Veľké manévre

Veľké manévre sú oproti takému Carnému Deťoch raja (1945) odľahčenejšou variantou melodrámy s humornými vsuvkami a krásnym farebným záberom. Práve ono svižné konverzačné vodítko dejového rytmu je najdôležitejšie, samotný milostný trojuholník je neustále oživovaný a v kurze. Lenže príde aj na také to typicky francúzske líčenie romantiky a to až tak dokopy so všetkými týmito atribútmi nejde. Čiže, ak to mám trocha zjednodušiť - vizuál okulahodiaci s výbornými kulisami, elegantnými kostýmami a šarmantným lišiakom Philipem. Zvyšok nanajvýš priemerný, hoci prevažuje dramatická štruktúra a nie komediálna. (19.11.2015)

Povedal by som, že René Clair dokázal obdariť svoj kostýmový úlet 50. rokov väčším zmyslom, ako napríklad Renoir. Veľké manévre ťažko radiť do kategórie komédia, skôr sa jedná o romantickú drámu. Natočenú však natoľko svižne, že sa nebude nudiť ani najväčší cynik. Príbeh milostného trojuholníka, ktoré obvykle nekončia šťastne. Každý máme nejakú minulosť a zbaviť sa jej nie je tak jednoduché. Pokiaľ sme raz sklamali a klamali, prečo by nám mal veriť človek, s ktorým to myslíme skutočne vážne? Prečo dávajú ženy prednosť mužom v uniformách? Nepáči sa im iba tá uniforma? René Clair natočil Veľké manévre s vymazlenou výpravou a citom pre načasovanie scén. Ďalší film, pri ktorom som si postupne uvedomil, že som ho videl kedysi veľmi dávno na čiernobielej televízii v starom byte. No a tie Gerardove uši.... (09.03.2014)

Roztomilý Gérard Philipe v jedné z nejnudnějších historických kostýmovek. Kdyby pohledem a povahou mladíkovi (33) vybrali jen někoho, kdo nevypadá jako jeho matka, možná bych to víc baštil. Michèle Morgan ale není pěkná, a dokonce i na postavu rozvedené Pařížanky je moc stará. Mnohé vylepšuje parádní původní dabing s Josefy Vinklářem a Větrovcem. (23.05.2015)

Posmutnělá komedie o poručíkovi, který se musel zbavit svého dětinského názoru, že život nemusí bolet a láska, že má jen bavit. Gérard Philipe v podobné, ale o něco vážnější roli než byl jeho slavný Fanfán. Jeho Armand je naprosto okouzlující, ale zároveň tak zoufale nedospělý, že se paní Riviérová zdá být jedinou dospělou ženou ve městě, protože jeho povrchní floutkovskou vrstvu neakceptuje, ač s tím poručík de la Verne slavil doposud v provinčním městečku takové úspěchy. Velmi pěkně zachycená atmosféra konce 19. století a jejích libůstek. Kontrast mladíka, který bezstarostně ohrožuje mravy či pověst velmi ochotných dam městečka a ženy, která tvrdou daň za "zkaženou" pověst musí pokryteckému městečku platit. (24.08.2007)

V lecčem mi to připomínalo Červeného a černého. Gérard Philipe v roli vypočítavého fešáka, pro kterého jsou pletky oblíbenou volnočasovou aktivitou – až do chvíle, kdy se do jedné své „oběti“ zamiluje – není nepodobný egocentrickému a neméně krásnému Julienu Sorelovi, a postava Michèle Morgan se madame de Rénal podobá nejen vzhledově. Velké manévry se sice neberou tak vážně jako Stendhalovy filmové adaptace, ale přesto na příběhu lehkomyslného poručíka, který si tak dlouho hrál, až prohrál, nic moc komediálního neshledávám. (18.03.2013)