Bestie bez vlasti

Realistické. Každý nepatrný moment tu má své místo, a i když je většina diváků přejde bez povšimnutí, já si jich nesmírně vážím. Třeba toho rituálu se slepými náboji, kdy velitel svým mladým rekrutům tvrdí, že je ochraňují kouzla. Nebo hladovění hlavního hrdiny, protože není voják. Nebo té chvíle, kdy je zabití prvního člověka odměněno právem mít vlastní zbraň. Jsou to v podstatě maličkosti, ale pro kohokoliv, kdo ví něco o tom, jak se RUF rekrutovalo své stoupence v Sierra Leone nebo jak se choval generál Butt Naked v Libérii, to bude přesně ta pomyslná čára, která ukazuje, že Fukunaga o praktikách rebelských skupin něco ví a že se nejspíš také obklopil velmi schopnými poradci. Ano, většině diváků bude ukradené, že příběh Beasts of No Nation působí realističtěji než děj řady titulů pyšnících se nálepkou "based on true story", já si za to ale Fukunagy cením. A cením si ho i za to, že se neponížil k černobílému zobrazení situace, že zbytečně nehraje na emoce, že divákovi věří natolik, aby se mu nesnažil vnutit, jak po závěrečných titulcích bude vše v naprostém pořádku. Pro mě osobně možná nejlepší film roku 2015, za který by si minimálně Abraham Attah zasloužil nominaci na Oscara. Film, o kterém si troufám tvrdit, že je stejně tak důležitý jako všechna dnes již kultovní díla o vietnamské válce ze 70. let. (30.01.2016)

Šílená věc ze šílené země. Vybavil se mi při tom Hotel Rwanda a hlavně Mad Dog... Kolik takových dětí přišlo o své dětství a zemřelo? A kolik jich mělo to štěstí, že přežily a staly se z nich malé zabijácké bestie bez soucitu? Agu, snad zasažen návštěvami kostela z časů před či snad že byl přemýšlivější, si to vše uvědomuje... Smutný fakt, že až to skončí, už si nikdy nebude hrát. Jakmile totiž svým AK a mačetou zabijete pár lidí, změní vás to. Dětská duše ihned a navždy zestárne. Obávám se, že Agu byl svým myšlením byl světlou vyjímkou. Lakmusovým papírkem, kterým nám filmaři předvedli tu celou hrůzu. Nenapadá mne jak z toho ven a ačkoliv mi je těch lidí líto, jsem rád, že se to děje tam a né tady.. Ty neustálé boje mezi různými frakcemi, kmeny, boje o míle savan a městeček s hliněnými domky s orezlými střechami z vlnitého plechu. Ale také boje o naleziště drahých kovů, diamantů a zlata... Jenže... Ono se to sem k nám teď valí otevřenými dveřmi... Tihle lidé a nejde jen o Syřany mají ,,obohatit'' naši kulturu? Padá na mne deprese. Dávám za plný počet hvězd, protože takovéhle téma asi už lépe natočit nejde. A z čeho jsem byl opravdu paf, byly herecké výkony prakticky všech. Ať už šlo o velitele nebo samotného Abua. Také chválím skvělý hudební doprovod! Dávám tedy 5 kouzel proti nepřátelským střelám. * * * * * (31.10.2015)

Cituji jednoho novináře : „Jedná se o jednu z nejtemnějších stránek války, když se pro děti válka stane normou. Dospělí se zhroutí nebo zblázní, ale děti přežívají a rány nesou v sobě. Ještě se nenaučily ani mluvit a podle zvuku výstřelů poznají, kam granát letí. Týdny žijí ve sklepích a nevidí nic víc než ruiny domů a tragédii svých rodičů. Zvyknou si a pro děti se válka stává hlavním dějem jejich života, ale z té ponuré stránky.......... Zůstaly bez střechy nad hlavou a staly se z nich bezdomovci. Děti jsou to fyzicky a morálně zmrzačené. Nemají v sobě nenávist a disponují neuvěřitelnou odolností a schopností žít dál.“ Agu tam na jednom místě říká: "Znám lidský křik, pach lidských těl, znám, co dokáže hnědák a djamba v mé krvi. Jediné co umím, je boj. Jsem jen dítě, ale jsem jako stařec. Viděl jsem příšerné věci, dělal jsem příšerné věci. Ale v tomhle životě chci být šťastný..........." Není co dodat. (23.07.2017)

Solidní film s nejlepším dětským hereckým výkonem, který jsem kdy viděl. Beasts of no Nation zobrazuje nekompromisně, syrově, brutálně, emotivně i velmi reálně civilní válku v Africe s děsivým vůdcem Idrisem Elbou, který to s Oscarem myslí vážně. Stopáž vůbec nevadí, film je svižný a velmi poutavý. Překvapivá Indie žánrovka. 80% (25.10.2015)

Docela velké zklamání, když film porovnám s očekáváním. Fukunaga je bez pochyb talent jako blázen a jeho inspirující filmařské hříčky jsou tím, co ten film dělá jakžtakž zapamaovatelným. Nicméně příběh je banální a absolutně zde nenacházím postavy s větší hloubkou. Je to v podstatě film o fanatickém veliteli a jeho dětskými vojáky s vymytými mozky, co si to táhnou krajinou a vraždí nevinné lidi. "Fandit" není absolutně komu. On to ten film asi dost dobře ví, ale tím spíš nejsem schopna cítít při sledování jakékoliv emoce. Chválím Elbův výkon a paradoxně "andělskou" hudbu. Hodně zjednodušená Tenká červená linie. (22.10.2015)