Deti moje

"Haló tady Clooney, víte, ona ta smrt není jednoduchá věc, hlavně když máte dvě zdravé děti, miliony na kontě, barák na Havaji a ženu, co vám z nuda zahejbala s realitními makléřem..." -- "Já vím, Georgi, ale už mi nevolejte..." Terapeuticky bezzubý a emocionálně instantní produkt otupělý a neschopný si připustit, že skutečná důstojnost smrti ve filmu vypadá trochu jinak než tahle předžvýkaná hřejivá road movie, které absolutně chybí cokoli hořkého a realistického... Mrzí mě, že to musím napsat, ale Clooney je tak trochu Jeckyll a Hyde současnosti - na jednu stranu bystrý kritik současné společnosti, na druhou stranu inženýr lidských srdcí ve službách kapitalistického realismu. Děti moje jdou i přes pár pěkných scén (dialog Clooney - dcera v bazénu či scéna u manželčiných přátel) mimo mě podobně jako Lítám v tom. S filmem, kde v potencionálně nejsilnějším dialogu otec-dcera nahradí tátu rodinná terapeutka, není podle mého vše v pořádku. Ani se světem, který se nad tím dojme. Můj boj. (10.01.2012)

Bylo to tak za 3 a půl hvězdičky... George naštěstí v rolích znacně pokročil od dob co dělal proktologa v Čikágu a kolem krku nosil stetoskop. I z hlediska CSFD se s tím jak stárne a začíná hrát, začíná červenat i hodnocení v jeho filmografii. Tyhle osobní role mu zkrátka sednou. Osud ho ve snímku staví do pozice, kdy by zase měl dělat dcerám otce, ale on neví jak na to. Naposled se jim věnoval coby malým dětem a pak přenechaje péči manželce, tvrdě se věnoval právnické profesi... Když však manželka upadla do koma, je nutno se vrátit na zem. Ale jak? Obě dcery už nejsou mimina a mlátí s nimi puberta... Překvapilo mne jak kvalitní příběh i s řadou zajímavých zápletek se dá natočit okolo tohoto schematu. Jen ta hudba Maliki-aloha-hé, ta mi tam teda občas opravdu lezla krkem. Jinak ale fajn, navzdory tématu je tam pár míst, kdy se divák i zasměje a Havaj dobrá. * * * (29.01.2012)

No takhle fakt ne. Něco tak rutinního a klišoidního jsem dlouho neviděl, o to hůř, že v kině. Jako komedie to takřka vůbec nefunguje (pousmál jsem se jednou, dvakrát?), takže by snad mohlo jít o drama, ale zase jaké. Ty slzičky jsem tam nevěřil snad nikomu a herci mě také příliš nenadchli. Clooney měl být hlavním tahounem, ale jeho postava je snad krom 2 situací mdlá (možná už jen proto, že starý mládenec George se na roli otce absolutně nehodí) a tak nejvíc mě zaujala Shailene Woodley, která kromě toho, že dobře vypadala (možná až příliš), taky předvedla ucházející herecký výkon. Na druhou stranu mě šíleně iritoval "pohodář" (rozuměj vypatlanec) Nicka Krause, který tam byl jak páté kolo u vozu a ještě dost na ranu. Pozdější (ne)čekaná pohnutka ohledně spravovaného území byla trapná a stejně tak hledání onoho milence. A o konci se radši ani nezmiňovat (zvláštní, proč si na ten gauč ještě nepřisedl duch jejich milované mámy?). Uznávám, s takhle stupidním scénářem se toho asi moc udělat nedalo, ale jestli Děti moje promění jenom jednu ze svých nominací na zlatého plešouna (beztak Clooney jo), začnu už vážně uvažovat nad totální ignorací příštích Oscarových adeptů (i když největší gól by byl, kdyby ho film dostal právě za ten scénář). (10.02.2012)

Když trpíte, je jedno, jestli to je na Havaji nebo Aljašce. Teda, alespoň podle George. The Descendants je zajímavý snímek. Ve své první polovině je to spíše drama o chlapíkovi, jemuž se nic nedaří a neví, jak dál. V druhé polovině drama trochu ustupuje a dostaví se i taková pohodovější atmosféra, aby na konci zase zmizela. Tenhle film má štěstí, že má tak skvělé herce (George sice nepodává svůj životní výkon, jak to všude propagovaly reklamy a upoutávky, ale hraje skvěle, stejně jako jeho filmové dcery) protože IMHO nejslabší částí tohoto filmu je scénář. Z těch pěti nominací na Oscara právě ten mě nejvíc uhodil do očí, když jsem film dokoukal. Vždyť tenhle film není tak chytrý, není tak vtipný či dramatický a každý, kdo už pár dramat viděl, musel vědět, co přijde v další scéně. Můj další problém s tímhle filmem byl ten, že jsem mu (místy) nevěřil - místy mi ty reakce či situace zaváněly papírem až hanba, na druhou stranu v jiných scénách jsem žasl (záběr plačící dcery pod vodou mi zůstane v paměti ještě dlouho). Abych to zkrátil - není jednoduché tento film ohodnotit, ale když si to v hlavě tak sesumíruju, vyjde mi 70 %. A jsem opravdu zvědavý na souboj Clooney vs Dujardin. Já fandím tomu druhému (promiň, Georgi.) (25.02.2012)

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)