Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Poslepované obrázky bez ladu a skladu nezlepší ani místy poutavé vyprávění Arnošta Lustiga. Zajímavá byla rekonstrukce příběhu známého pod názvem Sousto. Ta rodinná spolupráce na dokumentu nedopadla nejlépe a prakticky nepřinesla nic nového. Navíc jsem nepochopil ten oxymoron v názvu. Chápu kefanův odpad, navíc v kontextu s jeho předchozím(-i) komentářem(-i). ()
Jakkoli může být Arnošt Lustig oceňovaný spisovatel a uznávaná osobnost pro to, co vše za války prožil, tenhle podprůměrný dokument zachránit nedokáže. Celý snímek je pojat jako domácí video rodiny Lustigových z výletu po "fotrových nejoblíbenějších koncentrácích". Což je fakt nezáživné, jakkoli ty příběhy samy o sobě zajímavé být mohou... 30% ()
Lustig autenticky a sugestivně vzpomíná na nejčernější období lidských dějin. Bavil mě jeho projev, který není jako když posloucháte historika, ale velmi osobní a zároveň neučesaný. Všechno ostatní bylo špatně. Jeho syn na sebe, ať už záměrně nebo ne, velmi strhává pozornost a nepůsobí jako průvodce, nýbrž jako přicmrndávač a trochu parazit, který odsává atmosféru. O jeho vnukovi s indickými kořeny těžko mluvit. Třeba jednou projde sebereflexí a zhodnotí své vystoupení v dokumentu kriticky, ale dojem, který zanechal je otřesný. Naštěstí s tím jak se dokument chýlil ke konci byla jeho role upozaděna, ale některé otázky byly opravdu na facku přesně jak řekl Arnošt Lustig. ()
Arnošta Lustiga si jako spisovatele nesmírně vážím, ale takový dokument si nezasloužil. Události doby již dávno minulé by se měli neustále připomínat. Všichni rádi zapomínáme. Přiblížit období holokaustu mladším divákům šlo určitě udělat mnohem lépe. Raději dám přednost Lustigovu vyprávění v rádiu. To je zajímavější i po obsahové stránce. Název dokumentu je absolutně debilní. To vymyslel kdo. ()
"V Osvětimi mi jeden rabín ukradl krajíček chleba. Do dneška jsem mu to neodpustil." Tak to je jedna z Lustigových (ne)veselých příhod z koncentračního lágru, jejichž vyprávění mi poněkud připomínalo domácí video. Alespoň jsem si mohl z pohodlí příjemně vyhřáté místnosti prohlédnout dnešní podobu smutných míst, která v civilizovaném světě nikdy neměla vzniknout, ale jestli jsem udělal dobře, tak to vážně nevím. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Reklama