Vše, co miluji
Wszystko, co kocham
All That I Love
Réžia:
Jacek BorcuchScenár:
Jacek BorcuchKamera:
Michał EnglertHudba:
Daniel BloomHrajú:
Mateusz Kościukiewicz, Andrzej Chyra, Zygmunt Malanowicz, Jakub Gierszał, Bogdan Smagacki, Mateusz Banasiuk, Wojciech Jaruzelski, Halina Skoczyńska (viac)Obsahy(1)
V pobřežním městě Krásné Jarno v Polsku zakládá osmnáctiletý Janek, syn námořního důstojníka, v roce 1981 punkovou kapelu, aby mohl nahlas zpívat o věcech pro něj nejdůležitějších. Jeho život naplňuje hudba a první velká láska Basia, ale nic netrvá věčně. "Solidarność" (Solidarita) bojuje za svobodu a demokracii, v zemi roste napětí. Komunisté tajně připravují válečný stav. Vzpoura mladých lidí během politické vřavy se může rychle promenit v tragédii. Konflikty s komisařem stanného práva a smrt milovaného člověka změní všechno, co je ve světě Janka. (Zlín Film Festival)
(viac)Videá (1)
Recenzie (31)
Celý film se nese v duchu, který nám není až tak vzdálený, takže jsem rychle nasákla atmosféru té doby, která se jim povedla navodit velmi dobře a reálně. Ale koho bych chtěla hlavně vyzdvihnout, je Janek v podání Mateusze Kościukiewicza, který ho hrál tak přirozeně, že jsem měla chvílemi pocit, že to je dokument z té doby. Ale sousedka z vyššího patra mě vyvedla z omylu, ta byla vážně hodně přičinlivá, až to Jankovi bylo myslím proti mysli, přece jen mladší krev, je mladší krev. Polská kinematografie se začíná stávat pomalu, ale jistě mojí oblíbenou oblastí, kterou budu do budoucna ráda vyhledávat. ()
Obdivuju s jakou lehkostí dal Jacek Borcuch do svýho filmu dobovou atmosféru a poměrně tvrdej příběh dokázal vyprávět krásně poetickým způsobem. Zpočátku se jeví film jako taková spíše odlehčená záležitost s určitými náznaky a výborným hudebním doprovodem na punkový způsob, ale postupně začíná přituhovat a když studenti začali spontálně skandovat Solidarnosz ! Solidarnosz ! měl jsem docela husinu. Závěrečná fáze filmu se už s divákem nesere, úsměv mizí a začíná se dostavovat hořkost z doby, která zničila tolika lidem jejich životy. Poláci fakt umí tesat příběhy takovým způsobem, že jim stačí pár minut, aby se mě dostaly pod kůži a tam pak na poli emocích vykonaly své. Opravdu mě nenapadá jediný důvod, proč bych tomuhle filmu neměl dát nejvyšší hodnocení. ()
Wszystko co kocham jsem si velmi užil. Není to dokonalý film. Je trochu prvoplánový, ale hlavní hrdinové byli vcelku uvěřitelní a rychle si získali mé sympatie. Historické téma není to, oč tu běží. To hlavní je Jankův příběh a jeho seberealizace skrze punk, kde historické události tvoří toliko kulisu. Mimochodem, natočit dobrou erotickou scénu odvážně, ale aniž by se z toho udělalo porno, to je kumšt a Borcuchovi se to povedlo. K punku jsem měl vždycky kladný vztah, přestože ho už dávno vystřídala jiná hudba, a tenhle film je ho plný. Proto dle mého zasloužené 4*. ()
"Kdo tě tak zmaloval? - Komouši..." Pro mě velké polské překvapení. Skvělý film s dokonale vykreslenou atmosférou začátku 80. let v Polsku. První vystoupení party neuvěřitelně sympatických kluků, první láska, první sex, první zklamání... Všechno tu je a je to silné, dojemné, zábavné, k smíchu i pláči. Na konci mi bylo smutno, ale tak nějak hezky smutno. Takže z původních 4* zvedám na 5*. ATIL... ()
Mám slabost pro muzikanty. Hlavně pro ty, kteří svoji hudbu žijí celou svojí duší, dokážou do ní ze sebe dát naprosto všechno. Všechno, co milují. A vyjádřit skrze ni sami sebe. Bylo to silné, drsné, emocemi přetékající, plné vzdoru a syrovosti, Solidarnośći v lidech a bezmoci. A já jsem to Jankovi všechno věřila a žila jsem to celou dobu, od začátku až do úplného konce, s ním. Shlédnuto v rámci dubnové Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií. ()
Reklama