Zámek v Čechách

„Ja som vedela, že sa naše vzťahy nakoniec vyjasnia.“ Zámek v Čechách je skvelá vec stojaca najmä na výkone Jiřiny Jiráskovej a na silnom a pôsobivom scenári o odchádzajúcej dobe, kedy ešte bolo relatívne bežné stretnúť pozostatky šľachtických rodov, s ktorými sa ale tunajší politický systém nepáral a bolo jasné, že je otázkou času, kedy skončia a zostanú po nich len spomienky a rozpadávajúce sa staré sídla na obrovských pozemkoch, na ktorých o pár desaťročí vyrastú supermarkety a nákupné centrá. Okrem toho je to o ľuďoch a o tom, ako sa niektorí nemenia, čo možno nie je úplne dobre, ale iní sa vplyvom strachu menia radikálne – a to tiež nie je dobre. Silný koniec. (25.02.2021)

Drama s velkým D. Příběhy z pera Jiřího Hubače mají nebývalou sílu a lidskost. To samé platí i o Zámku v Čechách. Tempo vyprávění graduje a graduje, navíc zahrané hereckými koncerty Jiřiny Jiráskové v roli hraběnky a Karla Heřmánka jako lokaje Aloise - tento herec nemá jen životní roli Smrt krásných srnců, ale rozhodně si může připočíst jako životní roli i alkoholika Aloise, kterého zahrál naprosto dokonale, až z něho šel mráz po zádech. Další herecké obsazení je perfektní, režisér Hollý vsadil na naprostou elitu (Vinklář, Medvecká, Vyskočil, Schránil, Zawadská, Suchařípa, Zindulka, Schmitzer, Krausová, Langmajer...). Tenhle film patří mezi nejlepší snímky, které pojednávají o lidech, které zničil komunistický režim. Poslední záběr filmu ve mě zůstane navždy! Masterpiece!!! (17.09.2017)

S klidným srdcem dávám pět hvězd, protože tento film nemá výraznější nedostatky. Ačkoliv jsem nikdy nemusel Jiřinu Jiráskovou, role hraběnky ji sedla jako ulitá. Zejména chválím úžasný scénář a promyšlené dialogy. U naprosté většiny současných českých filmů jsou dialogy nezajímavé, nudné a ani moc nevnímáte jednotlivá slova. V případě tohoto filmu však postavám visíte na rtech a jste zvědaví na každou další větu. Příjemná podíváná a na televizní film i kvalitní práce s kamerou. Jsou filmy, u kterých si říkáte, že v kině nemají co dělat. A pak jsou takové, kterým by velké plátno slušelo. Tohle je ten druhý případ. 85% (01.09.2019)

Tu ide dosť o to, kedy film vznikol. V roku 1993 je je ohliadnutie sa za normalizáciou vo forme kritiky vtedajších pomerov ešte pomerne novinkou, takže Zámek v Čechách musel nutne u divákov zabodovať. Navyše ak je príbeh tak subtílne, inteligentne a so šarmom vyrozprávaný. Jiřina Jirásková je tromf, ktorý si Hollý asi do Hubačom napísanej postavy vymodlil. Lenže dnes už vyžadujeme trochu ambivalentnejšie poňatú históriu, najlepšie bez čiernobielych postáv. Ale aj v tomto ohľade môžu tvorcovia argumentovať, že postavy sa zmenili pod tlakom, zo strachu. Filmu dodáva na rozmere Heřmánkového postava, ktorá zmenou pomerov prichádza o manželku, pretože začne piť. Čiže trpí aj potenciálna rodina, základ štátu. Film som videl aj v 90. rokoch a vtedy sme spolu s rodičmi boli skutočne dojatí, dnes si dovolím tvrdiť, že Zámek v Čechách trochu zo svojej sily stratil. 70% (05.11.2014)

Zdařilá obžaloba bezdůvodné šlechtické nadřazenosti. Po staletí praktikované dělení lidí na šlechtu a ty ostatní v lidech tak zakořenilo, že i předseda národního výboru našlapuje kolem nesnesitelně namyšlené panovačné hraběnky po špičkách. Ani lekce v podobě postavení šlechty na roveň ostatním nevypudila z příslušníků této sorty neodůvodněný pocit nadřazenosti a nekonečnou míru arogance. Přestože hraběnka má do kladné postavy daleko, film dokáže ukázat dva protipóly. Falešnou noblesu "lepších lidí" a zároveň křupanství a buranství garnitury po ní nastupující. Každopádně zdařilé dílo. (16.02.2016)