Nákaza

No prosím, a mně se bude pořád někdo divit, že mám hrůzu z MHD, nechytám se tam žádných tyčí a každý pokašlávající člověk mě děsí, a že si ruce myju důkladněji než lékař před vstupem na operační sál. Všechna čest, Stevene Soderberghu, tohle se vám povedlo. Virus číhá za každým rohem, z obyčejného podání ruky nebo použití platební karty se stává smrtelné nebezpečí, desítky, stovky, tisíce a statisíce lidí umírají... A mě to nenudí. Nákaza je vlastně klasický film katastrofického střihu, jakých dříve vznikala velká spousta. Stejně jako Když se čas naplnil, Skleněné peklo, Roj a další je i tenhle snímek plný známých tváří, co jednak (pochopitelně) lákají diváky, ale zároveň prokazují medvědí službu scénáři. Díky jejich představitelům nás totiž zajímají i ty postavy, jež by jinak byly úplně obyčejné, a také je vlastně jedno, že žádná z nich není postavou hlavní. Děj, který se vyvíjí podle očekávaného vzorečku (nákaza-umírání-protilátka-otazník), vypadá sice všedně, ale zároveň působí příjemně dramaticky a díky jaksi chladné a znepokojivé režii, kameře a hudbě i tak nějak těžce. Velká škoda, že Nákaza není delší alespoň o půl hodiny. Propracovanosti příběhu i postavám by to určitě prospělo a film by se snad zbavil i toho poněkud uspěchaného závěru. Jinak není co vytknout. (18.02.2012)

Sodenbergh raz a znova kašle na konvencie a prináša divákom zaujímavý pohľad na pandemickú skazu vírusového ochorenia. Film bez hlavného hrdinu, bez emočného kontaktu s postavami, bez hlavnej dejovej myšlienky. Len rýdze spracovanie neľahkej látky, premyslené do posledného detailu a miestami som mal naozaj pocit, že keby sa niečo podobné naozaj stalo, presne takto by následne vyzeral hraný dokument. Remeselne veľmi dobre odvedené, no miestami naozaj veľmi nudné a keďže sa rád zžívam s postavami, a tu na to nebol priestor, tak aj pomerne dosť chladné a pre mňa nedivácke. 65%. (22.10.2013)

-"Blogování ale není novinářství, je to graffiti s interpunkcí." Navzdory tématu hodně sterilní - nebo takhle: Tenhle mix "vědeckého" odstupu a osobních vhledů do postav mi přišel jako velké plýtvání potenciálem. Neseděl mi ten videoklipový styl. Nebo nevím, jestli to slovní spojení je správné k popisu toho, co mi na filmu vadilo. Mám na mysli ten způsob, jakým se to sbíralo do souvislostí. Každopádně vždycky když začala hrát hudba, moje zaujetí šlo okamžitě dolů. Ale když jsem se dívala na jednotlivé scény samostatně, mohlo v nich být něco hodně tíživého. Taky jsem si dobrou hodinu myslela, že se dívám na Marka Wahlberga a teprve potom jsem si všimla, že to je Matt Damon. (08.11.2014)

Film obsahově i formálně vyhovující současným požadavkům - je sterilní, odtažitý a na jedno použití. Pro silnější pocit sepětí s realitou doporučuji zařadit do knihovny G. G. Márqueze. Posuďte sami. Láska za časů cholery. Kronika ohlášené smrti. Sto roků samoty. Zlá hodina. Všechna špína světa. Plukovníkovi nemá kdo psát. V případě potvrzení kandidatury Petra Pavla je záhodno sbírku doplnit o titul Generál ve svém labyrintu. (30.12.2020)

Hm, je vidět, že jméno Soderbergh dokáže ještě stále všelico a když k tomu patří sehnání velkého množství talentovaných stálic, kteří pravděpodobně podepisovali bez váhání a bez námitek o výši honoráře, je to jenom pro moje a divákovo dobro a taky dobro filmu. Díky tomu totiž film dostane něco známého, výrazného a čemu jde fandit. Bez nich by to určitě dopadlo trošku jinak, alespoň pro moje výsledné pocity. Ten film je totiž po stránce technické a řemeslné tak dokonale čistý a destilovaný, až je odtažitý skoro jako dokument. A i ty někdy dokážou vtáhnout víc. Nicméně, v tomhle případě to nakonec funguje výborně - ta sterilita a naturalismus, ostrost a bezohlednost k epidemii padne jako ulitá. Celou dobu tak máte nepříjemný pocit, jak moc reálné to je a jak velká pravděpodobnost toho, že by se něco takového mohlo stát, existuje. Film předkládá nepříjemné fakty, statistické údaje, nějaké city a emoce téměř neexistují (a když na konci ano, hned to zhorší celý pohled na věc, na druhou stranu to ale bylo i jakési vysvobození z té děsivé atmosféry) a Soderbergh si to viditelně užívá. Vizuálně film taky přesně odpovídá formě, vše je bledé, nevýrazné a prostě mrtvolné. Brrr! Takže Stevene, děkuji za tohle mrazivé zmapování jednoho z možných konců lidské rasy a v klidu příště zkus zmapovat další. V záplavě všech těch hollywoodských přeslazených romantáren a eye-candy akčnáků bylo tohle fakt výjimečné a díky tomu i zajimavé. PS: Martinez zase zabodoval a filmu dodal ještě větší depresivnost (29.05.2012)