Milosrdné lži

Ty komediální prvky slouží jako odpočívadlo - na němž se člověk opráší z toho všeho viděného. Je tam tolik charakterů, ani jeden se nerozutekl, ač by se o to mohl pokusit a hrát vlastní prim! Ty ranní splíny, které si člověk podvědomě naordinuje pokaždé, když provede hloupost, večerní radovánky s kytarou, povinný společenský chaos, posléze okořeněný pláčem, ale především tvrdá realita - to je to TO, proč mě to chytlo! Pro mě osobně ohromný psychický zážitek! 95% (30.03.2012)

Z těch pár minut, co jsem měl trpělivost tuto neofrancozkou kravinu sledovat jsem si odnesl tyto postřehy. Ožralí jezděte radši autem, na motorce jde o život. Francké líbání chlapů na tvář brežněvovským stylem, z toho se každému normálnímu člověku udělá blivno. Natočit film o tom, jak parta téměř čtyřicátníků stále kouří trávu a kecá o sexu považuji za vyhozené peníze. Komediální scény navíc s komedií nemají nic společného, jsou to hloupé scény. Od packala, co natočil Pláž a Fantoma Paříže se ostatně ani nic jiného čekat nedalo. (22.05.2012)

Zatímco Michel Houellebecq cynicky ve svých knihách popisuje prázdnotu bohatých Francouzů, kteří sice mají hodně peněz, ale nejsou štastní, kteří mají hodně sexu, ale nejsou schopni cítít k někomu lásku mimo sebe, Canet ke stejnému cíli dochází pomocí letní komedie. Přesně napsané typy - prachatý workoholik, kterému vyznání lásky od jeho přítele zničí racionálně uspořádaný svět, žena hrdě stavějící na obdiv svojí promiskuitu, přerostlý chlapeček neustále řešící se všemi SMS od bývalky, starý vyžilý děvkař - ti všichni jsou skvěle civilně zahraní, což se projeví v ironickém závěru, kde se všichni neupřímně dojímají nad mrtvým kamarádem, aniž by se v jejich postojích k životu cokoliv změnilo. Jen každý došel na konec mejdanu a teď už nezbývá než jen zaplatit za to nesmyslné hýření. (27.06.2011)

Oficiální text bych distributorovi nacpal do prdele, neboť obsahuje naprosto zásadní spoiler. Jinak do poslední kapky vymačkaná vztahovka, která přes hodně štědrou stopáž ani na okamžik nenudí. Ohromné množství skvěle obsazených hlavních postav má tak mnoho prostoru pro důkladné vykreslení a konec pak zasadí ránu přímo do čela. Velkolepá malá záležitost. (08.04.2012)

Guillame Canet a jeho třetí režijní počin konečně potvrzují tvůrčí talent tohoto francouzského herce. Neotřele napsaná látka s řadou intenzivně vygradovaných momentů, přitom se většina děje odehrává během letní dovolené skupiny kamarádů. Ta je ovšem zarámována dvěma tragickými událostmi, které fungují v prvním případě jako přirozený katalyzátor, který spouští nezastavitelný příliv emocí a činů. V případě druhém potom zatáhne černou oponu nad prosluněným francouzským nebem. Všechny postavy jsou prokresleny do potřebné hloubky a "top notch" výkony všech více, či méně slavných francouzských herců jen zostřují Canetovu dramatickou strunu. 87% (24.03.2012)