Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Lustig autenticky a sugestivně vzpomíná na nejčernější období lidských dějin. Bavil mě jeho projev, který není jako když posloucháte historika, ale velmi osobní a zároveň neučesaný. Všechno ostatní bylo špatně. Jeho syn na sebe, ať už záměrně nebo ne, velmi strhává pozornost a nepůsobí jako průvodce, nýbrž jako přicmrndávač a trochu parazit, který odsává atmosféru. O jeho vnukovi s indickými kořeny těžko mluvit. Třeba jednou projde sebereflexí a zhodnotí své vystoupení v dokumentu kriticky, ale dojem, který zanechal je otřesný. Naštěstí s tím jak se dokument chýlil ke konci byla jeho role upozaděna, ale některé otázky byly opravdu na facku přesně jak řekl Arnošt Lustig. ()
Nemůžu jinak. Z Lustiga už je mi zle. A to není žádná ve zlé mysli míněná neúcta ke stáří či prožitým bolestným osudům jeho i jeho bližních... Zde ale prostě klan Lustig jen bezostyšně podojil erár a natočil a vyrobil formou a vlastně bohužel i obsahem čirou sračku. A ať si kdo chce jak chce fňuká... Kde není nic, nepomůžou ani fabulace či rádoby trefné vzpomínky, natož když z toho všeho cítíte a vidíte jen prvoplánovou manipulativní účelovost, jak si lze i z takových tragických událostí, jakými byl holokaust, udělat stále opakovaný a dávno vyprázdněný - leč jak vidno >slušně< fungující - rodinný byznys... :-( - - - P.S. Nakonec tedy jedinou pointu má snad ten název, ovšem já osobně už dávno mr. L. nevěřím, že VE VŠECH(!) těch lágrech, co o nich mluví a píše vůbec sám byl a TO co dnes stádu vykládá tam i doopravdy ON OSOBNĚ zažil. Inu, pan spisovatel, že... - - - - - (Poprvé viděno s koncentrovaným znechucením 28.1.2010 na >nejoblíbenějším prostoru< , hodnocení 3., komentář zde jako druhý - 28.1.2010) ()
Jakkoli může být Arnošt Lustig oceňovaný spisovatel a uznávaná osobnost pro to, co vše za války prožil, tenhle podprůměrný dokument zachránit nedokáže. Celý snímek je pojat jako domácí video rodiny Lustigových z výletu po "fotrových nejoblíbenějších koncentrácích". Což je fakt nezáživné, jakkoli ty příběhy samy o sobě zajímavé být mohou... 30% ()
Lekce optimismu...Obsah mě pohltil natolik, že nemůžu hodnotit kvality dokumentu. I když, to že člověka pohltí obsah je pro jakékoli dílo docela dobré vysvědčení, ne? Divím se nízkému hodnocení a komentářům některých uživatelů, kteří snad panu Lustigovi ani nevěří, že to všechno prožil, když o tom může jen tak mluvit. Pořád mi to připadá lepší, než nezúčastněné výpovědi např. výhybkářů v Shoa, těch slušných Němců, co za nic nemohli. ()
Poslepované obrázky bez ladu a skladu nezlepší ani místy poutavé vyprávění Arnošta Lustiga. Zajímavá byla rekonstrukce příběhu známého pod názvem Sousto. Ta rodinná spolupráce na dokumentu nedopadla nejlépe a prakticky nepřinesla nic nového. Navíc jsem nepochopil ten oxymoron v názvu. Chápu kefanův odpad, navíc v kontextu s jeho předchozím(-i) komentářem(-i). ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Reklama