Nákaza

Hm, je vidět, že jméno Soderbergh dokáže ještě stále všelico a když k tomu patří sehnání velkého množství talentovaných stálic, kteří pravděpodobně podepisovali bez váhání a bez námitek o výši honoráře, je to jenom pro moje a divákovo dobro a taky dobro filmu. Díky tomu totiž film dostane něco známého, výrazného a čemu jde fandit. Bez nich by to určitě dopadlo trošku jinak, alespoň pro moje výsledné pocity. Ten film je totiž po stránce technické a řemeslné tak dokonale čistý a destilovaný, až je odtažitý skoro jako dokument. A i ty někdy dokážou vtáhnout víc. Nicméně, v tomhle případě to nakonec funguje výborně - ta sterilita a naturalismus, ostrost a bezohlednost k epidemii padne jako ulitá. Celou dobu tak máte nepříjemný pocit, jak moc reálné to je a jak velká pravděpodobnost toho, že by se něco takového mohlo stát, existuje. Film předkládá nepříjemné fakty, statistické údaje, nějaké city a emoce téměř neexistují (a když na konci ano, hned to zhorší celý pohled na věc, na druhou stranu to ale bylo i jakési vysvobození z té děsivé atmosféry) a Soderbergh si to viditelně užívá. Vizuálně film taky přesně odpovídá formě, vše je bledé, nevýrazné a prostě mrtvolné. Brrr! Takže Stevene, děkuji za tohle mrazivé zmapování jednoho z možných konců lidské rasy a v klidu příště zkus zmapovat další. V záplavě všech těch hollywoodských přeslazených romantáren a eye-candy akčnáků bylo tohle fakt výjimečné a díky tomu i zajimavé. PS: Martinez zase zabodoval a filmu dodal ještě větší depresivnost (29.05.2012)

Film obsahově i formálně vyhovující současným požadavkům - je sterilní, odtažitý a na jedno použití. Pro silnější pocit sepětí s realitou doporučuji zařadit do knihovny G. G. Márqueze. Posuďte sami. Láska za časů cholery. Kronika ohlášené smrti. Sto roků samoty. Zlá hodina. Všechna špína světa. Plukovníkovi nemá kdo psát. V případě potvrzení kandidatury Petra Pavla je záhodno sbírku doplnit o titul Generál ve svém labyrintu. (30.12.2020)

Je zvláštní, kolik lidí o Nákaze píše jako o realistické, když přitom obsahuje několik stylizovaných, subjektivizovaných scén z pohledu nakažených, rytmizuje děj videoklipovými montážemi, roztřesenou kameru nechává někde u Greengrasse ve studiu a celkově si je dobře vědoma vlastní filmovosti a svých předobrazů. Role nových médií se tu nebere v úvahu jen v tematické rovině, ale taky té formální - flashbacky nejsou motivované vzpomínkami, ale existencí videozáznamů z bezpečnostních kamer a v určitých pasážích film na moment plynule přechází do dokumentárního módu, když ke sdělení informací najednou použije zjevně nediegetického vypravěče. Jako žánrový experiment to funguje perfektně a myslím, že o něco podobného se tady ještě nikdo nepokusil. Je to precizně seskládaná dekonstrukce systému v krizovém stavu, v němž se informace šíří rychleji než infekce a konspirační teorie vznikají z nedorozumění. Víc než jak to všechno skončí, je tady důležité, co se při tom děje. Soderbergh prostě nešetří nikoho, a možná že s těmi hvězdnými jmény to je působivější, než kdyby se tu v rámci zachování realismu pohybovaly samé neznámé tváře. Ten úvodní vypravěčský "podvod" s Gwyneth Paltrow každopádně účinkuje skvěle, a to i přestože jsme o tom spraveni v traileru a dopředu víme co čekat. Více v recenzi a ještě v této analýze. (21.10.2011)

Scénář: Scott Z. Burns .. Chladné, profesní a důsledné jako skalpel patologa resp. lopata funebráka. Jiné vyústění naší bezvýznamné role by nás tam 'dole' v tomhle obecně pandemickém příběhu nejspíš nečekalo.. Ovšem za takové hudby bych umíral snáz. Je nakažlivá... (20.10.2011)

-"Blogování ale není novinářství, je to graffiti s interpunkcí." Navzdory tématu hodně sterilní - nebo takhle: Tenhle mix "vědeckého" odstupu a osobních vhledů do postav mi přišel jako velké plýtvání potenciálem. Neseděl mi ten videoklipový styl. Nebo nevím, jestli to slovní spojení je správné k popisu toho, co mi na filmu vadilo. Mám na mysli ten způsob, jakým se to sbíralo do souvislostí. Každopádně vždycky když začala hrát hudba, moje zaujetí šlo okamžitě dolů. Ale když jsem se dívala na jednotlivé scény samostatně, mohlo v nich být něco hodně tíživého. Taky jsem si dobrou hodinu myslela, že se dívám na Marka Wahlberga a teprve potom jsem si všimla, že to je Matt Damon. (08.11.2014)