širokou hollywoodskou scénu a na světě je nový (a velmi silně doznívající) kus komplexní historické romance. (04.08.2011)

Zatím nejlepší zpracování Jany Eyrové, které jsem měla možnost vidět. Nejblíže k němu má jen Osudová láska Jany Eyrové. Je to klasika, kterou jsem četla několikrát jako náctiletá, ale i později a stále má své místo nejen v mé knihovně, ale je založená i někde v koutku mého srdce. A asi byla založena trochu hlouběji, protože jsem teprve teď zjistila, že jsem ten film viděla už v loňském roce. Nechápu jak jsem mohla na Edwarda Rochestera zapomenout :-) Nechám se překvapit ještě jinými zpracováními a tak si tu jednu hvězdu schovám pro možná ještě lepší Janičku:-) (04.09.2014)