Strieborný vietor

Krásný film, který může být rád, že je v barvě. Kdyby byl natočený černobílý, nestál by za moc, zde barvy hrají opravdu velkou roli. Ale tak herecké výkony musím taky pochválit, hlavně Janu Rybářovou, škoda jí. Na druhou stranu hodně herců zase příliš přehrávalo, až to bylo nemilosrdně znát. Ale to asi v každém filmu z padesátých let. (26.09.2011)

Stříbrný vítr je typ romantiky, který mne neoslovuje. Na rozdíl od Měsíce nad řekou, jež mne zcela rozštípal. Hlavní hrdina mi zůstal tak trochu cizincem, ale ani tak nemohu opominout kvalitu díla jako takového. Je skvěle natočeno, opravdu výborné dialogy a obsazení. Úplně mi to navodilo vzpomínku, jak velký bordel v hlavě jsem měl ve stejném věku já. Přes všechny kvality snímku jsem ale nebyl vtažen do děje tak, jak bych si možná i přál...80% (26.08.2012)

Mládí nevybouřené tropívá neplechu. Mládí - to je Stříbrný vítr. Období vzdoru, objevování lásek, poznávání dosud nepoznaného. Takový život je i u Jeníka Ratkina, mladého muže, studenta píseckého c. a k. gymnázia, který to nemá jednoduché. Otec se s ním vadí a jeho láska Anička Karasová zvaná Anička posedlá s ním hraje nepříliš počestnou hru. A přesto - bylo nádherné sledovat toto nevšední drama. Ani se nedá věřit, že jeho vznik je datován do temných 50. let minulého století. Václavu Krškovi se podařilo něco neuvěřitelného. Podařilo se mu natočit oslavu mládí - bezelstně a upřímně. Navíc zde můžeme uplatnit metodu queer čtení. Nejlépe to ilustruje jedna z úvodních scén, ve které se Jeník Ratkin přátelsky pere se spolužákem, načež se oba a další jejich kamarádi-spolužáci nazí vrhají do Otavy a pozorují ženy, kterak kropí prádlo. Kamera si žen však příliš nevšímá a větší pozornost věnuje nahým mladíkům a jejich tělům. I v dalších scénách můžeme uplatnit queer čtení. Je tu spousta dotyků a objetí mezi muži, dokonce i napříč generacemi. Na tu dobu neuvěřitelný pokrok. Více je možno zjistit v 71. čísle časopisu Cinepur v článku prof. Lukáše Skupy nazvaném "Všechno je krásné (mezi námi kluky) / Queer aspekty filmů Václava Kršky". (03.10.2010)

Naozaj je to taký lyrický, básnický, teplučký filmík, čo vlastne náramne vyhovovalo k obsadeniu Cupáka, ktorý by dnes bol určite tvárou nejakého toho gay pridu. Ono ťažko veriť v romantický film, keď hlavný herec je od prvého výrazu na opačnom brehu sexuálneho razenia. Na druhej strane to bola životná rola Jany Rybářovej, ktorá hrala vlastne samú seba. Zraniteľná, vnútorne rozpoltená, občas tak maniodepresívne nadšená. To odhalil tento film, jej denníky a nešťastie aj tragická samovražda 2 roky po natočení Strieborného vetra. (17.03.2020)

Ventilátor, který produkuje Stříbrný vítr, který slyší Radovan Lukavský(strýc Tulák) a profesor Ráž, v srdci Radkinově pohání motor krásné Jany Rybářové. Strýc spáchá sebevraždu pouze filmovou, proto Jenda Radkin nachází cestu zpět ke svému otci. Jana Rybářová páchá sebevraždu skutečnou jako by byla ve svém životě stejně složitá jako strýc Jiří nebo jemu tak podobný Jan. Opět mohu říct stejně jako u Měsíce nad řekou: Buď byl tak geniální Krška nebo Šrámek nebo nejspíše oba. Možná by se tomu dala vytknout přehnaná patetičnost ale na léta plná krumpáčů a závazků a uranových dolů s vězni velmi velmi krásné. (10.07.2010)