Něco jako komedie

Takovéhle filmy moc nemusím. Možná i díky tomu, že si v životě, i přes posranost dnešní doby, dokážu najít sám (drobné) radosti, takže nepotřebuju filmy, které mi sdělují, že je pro co žít. Pokud tedy nemáte deprese a/nebo se nechcete zabít jako aktéři Něčeho jako komedie, tak to pro vás bude podobně zbytečný film jako pro mne... 60% (07.12.2017)

Ne, že by to bylo kvodíjak špatný, ale na mě to bylo tuuze pomalý a občas nudný. Vlastně je to film o ničem, jen se staží hrát si na chytrý. Nebo takový je? Jestli se budu chvít někdy zabít a vzpomenu si na něj, možhná si ho pustím a uvidím. Jako fanoušek Queen jsem měl v půlce strach, když jsem zaslechl prní tóny Under Pressure a čekal, že bude zpívat psychiatrický sbor, ale pak naštěstí zazněl Freddieho hlas. # příběh 5 | hudba 5 | humor 2 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 4 (07.08.2011)

Být mladým je strašně náročné. Tohle nám (ve zkratce) říká tenhle sympatický, hodně dobře obsazený film. Hlavní hrdina (pro mě neznámý Keir Gilchrist) se mi opravdu do role kluka, který neví, jak dál, opravdu hodil. Stejně jako Zach Galifianakis, který zde předvedl minimálně pozoruhodný výkon. No a začínám pomalu chápat, co všichni vidí na Emmě Roberts. V menších rolích se mi líbili Jeremy Davies a hlavně Lauren Graham (bylo fajn ji vidět znovu ve filmu). Upřímně, kdybych tenhle film viděl tak za rok, tak by mě možná tak nezasáhl, jako teď. Taky totiž přede mnou stojí pár věcí (maturita, vysoká) ze kterých mám trochu depresi. A vědět, že na mě někde v nemocnici čeká někdo jako Zach anebo Emma, tak si asi taky dám trochu "pauzu" ode všeho… :-) 90 %. (13.02.2011)

Nevýrazné drama o teenagerovi, který má na chvíli pocit, že dospívání už nezvládne a na tu chvíli ho k sobě přichýlí státní psychiatrická léčebna. Za pět dní se chlapec vypořádá s depresemi, potká nakrátko přítele v dospělém pacientovi a najde lásku. Film ozvláštňují pestrobarevné pasáže chlapcových představ. Slabý příběh a zbytečné postavy, které se v ději jenom mihnou nebo v něm vysloveně překáží, jako například terapeut, který mladíka uvede na oddělení, pak se zbůhdarma vyskytuje v pár záběrech a nakonec se s ním rozloučí, se slovy, že mu bude chybět. A to jako proč, když si řekli jen „Ahoj“ a „Nashle?“. Závěrečný večírek, kde všichni vesele tančí, završil zbytečný film ještě klišoidní tečkou. (18.01.2016)

Milý a prostý tisící sluníčkový odvar Přeletu, přesto sympatičtější než 999 jeho zbylých epigonů, možná protože střízlivost, protože nevtíravost a protože patrná absence snahy o hluboký téma. I proto ale zase bohužel jednoduchost a pomíjivost, na jazyku setrvá fajn dozvuk chvilku a rozum se ještě o něco dýl čertí, protože žádný Emmy Roberts prostě po blázincích nevysedávaj. Suma sumárum fajn film na čistou hodinu a půl lebedění a příjemnýho pousmívání. (25.07.2014)