Skrat

Gina Carano měla v tomhle filmu zkrat a mám takový tušení, že mně během sledování tohoto filmu taky proběhl mozkem jistý zkrat. Gina je totiž skvělá. Neviděl jsem ve filmu žádnou vostřejší holku, která od začátku do konce dokáže tak krásně kopat do těch šmejdů, co po ní jdou. Ale co kopat, ale i moc hezky utíkat a celkově se krásně pohybovat. Gina je prostě super a ona byla tím hlavním důvodem, proč jsem na film koukal a taky proč jsem ho vlastně dokoukal. Jinak je to totiž takový trošku art. Soderbergh z akce vůbec nedělá akci v pravém slova smyslu, ale takovou decentní scénu, kde je statická kamera a Gina to do lidí řeže hlava nehlava. Do toho hraje taková nenápadná muzika, která má blíž k pornu, než k nějakému pěknému epickému zážitku. Chvílemi mi film připomínal Američana s Clooneyem. Jenže ten měl lepší příběh a svého prostředí dokázal lépe využít narozdíl od tohoto filmu. Zkrat se totiž z větší části odehrává v Dublinu a když bych to nevěděl, zřejmě by mě ani nedošlo, že to je Dublin. V tomhle ohledu to tak bylo docela zklamání ale Gina 93 minut držela krok a proto mě to i docela bavilo. (07.08.2012)

Podobně jako většina recenzentů na Rotten Tomatoes nemůžu pět chválu na herecké kvality Giny Carano; narozdíl od většiny ale musím být podobně kritická i ke zpracování. Po několika scénách jsem sice pochopila, že záběry, kde nejvýraznějším vizuálním elementem je světlo v pozadí (postavy bavící se před velkým oknem, rozsvícená lampa za hlavní hrdinkou, pokoj s bílými stěnami a bez jakékoliv výzdoby), jsou asi Soderberghovou poznávací značkou, na mě ale působily nepříjemně amatérským dojmem. A když k podivnému rozložení barev přidám ještě divný střih, fakt, že některé záběry působí nedoostřeně a že příběh také nijak poutavý není, musím přiznat, že něvědět, že to režíroval Soderbergh, budu asi Haywire považovat za nepovedené dílo nezkušeného filmaře. (31.01.2012)

Skvělé! Konečně film s hlavní hrdinkou, která má prsa i koule! Soderbergh nezklamal. Zkrat je skvělá akce, čistě nasnímaná a precizně sestřihaná, takže je dokonale vidět každý pohyb. Rány skutečně bolí, padouchové se nezvedají po x úderech z podlahy a nebojují vesele dál. Nečekají vás žádné monstrózní výbuchy ani ohlušující efekty. Místo nich Soderbergh nabízí velmi kontaktní bitky podobné těm v Bourneovi. Začlenění MMA choreografie se podařilo perfektně. Jde o velmi příjemnou (stylovou) alternativu (byť s klišé zápletkou) k nerealistickým hollywoodských akčňákům, které však nabízí humor, jejž Zkrat téměř neobsahuje. Může se proto zdát, že režisér ztratil soudnost, servíruje nám však sebereflexivní film, který je poctou akčním exploatačním céčkům z 60. a 70. let s ženami-mlátičkami v hlavních rolích. Gina Carano příliš hereckého umu nemá, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Rychle běhá, drsně bojuje a monology pronáší lakonicky, chladně a bez zbytečných emocí. Jde z ní strach, zároveň však dokáže okouzlovat i ve večerní róbě. Pomstychtivý a naštvaný pohled zvládá na výbornou. Douglas a Banderas jsou charismatičtí, Fassbender si nechá upravit ciferník (souboj roku!) a vy jen tajně doufáte, že se na plátně některé z hereckých es objeví znovu. Jen ten McGregor je moc slizký a navíc má příšernou frizúru./// Zkrat dlouho napíná, víme totiž přesně to, co ví Mallory – tzn. téměř nic. Nedostatek informací může redukovat zájem o postavu, je to však obráceně. Nevyjasněné události a stupňující se rozlícenost (diváka i postavy) jsou dostatečnými důvody k touze sledovat, co se bude dít dál. Nutno podotknout, že děj je někdy matoucí a začátek, kdy na nás režisér vrhne tři časové roviny (příprava akce, její provádějí, události po ní), při nichž obraz přechází z ostrého digitálu do zrnitého filtru až k černobílým záběrům, působí jako manýrismus za každou cenu. Flashbacková struktura se však ve finále skvěle uzavírá, aniž nechávala řadu otázek naschvál nezodpovězených nebo iritovala nelogičnostmi./// Dlouhé minuty bez hudby nebo i dialogů umožňují intenzivnější vychutnání obrazu – drsné zvuky ran, dopadů, tříštících se předmětů a lámajících se kostí. Násilí však Soderberg nenechá dojít na extrémně brutální úroveň, takže byť český distribuční název svádí k očekávaní maniakálního vraždění bývalé mariňačky, má režisér ve výsledku všechno těžce pod kontrolou stejně jako Mallory. Tedy kromě toho oka na zabijáckých punčocháčích. Shit. [Kino] (01.03.2012)

Naserete li testosteronovou prsatici s premenstruačním syndromem, máte kolem krku anakundu dřív, než stihnete zabouchat rukou o tatami a skálopevný stisk macatých stehen nepovolí, dokud barva vašeho obličeje nepřipomíná třikrát použitý tampón. Vynikající shemale fatale na zabijácké misi napříč kontinenty, u níž si bude nejedna militantní feministka čechrat bobra a machistický šovinista sahat po suspenzoru. Historicky první, dokonalý Soderbergh, u něhož člověka nepřemáhá narkolepsie, než se hrdinové unyle prokuckají k závěru či nudně prokecají k rumu s kolou v Zátoce sviní. A teď mě omluvte, musím jít preventivně ztřískat manželku, než mi to doma přeroste přes hlavu. (24.04.2012)

Příběh není zrovna záživný a zajímavý a i když naprosto skvělá hudba Davida Holmese v divákovi evokuje, že by mohl sledovat tarantinovku, ani dialogy nejsou nikterak peprné. Ale Soderberghovi nelze upřít schopnost točit tuctové žánrovky po svém. Jeho "bourenovka" spňuje základní rysy svých vzorů - máme tu nájemnou emancipovanou brunetu, která diváka v první minutě ujistí, že je schopna se dostat z jakékoli šlamastiky, hodně se tu cestuje po světě a před někým utíká skrze domy a střechy. Soderbergh ale dělá mnohé věci jinak, což považuji za velmi svěží. Hudbu Davida Holmese používá mimo akční scény, což dodává vyprávění videoklipový look. Ve filmu se v podstatě vůbec nestřílí a veškeré kontakty mezi aktéry probíhají ručně (a jak jsem uvedl - bez hudebního podkresu) a jednak mají velmi povedenou choreografii (a vypadají velmi realisticky ve smyslu takhle by se mohli dva cvičení nájemní tajtrlící mezi sebou pošťuchovat v hotelovém pokoji), jednak jsou tyto scény velmi dobře ozvučené. Výsledkem je kontaktní souboj, kde cítíte každou ránu. Berte moje možná nadsazené hodnocení jako radost z toho, že jednou za 10 let nejsem nucen poslouchat hlasité burácení pseudohudby při střelbě z dvaceti samopalů a při dunivé explozi v pozadí. Nájemná slečna, co má pěkný vztah se svým tátou a která se svým klínem opováží přiškrtit Michaela Fassbendera, má moje sympatie. (13.03.2012)