Zámek v Čechách

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Krásny príklad toho, ako sa sľuby majú plniť a nezáleží pritom na veku. Feudalizmus s ľudskou tvárou, to je pre mňa novinka, o ktorej som som na žiadnom výklade na zámku nepočul. Aj keď sa dalo tušiť, ako to dopadne, spôsob, ako sľub naplniť je vo filme nápaditý, krásne natočený a záver emotívny viac než som čakal. Jiřina Jirásková bola pani herečka, vo filme exceluje a jej pani grôfka bude pre mňa jej pamätníkom. –––– Když já jsem se vám chtěla za to vykořisťování něčím odvděčit. –––– Za všechno se platí. Za radost dvojnásob. –––– Já nehumánní předpisy neuznávám. –––– Káva se podává z pravé strany! –––– Jsou lži vhodné anebo nevhodné. Inteligentní člověk to rozliší. (05.11.2014)

Drama s velkým D. Příběhy z pera Jiřího Hubače mají nebývalou sílu a lidskost. To samé platí i o Zámku v Čechách. Tempo vyprávění graduje a graduje, navíc zahrané hereckými koncerty Jiřiny Jiráskové v roli hraběnky a Karla Heřmánka jako lokaje Aloise - tento herec nemá jen životní roli Smrt krásných srnců, ale rozhodně si může připočíst jako životní roli i alkoholika Aloise, kterého zahrál naprosto dokonale, až z něho šel mráz po zádech. Další herecké obsazení je perfektní, režisér Hollý vsadil na naprostou elitu (Vinklář, Medvecká, Vyskočil, Schránil, Zawadská, Suchařípa, Zindulka, Schmitzer, Krausová, Langmajer...). Tenhle film patří mezi nejlepší snímky, které pojednávají o lidech, které zničil komunistický režim. Poslední záběr filmu ve mě zůstane navždy! Masterpiece!!! (17.09.2017)

Já jsem ten film asi nepochopila - kritika zlé socialistické doby, která se mstila lidem a hlavně chudince hraběnce. Mne ale politické filmy neoslovují a opravdu na mě nedýchla atmosféra a sympatie hlavní hrdinky, ať byly zahrané mistrní sebelíp. Z mého pohledu šlo o přehlídku pitomců skákajících kolem oprsklé senilní báby. (16.01.2014)

Zdařilá obžaloba bezdůvodné šlechtické nadřazenosti. Po staletí praktikované dělení lidí na šlechtu a ty ostatní v lidech tak zakořenilo, že i předseda národního výboru našlapuje kolem nesnesitelně namyšlené panovačné hraběnky po špičkách. Ani lekce v podobě postavení šlechty na roveň ostatním nevypudila z příslušníků této sorty neodůvodněný pocit nadřazenosti a nekonečnou míru arogance. Přestože hraběnka má do kladné postavy daleko, film dokáže ukázat dva protipóly. Falešnou noblesu "lepších lidí" a zároveň křupanství a buranství garnitury po ní nastupující. Každopádně zdařilé dílo. (16.02.2016)