Hanna

Kdyby Sylvester Stalone pomiloval* Tarkovského, plodem jejich lásky by byla nepochybně Hanička. Mimořádně odpudivá třináctiletá bloncka, která je schopna svými rachitickými ručičkami naporcovat celé, po zuby ozbrojené útočné komando CIA a zbytek téměř nevydržitelné stopáže strávit na road tripu po Španělsku, kde se sáhodlouze kochá výhledem z nějakého dopravního prostředku a vítr ji umělecky čechrá její prořídlou kštici. Všimnout si předem, že tuto absurdní sračku splácal pan Wright, pachatel Pokání, jenž mělo tolik blahodárný vliv na můj dávicí reflex, vyhýbám se tomu jako Jehovista transfuzi! *Výraz byl cenzurován místní klikou katolických čtenářů, kterým údajně ohrožoval mravní výchovu jejich dětí. Snad mi Bůh odpustí! . (09.06.2011)

Akční film sází na účast Cate Blanchet a Erica Bany, ale skutečnost je taková, že ani to nepomohlo. Nakonec zjistíte, že to vlastně ani akční film nebyl. Nebyla to ani nějaká sonda do duše ztracené dívky, prostě nic, co by stálo za slovo. Z akce zbylo jen pár rvaček mezi holkou a plešounama ve starých zelených bomberech. Sice disponovala velkou silou, díky pokusům, ale inteligence ji dopřáno nebylo. Ta holka vlastně měla víc štěstí než rozumu. Tak nějak prosvištěla Španělskem, z kterého nám ukázali leda část noční Malagy a hopla, holka byla v Berlíně, kde už pátrala po své matce a vlastně i otci. Zdá se to zmatené? To ještě nic není. Ono je to navíc tak děsně nudné a nelogické a nezáživné. Nechal bych to být, ale s takovými ambicemi, které tento snímek má, nemůžu jinak, než být přísný. (28.06.2011)

Tak tentokrát jsem se s Wrightem minul. Evidentně se to nestalo jen mně, a jak se zdá, hodnocení se různí podle toho, zda divák přistupuje k tomuto filmu jako k uměleckému dílu anebo si žádá trochu normálního vyjadřování a vypravování, tedy naopak přistupuje k Wrightovu uměleckému dílu jako k filmu. Wright každým dalším snímkem dokazuje svou všestrannost a "hravost", a Hanna bude pevně doufám jeho největším úletem do světa jeho nesporně originálních, a stejně tak nesporně ujetě deformovaných pohádkových představ. Vlastně celý film je jako (nejen ta ve filmu použitá) hudba Chemical Brothers - ve velké většině odlidštěná, cizí, ale se záblesky přitažlivosti a tu a tam skutečně nádhernými místy. Jsem jen zvědav, co ze "Sírši" vyroste, když se bude ochomýtat kolem strejdy Joea ještě pár dalších let... jejímu herectví to očividně prospívá, ale o její hlavu se začínám docela bát:) A když je řeč o hlavě, Hanna je v podstatě snový film - ale ta snová mozaika není moc příjemná na prožívání, a Wright dělá na určitých místech všechno pro to, aby vám to sledování znepříjemnil - rychlé střihy, točení kamerou, strašidelné detaily a do toho šílená hudba, je to spíš jako trip na pomezí good a bad. Rodinka polohipíků se střelenou dcerou v Hannině věku, pohádková duhová chaloupka, neskutečně úchylný Tom Hollander (teplí sadisté ze starých Bondovek hadr) a jeho zvrácené pohádkové pohvizdování, zrzavá liška/zlá královna Cate, a tu a tam podvratné Wrightovo gesto dělající z pohádek něco oplzlého. To se nám to tu ale zapohádkovalo, což? Ale ta estetika je prostě taková a ne jiná, a pro Wrightův počin jménem Hanna taky klíčová. Protože krom estetiky a strhujících hereckých póz (pozor, nikoliv výkonů) už nemá co nabídnout - o ději se totiž nemá smysl bavit a hledat v něm smysl je ztráta času a budování frustrace;) Čili jako moderní umění OK, jako Wrightova exhibice dvakrát OK, ale pro normálního diváka KO. A já se dnes budu počítat k těm normálním... 60% za vizi a efektní řemeslo. (02.01.2013)

Úvodní ukázka lovu vysoké po vzoru domorodých lovců nabudila má očekávání, ale už následující scény, kde Hanička poprvé předvádí své vražedné schopnosti, na mě zapůsobily jako studená sprcha a poté, co Hanka zmasakrovala početné osazenstvo supertajné vojenské základny plné elitních agentů, můj zájem klesl podobně jako rtuť teploměru vloženého do mrazáku. Artový nebo aspoň alternativně se tvářící film nedělá záměr ani obsazení. Ano, Saoirse Ronan a Cate Blanchett patří v rámci své herecké generace do první ligy. Jenže co dál? Obsah je stejně pitomý jako nespočet jiných akčních kousků vyráběných ryze z komerčních důvodů. Nenacházím tam nic neotřelého, inteligentního, pointa je jak z céčkového sci-fi a některé postavy, jako je albínský zabiják, odsouvají Haničku do oblasti suterénu ryzího braku. Na parodii se to zjevně bere příliš vážně a jestli se Wright pokusil vybočit ze zajetých žánrových kolejí, zoufale se mu to nepovedlo. Soderbergh se ve Zkratu dostal mnohem dál, a přitom i on zůstal jen na půli cesty. Abych bral film vážně, musí mít hlavu a patu jak námět, tak i děj - a v tom Hanna prohrává na celé čáře a jen mi potvrdila mé předsudky, které k akčnímu žánru chovám. Takže jí posílám kategorický odpad. Lituju, Ronan, někdy příště. Celkový dojem: 10 % za obě herečky. (04.10.2015)

Sometimes Children Are Bad People Too! Wright se nečekaně vytasil s (filmovou) definicí kruhem. I přes to je ale Hanna podívanou ďábelsky dokonalou v detailech a tam, kde už obraz nestačí přichází ke slovu kombinace zvuků s dechberoucími tóny vyjadřující pocity Chemických brášků. Pudové, chladnokrevné, dravé a syrové do morku kostí, ale jelikož Hanna pokaždé mine srdeční sval, těžko jí lze milovat, byť si nějaký ten obdiv s odstupem času zaslouží. Započaté a ukončené v dokonalém kruhu, který však nenabízí žádný smířlivý konec s neskutečně zajímavou hrdinkou, jejíž loutkovodič selhává při dokreslování jejího nitra. Hanna! (05.06.2011)