Krvavá revoluce

Krvavou revoluci estonští filmaři naprosto nezvládli. Vycházeli zřejmě z představy, že téma samo je dostatečně nosné a historie scénář napsala za ně. Stačí tedy ukázat, jak do Estonska z Ruska někdy v listopadu proniká skupinka revolucionářů, která má za úkol obsadit klíčové body v Tallinu, vyhlásit diktaturu proletariátu a rychle pozvat sovětská vojska na pomoc estonskému pracujícímu lidu. Tato skupinka však narazí na hrdinný odpor občanů a armády a po pár hodinách je rozprášena. Revoluce ani intervence se nekoná. Tolik historie. +++++ Jak s tím filmaři naložili? Mechanicky. Existovali upřímní komunisté, sympatizující s chudými? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Existovali nepřátelé estonska s osobními důvody? Ano. Nechme tedy jednu pronést větu, která to dokazuje. Existovali komunisti kariéristi? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Bojovali nějací rusové za estonský stát? Ano. Nechme jednoho pronést větu, která to dokazuje. Útočilo se na kasárna? Ano. Natočme levně útok na kasárna. Útočilo se na nádraží? Ano. Natočme levně útok na nádraží. Útočilo se na poštu? Ano. Natočme levně útok na poštu. Zastřelili ministra? Ano. Nechme zastřelit ministra. +++++ Historie se v jejich podání mění v tahání figurek s jedním povahovým rysem (váhavý generál, energický generál, přesvědčený revolucionář, estonský patriot). Film se snaží jen o to, aby všichni pochopili, jak je komunismus hrozný, komunisti zlí a jejich sympatizanti především slabošští závistivci nebo vyšinutí jedinci. Dobří, byť chudí vojáci si tak tančí v rytmu jazzu, manželka jednoho kouří špičku, povídají si vesele s kapitalistickým synkem. Na chudobu si stěžují, ale s rudými by nikdy nešli. Možná do značné míry pravdivý obraz, ale předvedený tak prvoplánovým, zjevným a mentorským způsobem, že by jeden blil. +++++ Nejtrapnější rozhodnutí scénáristovo však z historie nevycházelo - rozhodnutí orámovat "revoluční" událost minipříběhem novomanželského páru chudého důstojníka, malíře a jeho mladičké ženušky, shodou okolností exmilé jednoho revolučního vůdce, jenž se s tím vztahu exnutím ještě nesrovnal. Uměle se tak ve filmu objevují "osobnější" dramatické situace, žel historická událost se posouvá směrem k červené knihovně. Propojení "pracovní" a "milostné" linky je prabídné, "revoluce" možná milostný vztah trochu ovlivňuje, obráceně to ale neplatí. Hlavní vliv snad lze vidět v tom, že pár se nakonec rozhodne neuskutečnit plán emigrace do Paříže. Vždyť v Estonsku je tak pěkně i přes chudobu. Zvlášt teď, když jsme pozavírali, vyhnali a postříleli všechny komouše. Drama na úrovni ochotnického představení nadanějších žáků druhého stupně základní školy, kteří mají přístup k (špatným) učebnicím historie. (11.10.2014)

No a, že je film z Estonska? Viděl jsem lepší Estonský film, a ten neobsahoval bídnou a zákeřnou nudu na tisíc způsobů jako tenhle film. Krvavá revoluce v Estonsku skutečně byla. Příliš se o ní neví, o to zajímavější je ale film, který o ní vypráví. Jenže to by film musel být natočen trošičku poutavěji, než ve skutečnosti je. Akce - nulová. Proč? Protože si tvůrci spletli vojenskou šeď s myší šedí a udělali to všecko tak nějak na kolenou. Bylo neskutečně náročný to celý dokoukat s čistou hlavou. A nejhorší na tom všem je fakt, že to téma vlastně není vůbec špatný, právě naopak. Štve mě to, Estonci na to mají, točit dobrý filmy. Proč ale příběh z jejich historie nedali někomu povolanějšímu, to nechápu. Tady se o předválečné, válečné a poválečné příběhy zakopne chvíli, co chvíli a většinou to točí renomovaní režiséři. Běda, když vážný příběh chytne nějakej vocasník s kraťasem na triku. Ale tak co, zase nebudu jenom nadávat. Kromě absence válečné atmosféry se to docela dalo. (08.06.2010)

Muj prvni estonsky film. K tomu namet, ktery me zajima. Musim rict, ze kostymy a dobove rekvizity se celkem povedly ( alespon si to myslim ). Skoda, ze film se nenesl vice ve vypravnem a dokumentarnim duchu. Vedlejsi pribehy, at uz mladeho paru, co chtel odjet do Parize, vecne opileho generala, revolucionare- kurevnika byly trapne az beda. A cesky dabing tomu asi taky moc nepridal. (19.09.2010)

To co se dělo v ulicích se mi líbilo. Přestřelky měly punc věrohodnosti, postavy se chovaly adekvátně k vzniklé situaci a hlavně se tu neobjevil žádný geroj, který by hrdinně padl za vlast a umírající vypouštěl kdejaká moudra. Co mi přišlo tak trochu zbytečné byla milostná linka, kdy je manželka hlavního hrdiny, důstojníka estonské armády, v merku vůdce pučistů, který je do ní zamilovaný. To působilo strašně neohrabaně a dal bych přednost tomu, kdyby na úkor romantiky tvůrci vyplnili daný prostor politickým pozadím, které bylo podáno jen tak letem světem. Ale jinak spíše spokojenost. Ostatně vždycky potěší, když dostanou bolševici na prdel. 70% (12.09.2015)

Škoda, lebo potenciál zaujať ma bol u tohto filmu veľký. Dosť som sa na film tešil s pocitom, že sa dozviem niečo nové o histórii estóncov a o udalostiach, o ktorých neviem zhola nič. Nestalo sa tak, (nabudúce skúsim na túto tému radšej nejaký dokument), namiesto toho som sa dočkal len akéhosi lacného poloromantického historického vývaru. (07.07.2010)