Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Lekce optimismu...Obsah mě pohltil natolik, že nemůžu hodnotit kvality dokumentu. I když, to že člověka pohltí obsah je pro jakékoli dílo docela dobré vysvědčení, ne? Divím se nízkému hodnocení a komentářům některých uživatelů, kteří snad panu Lustigovi ani nevěří, že to všechno prožil, když o tom může jen tak mluvit. Pořád mi to připadá lepší, než nezúčastněné výpovědi např. výhybkářů v Shoa, těch slušných Němců, co za nic nemohli. ()
Arnošta Lustiga si jako spisovatele nesmírně vážím, ale takový dokument si nezasloužil. Události doby již dávno minulé by se měli neustále připomínat. Všichni rádi zapomínáme. Přiblížit období holokaustu mladším divákům šlo určitě udělat mnohem lépe. Raději dám přednost Lustigovu vyprávění v rádiu. To je zajímavější i po obsahové stránce. Název dokumentu je absolutně debilní. To vymyslel kdo. ()
Jako domácí video jde o sympatickou záležitost, jako profesionální dokument o holokaustu je to málem na odpad. Arnošt Lustig je uznávaný a kvalitní spisovatel, ovšem tady působí spíš jako užvaněný dědeček na prahu demence a z celého rádoby dokumentu je cítit naprostá bezradnost. Celkový dojem: 30 %. ()
"V Osvětimi mi jeden rabín ukradl krajíček chleba. Do dneška jsem mu to neodpustil." Tak to je jedna z Lustigových (ne)veselých příhod z koncentračního lágru, jejichž vyprávění mi poněkud připomínalo domácí video. Alespoň jsem si mohl z pohodlí příjemně vyhřáté místnosti prohlédnout dnešní podobu smutných míst, která v civilizovaném světě nikdy neměla vzniknout, ale jestli jsem udělal dobře, tak to vážně nevím. ()
Lustig autenticky a sugestivně vzpomíná na nejčernější období lidských dějin. Bavil mě jeho projev, který není jako když posloucháte historika, ale velmi osobní a zároveň neučesaný. Všechno ostatní bylo špatně. Jeho syn na sebe, ať už záměrně nebo ne, velmi strhává pozornost a nepůsobí jako průvodce, nýbrž jako přicmrndávač a trochu parazit, který odsává atmosféru. O jeho vnukovi s indickými kořeny těžko mluvit. Třeba jednou projde sebereflexí a zhodnotí své vystoupení v dokumentu kriticky, ale dojem, který zanechal je otřesný. Naštěstí s tím jak se dokument chýlil ke konci byla jeho role upozaděna, ale některé otázky byly opravdu na facku přesně jak řekl Arnošt Lustig. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Reklama