There Be Dragons

NIKDY NENÍ SNADNÉ VYMÝTIT VŠECHNY SVÉ DÉMONY. NĚKDY JE SNAZŠÍ NAJÍT NĚKOHO, KDO JE VYMÝTÍ ZA VÁS........ /// To je tak, když chcete pátrat po minulosti někoho cizího a na konci by jste nejradši zapomněli na tu svoji..... Tak jako Robert, jehož fotřík toho ví fakt o Josemariovi hodně. Bodejť by né, když spolu vyrůstali. A tak chca nechca vypráví.... o dětských bolístkách, o chlapci, pro kterýho bylo kněžství posláním (protože zjistil, že JEHO náruč je otevřená všem), o rozdílných cestách osudu, o vině, milosrdný smrti, lásce (i k ženě), víře a hlavně o odpuštění. On se téměř celej příběh odehrává během občanský války a přiznávám, že díky tomu to není nějakej tupej životopis, ale válka dává všemu úplně jinej rozměr. Vlastně mi to jako životopis moc nepřipadalo (nemám je rád!). Španělé jsou mistři ve vyprávění ,,lidskejch“ příběhů (jasně těhle taky). TEĎ UŽ VÍŠ VŠECHNO. Je tu šance napravit něco, co bylo rozbité .... jak říkám, příběh, kterej má vést k odpuštění a ne oslavám Boha. Protože všechno je to v nás. V lidech. A odpustit si musíme sami. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy inspirovaný skutečnými příběhy. 2.) Věřím, že utrpení není zbytečný. 3.) Thx za titule ,,iqtiqe“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (21.11.2011)

Zatiaľ čo filmy Libertarias a Land and Freedom vykresľovali španielsku občiansku vojnu politikou, There Be Dragons tiahne k náboženstvu. A nech mi nikto netvrdí, že nie, vo filme sú vykreslení pozitívne jedine kňazi, a to ich „modli sa za svojho nepriateľa“ mi veľmi rýchlo začalo liezť na nervy. Kľúčovými témami sú zrada (je neuveriteľné, koľko jeden zmanipulovateľný žiarlivý idiot dokáže narobiť škody) a odpustenie. Mám z toho zmiešané pocity, ale film sa mi vo výsledku páčil. (16.07.2014)

Ukázkový příklad jak špatně může dopadnout mnohonárodnostní produkce. Film s nádherným půdorysem, který ukazuje smíření národa na obraze jedné rodiny, který mohl ukázat krutost a nesmyslnost války a krásu lidského humanismu. Celý potenciál je zabitý nudným a rutinním úvodem, jenž kdyby byl zkrácen ze 40 minut na 2, řekne vše a nezdržuje, mohlo se pak věnovat více času i soustředění válečným událostem, jenž jsou hodně epizodní, nevyrovnané (dočkáme scén a dialogů alá jihoamerická telenovela) a bez koulí. Film také zabíjí angličtina, hergot, španělský národní epos si představuji v jejich jazyce a s jejich slavnými herci a ne se 4. ligou z holywoodu a pár evropskými herci. Navíc za 36 mega má Joffé dost odfláklou výpravu, kdyby u filmu nebyly popisky, mohlo to být klidně v Itálii, jak se mu nedaří pracovat s atmosférou. Snad jen Charlie Cox sahá nadprůměr.¨ V občanské válce většinou není žádná strana ta správná a rozhodně nikdo není bez viny a všichni do jednoho trpí jejími následky... 40% (26.12.2011)

Joffé zůstane pravděpodobně mužem jednoho filmu...There Be Dragons nemá sílu Misie nebo poetičnost Tornatorových sicilských fresek...Je sice krásný v dílčích obrazech, ale jako rozmáchlá kronika své doby i pohnutých osudů jedné rodiny nedokáže vtáhnout a dovolit divákovi tyto životy prožít i protrpět... Tuctová a nudná dějepisná lekce, kde jsou i herecké projevy polopaticky zdůrazněny slzou kanoucí po tváři než opravdovým vnitřním pnutím...Dokáži si ale představit, že pro farskou kuchařku by se mohlo jednat o to pravé pokoukání na nedělní dopoledne mezi mší a obědem... (04.02.2012)

Takže po shlédnutí tohoto jsem mírně zkoprnělá, užaslá a místy zasněná. Zasněná proto, že mě samozřejmě jako ženu okouzluje Charlie Cox svým hnědojantarovým pohledem. Zasněná také proto, že si má starodávná duše libuje v příbězích, kde kněz, popřípadě nějaký jiný dobrý člověk, rozdá vše, co má, potřebným a chodí po světě bez ničeho, v děravých botách, skoro bos. Užaslá, jak moc je tento příběh silný, přesto, že se ve skutečnosti asi neodehrál právě přesně takhle. Výborný scénář. Výborný Wes Bentley! A zase krásná kamera, hezké barvy. Jo a supr muzika! No a zkoprnělá jsem kvůli Opus Dei, neb dumám o možnosti, že režisér a scénárista v jedné osobě možná chtěl ukázat člověčí, lidskou, pokornou a zranitelnou tvář zakladatele Opusu, této pro mnohé znepokojivé, kontroverzní, přesto (nebo právě proto?) Janem Pavlem II. ustanovené osobní prelatury katolické církve. To je složitá věta a těžká otázka, ale nechám jí tady….:), podumejte. Každopádně, je to příběh o lidské slabosti, síle, krutosti, tuposti, nenávisti, odpovědnosti a odpuštění. Dávám mu za pět. PS: to je stejně super, že tady je za pět nejlepšíííí. (29.04.2015)