Aquaman

Blockbustery byly vlastně vždycky stupidní, tak nemám důvod se tolik divit, že ty současné jsou taky. Nejvíc mi asi vadila ta hudba, působila rušivě a nepodporovala akci, spíš jako by šla manicky proti srsti, plus se až příliš snažila být cool a vybudovat si svůj signature riff jako u Wonder Woman, z mého pohledu a poslechu neúspěšně, protože si zpětně nevybavím jedinou notu, jenom jak mě to štvalo. P. S.: Amber Heard ať se smaží v pekle. (14.03.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Jestli by se dal Eastwood označit Warnery rodinným zlatem, tak James Wan je minimálně rodinným stříbrem. Vzít si béčkovou komiksovou látku a dokázat z ní vytvořit z ní nejzajímavější Star Wars poslední dekády. To už není jen o štěstí. Aquaman ač se to tak před léty nejevilo uspěl na plné čáře. S druhým dílem rozhodně netřeba spěchat. Mám takový pocit že DC nakonec přecejen budou adekvátní konkurencí pro Marvel. Casting se rozhodně povedl. PS: Hraje v tom i Hodňák Akerman. 75% (15.04.2019)

Šťouchnutí do žeber a následná otázka mého náctiletého doprovodu, aniž bych mu já sama kazila zážitek: "mami, odkdy na dně oceánu teče vroucí láva a hoří oheň?" netřeba obšírně komentovat, jelikož některé základní fyzikální zákony by se i v pohádce měly dodržovat ... Přestože ta tekoucí a bublající, žhavá láva vypadala pod mořskou hladinou účinně, nic by se nemělo přehánět. Jinak musím uznat, že je to opravdu parádní, vizuální jízda i díky hudebnímu doprovodu a zvukovým efektům! Pokud si odmyslíte některé nesmysly a necháte se unést příběhem, měli byste být vcelku spokojeni. Dlouhá stopáž ovšem vyžaduje před projekcí důsledné zbavení se přebytečných tekutin z močového měchýře, jinak jste vystaveni riziku, že díky aktivaci reflexu močení, přijdete o část filmu a hlavně naserete ostatní, když jim pošlapete nohy a budete se jim, krucipísek, procházet ve výhledu! A souhlasím se svalovčem Arthurem, že zrzky jsou prostě boží! To je jasná věc! Mimochodem ... moc nedoporučuji příliš malým dětem kvůliva mordování a temnému ději jako takovému. (30.12.2018)

Je to tam! Není to čistých pět hvězd, ale mám za DC upřímnou radost, že se vyhrabalo ze všeho toho srabu, které sužovalo jejich poslední filmy. Snaha dohnat Marvel je u konce a my se můžeme radovat, protože nás naštěstí čeká éra nenásilně propojených filmů, která, zdá se, vyprodukuje řadu kvalitních komiksových adaptací, u kterých nám za tvůrce nebude stydno. Tohle je totiž blockbuster, jak má být, a za který se u DC nemusejí stydět, ba naopak na něj mohou být právoplatně hrdí. Velkolepá, vizuálně podmanivá, zábavná a ve své podstatě sympaticky naivní divočina. 9/10 (DCEU: MoS 8/10 BvS 4/10 SS 4/10 WW 7/10 JL 4/10) (27.04.2019)