Krvavá revoluce

Těžko hodnotit estonský dobový film, který překročil hranice své země jenom proto, že ho EFI vyslala reprezentovat na Oscarovou sekci cizojazyčných filmů. Bohužel politické události odehrávající se v Tallinnu začátkem prosince 1924 nejsou všeobecně známé a nezainteresovaný divák tak jen velmi povrchně sleduje ty nekonečné přestřelky. Neexistuje zde zkratka, která by dokázala k zápletce přivést mezinárodní publikum. Tento nejlepší estonský film globálně neuspěl, ale je samozřejmě možné, že jednotlivce (patrně baltisty) oslovit mohl. (18.09.2023)

Muj prvni estonsky film. K tomu namet, ktery me zajima. Musim rict, ze kostymy a dobove rekvizity se celkem povedly ( alespon si to myslim ). Skoda, ze film se nenesl vice ve vypravnem a dokumentarnim duchu. Vedlejsi pribehy, at uz mladeho paru, co chtel odjet do Parize, vecne opileho generala, revolucionare- kurevnika byly trapne az beda. A cesky dabing tomu asi taky moc nepridal. (19.09.2010)

To co se dělo v ulicích se mi líbilo. Přestřelky měly punc věrohodnosti, postavy se chovaly adekvátně k vzniklé situaci a hlavně se tu neobjevil žádný geroj, který by hrdinně padl za vlast a umírající vypouštěl kdejaká moudra. Co mi přišlo tak trochu zbytečné byla milostná linka, kdy je manželka hlavního hrdiny, důstojníka estonské armády, v merku vůdce pučistů, který je do ní zamilovaný. To působilo strašně neohrabaně a dal bych přednost tomu, kdyby na úkor romantiky tvůrci vyplnili daný prostor politickým pozadím, které bylo podáno jen tak letem světem. Ale jinak spíše spokojenost. Ostatně vždycky potěší, když dostanou bolševici na prdel. 70% (12.09.2015)

Krvavou revoluci estonští filmaři naprosto nezvládli. Vycházeli zřejmě z představy, že téma samo je dostatečně nosné a historie scénář napsala za ně. Stačí tedy ukázat, jak do Estonska z Ruska někdy v listopadu proniká skupinka revolucionářů, která má za úkol obsadit klíčové body v Tallinu, vyhlásit diktaturu proletariátu a rychle pozvat sovětská vojska na pomoc estonskému pracujícímu lidu. Tato skupinka však narazí na hrdinný odpor občanů a armády a po pár hodinách je rozprášena. Revoluce ani intervence se nekoná. Tolik historie. +++++ Jak s tím filmaři naložili? Mechanicky. Existovali upřímní komunisté, sympatizující s chudými? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Existovali nepřátelé estonska s osobními důvody? Ano. Nechme tedy jednu pronést větu, která to dokazuje. Existovali komunisti kariéristi? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Bojovali nějací rusové za estonský stát? Ano. Nechme jednoho pronést větu, která to dokazuje. Útočilo se na kasárna? Ano. Natočme levně útok na kasárna. Útočilo se na nádraží? Ano. Natočme levně útok na nádraží. Útočilo se na poštu? Ano. Natočme levně útok na poštu. Zastřelili ministra? Ano. Nechme zastřelit ministra. +++++ Historie se v jejich podání mění v tahání figurek s jedním povahovým rysem (váhavý generál, energický generál, přesvědčený revolucionář, estonský patriot). Film se snaží jen o to, aby všichni pochopili, jak je komunismus hrozný, komunisti zlí a jejich sympatizanti především slabošští závistivci nebo vyšinutí jedinci. Dobří, byť chudí vojáci si tak tančí v rytmu jazzu, manželka jednoho kouří špičku, povídají si vesele s kapitalistickým synkem. Na chudobu si stěžují, ale s rudými by nikdy nešli. Možná do značné míry pravdivý obraz, ale předvedený tak prvoplánovým, zjevným a mentorským způsobem, že by jeden blil. +++++ Nejtrapnější rozhodnutí scénáristovo však z historie nevycházelo - rozhodnutí orámovat "revoluční" událost minipříběhem novomanželského páru chudého důstojníka, malíře a jeho mladičké ženušky, shodou okolností exmilé jednoho revolučního vůdce, jenž se s tím vztahu exnutím ještě nesrovnal. Uměle se tak ve filmu objevují "osobnější" dramatické situace, žel historická událost se posouvá směrem k červené knihovně. Propojení "pracovní" a "milostné" linky je prabídné, "revoluce" možná milostný vztah trochu ovlivňuje, obráceně to ale neplatí. Hlavní vliv snad lze vidět v tom, že pár se nakonec rozhodne neuskutečnit plán emigrace do Paříže. Vždyť v Estonsku je tak pěkně i přes chudobu. Zvlášt teď, když jsme pozavírali, vyhnali a postříleli všechny komouše. Drama na úrovni ochotnického představení nadanějších žáků druhého stupně základní školy, kteří mají přístup k (špatným) učebnicím historie. (11.10.2014)

Zřejmě můj první estónský filmový zážitek a rozšíření si dějepisných obzorů z jeho historie v jednom. Výprava a celkové zobrazení meziválečného Estónska se mi líbilo, samotný syžet, především naroubování vztahu zhrzeného revolucionářského milence k Anně, už méně. Zamrzí také absence českých titulků na tuzemském dvd vydání. O událostech onoho večera viz http://en.wikipedia.org/wiki/1924_Estonian_coup_d'état_attempt (02.03.2010)