Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Jakkoli může být Arnošt Lustig oceňovaný spisovatel a uznávaná osobnost pro to, co vše za války prožil, tenhle podprůměrný dokument zachránit nedokáže. Celý snímek je pojat jako domácí video rodiny Lustigových z výletu po "fotrových nejoblíbenějších koncentrácích". Což je fakt nezáživné, jakkoli ty příběhy samy o sobě zajímavé být mohou... 30% ()
Arnost Lustig je vyborny vypravec. Rekl, ze byl zarazen na zplynovani,ktere bylo odlozeno, kvuli zplynovavani Madaru, ale jiz nedorekl, jak se nakonec zachranil. Rika “V Osvetimi se u vstupu ptali jake mas povolani a kdyz jsi rekl obchodnik, sel jsi rovnou do plynu. Jiny mohl pracovat tech 90 dni. To byl prumer jak dlouho mohl pro nas pracovat s malym pridelem jidla. Ale prijel narvany transport a to ani netridili, sli rovnou do plynu. Dalsi selekce vybranych postavili je konec rijna nahy na zimu a zjistovali, kdo je slaby, nevhodny na praci. Ten dostal zapal plic a zemrel". Na jinem miste Lustig rika ,ze prirozenosti cloveka je mluvit o lepsich vecech, nez citi a to horsi si nechsva pro sebe.Proto se nam hrizy koncentraku nezdaji tak hrozne. ()
Lekce optimismu...Obsah mě pohltil natolik, že nemůžu hodnotit kvality dokumentu. I když, to že člověka pohltí obsah je pro jakékoli dílo docela dobré vysvědčení, ne? Divím se nízkému hodnocení a komentářům některých uživatelů, kteří snad panu Lustigovi ani nevěří, že to všechno prožil, když o tom může jen tak mluvit. Pořád mi to připadá lepší, než nezúčastněné výpovědi např. výhybkářů v Shoa, těch slušných Němců, co za nic nemohli. ()
"V Osvětimi mi jeden rabín ukradl krajíček chleba. Do dneška jsem mu to neodpustil." Tak to je jedna z Lustigových (ne)veselých příhod z koncentračního lágru, jejichž vyprávění mi poněkud připomínalo domácí video. Alespoň jsem si mohl z pohodlí příjemně vyhřáté místnosti prohlédnout dnešní podobu smutných míst, která v civilizovaném světě nikdy neměla vzniknout, ale jestli jsem udělal dobře, tak to vážně nevím. ()
Lustig autenticky a sugestivně vzpomíná na nejčernější období lidských dějin. Bavil mě jeho projev, který není jako když posloucháte historika, ale velmi osobní a zároveň neučesaný. Všechno ostatní bylo špatně. Jeho syn na sebe, ať už záměrně nebo ne, velmi strhává pozornost a nepůsobí jako průvodce, nýbrž jako přicmrndávač a trochu parazit, který odsává atmosféru. O jeho vnukovi s indickými kořeny těžko mluvit. Třeba jednou projde sebereflexí a zhodnotí své vystoupení v dokumentu kriticky, ale dojem, který zanechal je otřesný. Naštěstí s tím jak se dokument chýlil ke konci byla jeho role upozaděna, ale některé otázky byly opravdu na facku přesně jak řekl Arnošt Lustig. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Reklama