Willy Wonka a továreň na čokoládu

Staré spracovanie Williho Wonku som chcela vidieť už strašne dávno - kvôli môjmu obľúbencovi Geneovi Wilderovi. Dnes som už porovnávala aj s novou verziou z roku 2005. Veľmi sa mi páčila aj táto pôvodná, extrémne milý filmík a úplne skvelé boli aj tie malé fóry a zosmiešňovanie všetkých možných oblastí života v prvej polovici filmu - scénky ako "počítač", "u psychológa" a podobné, stoja za všetky drobné :-) (18.03.2008)

(1001) -"What is this, Wonka? Some kind of funhouse?" -"Why? Are you having fun?" Film sice vizuálně zcela odpovídá době, ve které vznikl, a písničky také patří k tradičnímu nudnému americkému muzikálovému průměru, ale nejspíš kontrast toho "normálního" s "divným" dělá z tohohle filmu jedinečný zážitek. Výborný začátek, který na pozadí hledání zlatých kupónů zesměšňuje lidstvo s nesmírným elánem, dělá si legraci z účinkujících i z diváků, no radost pohledět. Nejvíc se mi líbila scéna s psychiatrem a potom třeba s počítačem. Roald Dahl si prý stěžoval, že se film moc soustředí na Wonku a málo soustředí na Karlíka, a já bych naopak řekla, že se film moc soustředí na Karlíka a málo soustředí na Wonku, protože Gene Wilder je bůh a koho zajímá ten zbytek. A tohle je nejspíš dobrý moment pro prudkou odbočku ke srovnávačce dvou filmů, protože musím říct, že Burtonovu Čokoládovnu jsem viděla dřív a mám ten film ráda, ačkoliv se mi zdá, že obecně na něj lidé spíš plivou. Určitě je na něm ale například vidět pokročilost ve scenáristickém řemesle. Burton se svým scenáristou Augustem si sice přifabulují dějový rámec a některé detaily, nicméně všechno ve jménu funkčnosti a sevřenosti pod hávem maniakální sarkastické fantazie, jejich film je sice inspirovaný a podpíraný knihou, ale je také jiný a svůj a více zaměřen na děti v tom smyslu, že tam nic nezůstává nezodpovězeno a všechno souvisí se vším. Stuart a Seltzer by očividně chtěli udělat podobný radikální krok, ale příliš se bojí otevřeně proklamovat vzdálení od předlohy a tak zůstávají někde na půli cesty. Jejich a Wilderův Wonka je skvělá moderní postava a přijde mi prostě škoda, že je uvězněná ve filmu, kde je celá jedna píseň věnována unylé písni Karlíkovy maminky o tom, ať její chlapec dál sní... A nebo kde Jack Albertson očividně není schopen projevit ani špetku sebeuvědomění, sebereflexe či sebeironie. (A já si dávám za domácí úkol rozjímat, jaký je rozdíl mezi těmito slovy.) Oproti tomu Wilderova vrstevnatost a kamenná nekamenná tvář a nezapadající důstojná aura a kotrmelec na červeném koberci a zcela bezkontextuální mental breakdown při jízdě tunelem... Ach ano. Každý milovník bizarního si přijde na své a jistě odejde nadšen, ale já bych přesto lobovala pro nějaký hybrid, kde Wilder-Wonka bude dál trousit Shakespearova a motivační citáty a slam poetry a nic nebude vysvětleno, ale starosvětský svět filmového muzikálu bude nahrazen eklektičtější ironií hudby Dannyho Elfmana z Burton verze. -"But Charlie, don't forget what happened to the man who suddenly got everything he always wanted." -"What happened?" -"He lived happily ever after." (aktualizováno 21. 3. 2019) (01.07.2009)

Děda, jako doprovod Karlíka, (hrajcí Jack Albertson) se mi u tohoto snímku nelíbil (oproti Karlíkovi, kde se mi nelíbili zbylí Karlíkovy prarodiče). Nejlepší na filmu jsou rozdíly s díleb Burtina (Vědec:„Počítači, řekni, kde je ten los?"; Počítač: „Proč bych to dělal? To by byl podvod“; Vědec: „Dám ti polovinu výhry (čokoláda na rok)“; Počítač „ K čemu mi by byla?“.). Písničky nebyli z nejhorších (hlavně, než se Karlík dostal do továrny). Na tento film jsem se chtěl podívat, protože nebylo řečeno v jednom článku, zda kritika kapitalismu v knize, je dílem Burtona, nebo autora knižní předlohy. Výsledek? Kritika je dílo autora knihy, ale Buton jí rozvinul tak, že jeho film vypadá jako pohádka pro děti. Kdybych nevěděl o jednom článku (snažil jsem se něj nemyslet, ale myslel jsem na něj po celou dobu), myslím si, že bych na tu kritiku přišel taky. Exkurze do čokoládovny, je neměřitelná, s moderní adaptací, hlavně se to projeví na místnosti, kde je čokoládový vodopád, a na výtahu ze skla. (16.03.2012)

S presladeným rozprávkovým príbehom malého, skromného Karlíka, ktorý našiel jeden z piatich zlatých kupónov a tak sa dostal na čarovnú exkurziu do Wonkovej továrne na čokoládu, ma v roku 2005 zoznámil americký režisér Tim Burton. Svojim jedinečným vizuálnym štýlom natočil perfektný remake. Do úlohy výstredného Willyho Wonku obsadil Johnnyho Deppa. Dnes som sa konečne dostal ku pôvodnému snímku z roku 1971. Burtonova verzia je vskutku výnimočné filmové dielo, ale i originál má svoje kúzlo. Umpa lumpa dumpady dá. **** (14.04.2016)

Škoda, že studio nedalo víc peněz do výpravy - i když se snaží, vypadá chudičce. Tato verze se více drží knihy, včetně oblízatelných tapet, na druhou stranu je zde oříšková místnost zaměněna za husy snášející zlatá vejce. A na závěr filmu chybí odchod potrestaných z továrny (a přistání výtahu v domku). Jenže Willy Wonka ve Wilderově podání je skutečně vynikající a daleko lepší než Johnny Depp. Není bláznivý, jen si na bláznivého hraje, netrpí odloučením od otce a podobně, vše je soustředěno na potrestání zkažených dětí (a rodičů, kteří jim tu zkaženost dovolili) a sladkou výhru. I ty citace ze Shakespeara mají v tomto podání hodně do sebe. (A rovněž mne dostalo, že otec Veruky vypadá jak Marek Taclík, ale to jen tak bokem.) Umpalumpové i zde skvělí, a jejich výchovné písničky chytlavé (což se nedá říct o těch ostatních jak z Mary Poppins.) Celkově je film trochu nevyvážený tempem a chybí mu skutečně větší fantazie v oblasti výpravy, ale osobně jsem s touto verzí spokojen. (10.04.2017)