Deň zrady

Den zrady mě sice nepobavil jako Signál, ani nedojal způsobem, jakým to dokázaly Ženy sobě (zasvěcení vědí), přesto má kvalitu, kterou by mohl rozdávat. A já se znovu ptám akademické obce, jestli náhodou nedošlo k záměně filmů Den zrady a Děti moje? Tohle je totiž skvěle propracované drama, z filmařsky vděčného politického prostředí, v němž ani tak nezáleží na výsledku závodu, jako spíš na průběhu jednotlivých etap. Gosling u mě po toporném Driverovi složil úspěšný reparát, George bych v přímé volbě z fleku volil příštím českým prezidentem, a Rachel... Stážistky jí podobné jsou snad jediným dobrým důvodem, proč být politikem. (24.02.2012)

Hlavně díky hercům se dá tohle upovídané politické drama přežít bez újmy i zívání. Přesto i právě scénář si zaslouží slova chvály (zejména při slovních výměnách zapálených přicmrndávačů politiků i při sympatickém oťukávání Evan Rachel Wood Ryana Goslinga), Clooney se do zákulisí amerických primárek opřel po svém, hodnocení ale nechává na nás. Den zrady je především filmem hereckým, dává vyniknout nejen osvědčeným matadorům (Giamatti, Hoffman, Clooney, Tomei), ale dějové linky dotahují i méně zkušení, za to výborní herci (Wood). Kraluje samozřejmě Ryan Gosling, o tom žádná!! (01.08.2012)

Prostredie súčasnej tvrdej politiky a plejáda rôznych ľudských charakterov. Ryan Gosling začína byť žiariacou hviezdou, nie náhodne je v poslednom období tak často obsadzovaný. Kombinácia Clooney, Gosling a Hoffmanom vytvárajú kvalitný herecký súlad a ťahajú celý film. Ides of March má všetko, čo má pútavý politický snímok obsahovať - výrazné postavy, myšlienku a kvalitnú réžiu. (23.01.2012)

Clooney má asi politická témata hodně rád, jelikož ho jde jen těžko podezírat z toho, že by se chtěl filmy typu Good Night, and Good Luck či nově Ides of March, honit za lámáním rekordů návštěvnosti kin. Naštěstí je umí točit dobře a přitažlivě, což taky rozhodně není nejlehčí. Ides of March je kvalitním dramatem z prostředí amerických primárek (mezistranické volby na prezidentského kandidáta), který se může pochlubit eskardou skvěle vybraných (a hrajících) herců - Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman, Paul Giamatti, kteří dělají všechno proto, aby nám onu fousatě profláklou pointu (doufám, že to nikdo nebude brát jako spoiler!) - politika netoleruje slabost (čti idealismus) a průsery a nutí lidi k dělání stále hnusnějších kompromisů - podali v balení, které je podnětné a strhující. Což se jim do jisté míry daří, ale fakt, že jsme něco podobného už párkrát viděli (a slyšeli a četli, ...) nás přece jenom zapomenout nenechají. Poctivě natočený nadprůměr. 70% (30.01.2012)

"Tvůj oponent má toho nejlepšího specialistu na média v téhle zemi ve svém týmu. Co uděláš? Buď ho najmeš pro sebe, nebo to zařídíš tak, aby ho neměl ani jeden tým... Výhra tak či tak." Rok se s rokem sešel a George Clooney se opět rozhodl polechtat pár filmových nominací. Zlaté glóby však dopadly - zcela proti očekávání - přímo katastrofálně ("Den zrady" nedokázal zabodovat ani v jedné ze čtyř kategorií) a lépe to nevypadá ani s prestižními Oscary, neboť "The Ides of March" bojují pouze o jednu jedinou sošku, a to za "Nejlepší adaptovaný scénář", kde mají obrovskou konkurenci. Clooney se zkrátka dotkl až příliš citlivého tématu - bere si na paškál americkou politickou scénu (přesněji řečeno zákulisí jedněch ostře sledovaných primárek) a útočí, útočí, útočí... Ale ať už jsou námět a zpracování jakkoli dobré/nedobré/provokativní, největším plusem tohoto (lidským odpadem prolezlého) snímku jsou beztak geniálně napsané postavy, především pak Stephen Meyers (nadějný Ryan Gosling) a Tom Duffy (tradičně dobrý Paul Giamatti). Sledovat proměnu Ryana Goslinga je úchvatné a šokující zároveň a člověk má nejednou chuť zkřivit rty v ironickém úsměvu a na celé kolo pronést "Tak tomu říkám železné zásady!" - což mě mimochodem opět přivádí k tomu, že absence R.G. v seznamu "Nejlepších herců v hlavní roli" je nanejvýš zcestná... Dosud samá chvála, tak proč, proboha, za tři?!? :-0 Protože první (a bohužel i o něco delší) polovina filmu je de facto tvořena pouze procentuélními dohady, veřejnými diskuzemi s voliči a novináři a sem tam nějakým patriotistickým projevem, který místo dojetí či nabuzení spíše rozesmívá. Nemám nic proti delším úvodům, ale musí mě zaujmout, a to se v tomto případě bohužel příliš nepovedlo. Škoda, protože druhá polovina je takřka bezchybná; za ní a za Goslingův mrazivý pohled před finální zatmívačkou (kdo viděl, určitě rozumí) mi ta návštěva kina vážně stála.;-) P.S.: Opět by se mi tu šikly "půlhvězdy" aneb *** a 1/2, po druhém zhlédnutí možná hvězdu přidám.;-) (09.02.2012)