Šest ran do klobouku

Díky třetímu programu jsem vylovil dávno zasunutou vzpomínku, kdy jsem přikován k černobílé televizi sledoval tuto soutěž u prarodičů. Na jednu stranu je soutěž vzrušující asi jako bába Tutovka v Tutti Frutti (vítěz zde získá neuvěřitelnou možnost signovat kloubouk, což je prostě mimořádně napínavé), na stranu druhou se však jedná o eleganci, bohužel normalizačních, večírků s kultivovaným moderátorem, nikde se nikdo neztrapňuje, nikdo moc nemachruje, což je docela příjemné. (20.06.2022)

Šest ran do klobouku byla snad jediná soutěž, ve které platilo pravidlo levé ruky. Soutěžící osobnost při ní za své nijak rozsáhlé vědomosti získala míčky a ty pak mrskala po diagonále do světélkujícího klobouku. V době, kdy naše socialisticky vyspělá společnost likvidovala imperialistické vykořisťovatele plamenným řečněním na schůzích, to byla velká zábava. (07.04.2016)

Nevím v jakém roku byla poslední klapka tohto soutěžního pořadu, zas tak velký pamětník nejsem, nicméně ukázky nejen pro pamětníky, díky yutůbku jsou zde: http://www.youtube.com/watch?v=Hg5SkHSH0Kw a http://www.youtube.com/watch?v=-85JtUWsvzM. Špatná soutěž to rozhodně být nemusela. (30.01.2010)

Pavel Lukeš dramaturg a scenárista pořadu si vybral pro moderování Josefa Dvořáka, ten dlouho zvažoval zda vstoupit do pořadu a když bylo nutno natočit pilotní díl a Pavel Lukeš mu zavolal, řekl že dostal devizový příslib pro cest du Španělska a odmítl.Pavel Lukeš, který do té doby neměl žádnou zkušenost s moderování se rozhodl z nouze, že pořad zkusí moderovat sám a při schvalování pilotního dílu dostal od vedení televize zelenou. (24.06.2020)

Takový ten nezapomenutelný pořad z mého dětství. To házení polystyrenových míčků už mě na závěr moc nebavilo, protože mi často přišli strašně neschopní. Jako dítě jsem byl přesvědčen, že to dokáže každý a oni jsou nešikovní. Průběh pořadu s Pavlem Lukešem byl ale celkem zajímavý a hádání mě bavilo. Poplatné své době. (27.03.2012)