Všetko čo milujem

Mám slabost pro muzikanty. Hlavně pro ty, kteří svoji hudbu žijí celou svojí duší, dokážou do ní ze sebe dát naprosto všechno. Všechno, co milují. A vyjádřit skrze ni sami sebe. Bylo to silné, drsné, emocemi přetékající, plné vzdoru a syrovosti, Solidarnośći v lidech a bezmoci. A já jsem to Jankovi všechno věřila a žila jsem to celou dobu, od začátku až do úplného konce, s ním. Shlédnuto v rámci dubnové Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií. (02.04.2015)

Velmi klišovitá a nepřekvapivá romance, která nijak nezohledňuje dobová specifika a společenskou problematiku ani punkový rytmus. Vzniká tak zaměnitelný mainstream, jehož snaha přiblížit mládeži minulý režim se přílišným uhlazováním a pochybnými motivacemi mocenských zásahů spíše rovná škodlivé mystifikaci. Teprve po tomto snímku člověk docení, jak komplexní a pocitově autentický je Trojanův Občanský průkaz - Vše, co miluji se jeví jako jeho velmi slabý a neživotný odvar. (19.11.2010)

Celý film se nese v duchu, který nám není až tak vzdálený, takže jsem rychle nasákla atmosféru té doby, která se jim povedla navodit velmi dobře a reálně. Ale koho bych chtěla hlavně vyzdvihnout, je Janek v podání Mateusze Kościukiewicza, který ho hrál tak přirozeně, že jsem měla chvílemi pocit, že to je dokument z té doby. Ale sousedka z vyššího patra mě vyvedla z omylu, ta byla vážně hodně přičinlivá, až to Jankovi bylo myslím proti mysli, přece jen mladší krev, je mladší krev. Polská kinematografie se začíná stávat pomalu, ale jistě mojí oblíbenou oblastí, kterou budu do budoucna ráda vyhledávat. (17.10.2016)

Málo o hudbě, více o době, ve které se svobodnému rozletu mnoho nedařilo, přesto překvapivě učesané a hořkosladce naivní (ne že by to vyloženě vadilo). Herci jsou výborní, dobře vybraní, prostředí má správně socialisticky zašedlou patinu a scénář (dialogy) není (nejsou) z nejhorších. Dějová návaznost přesto vykazuje mezery. Častokrát jsem měl pocit, že kus prostě chybí. Docela bych ale uvítal, kdyby se u nás točily filmy alespoň takovéto úrovně, proto tvůrce podpořím vyšším hodnocením :-) II Scénář: Jacek Borcuch. Hudba: Daniel Bloom. 70% (06.01.2011)

Vlastně zcela bezchybné, v tom filmu je naprosto vše a k tomu je ještě excelentně odvyprávěn a zrežírován. Opravdová, ničím neposkvrněná mladistvá revolta vůči skutečnému zlu, ovládající jejich životy na straně jedné a na té druhé (ne)dobrovolná služba rozkládajícímu se socialismu a pseudokomunismu, živeného jen ze vzpomínek na změny, které chtěl bolševik nastolit od Rýna dál na východ Evropy a jehož zoufalý obraz lze vidět např. v podobě omlácených starých budov a panelácích, které jsou nám tak blízké. Dokonale podchycená atmosféra doby plus herectví na nejvyšší úrovni, zvláště představitel Jacka, dělají z filmu vynikající podívanou s nefalšovaným nádechem punku, který se tak nějak odráží na celý film, kde nechybí ani poctivá romantika, lidské porozumění v rodině i okolí a dokonce umí být i trochu zasněný. Polský filmový diktát, před kterým si všechny novodobé, české pokusy o zobrazení něčeho podobného, můžou jen sednou na bobek, houpat se a cucat palec, škoda, ale ono je nakonec jedno, kde se točí svobodně, bez zábran a od srdce, hlavně, když to filmoví nadšenci mohou časem někde zhlédnout. (10.08.2018)