Pokoj

V téhle zdegenerované době lze věhlasu v audiovizuální tvorbě dosáhnou nejen tím, že jste skvělý herec či vynikající režisér, ale také pokud jste třeba kompletně vypatlaný, vyšinutý, maniakálně narcistický pičus bez jakéhokoliv talentu. A když k tomu navíc máte prachy, abyste pět let nechali viset obří reklamu na vlastní hovno uprostřed Losích Andělic, kýžená publicita se nakonec dostaví, přičemž v dnešním jeblém a kulturně upadajícím světě sere pes, je-li negativní nebo pozitivní, publicita je prostě publicita a na jejích marginálních efektech lze solidně profitovat na obou koncích spektra. Na tom řitním někdy prostě stačí to, že vám v tak tak zvládnutém souboru neurovegetativních funkcí nezbylo místo pro rozum, soudnost, sebeúctu a vkus. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba na Tytrubku se enormně pakuje odporný, trapný, neumětelský potrat, co miluje Májkraft a hraje Pokémongou, ačkoliv měl být dávno v lihu v muzeu genetických anomálií, jakož i armáda dalších kreatur. A všichni jsou očividně stejně blahoslaveně hrdí na to, jací jsou to dementi, jako tuhle Tomek. Lidé jsou prostě od přirození fascinováni bizarními vymaštěnci, po nichž by, nebýt soudobého virového šíření asociálními sítěmi, neštěk ani pes, a jejich neum pravděpodobně nikdy neopustil území klecového lůžka. Hovno kult, tohle je prostě jen obludná velesračka odpudivého pšontkovského degena, plná slizkých amatérských pornoherců a downích "dialogů", jakých jsou plné žumpy. Ovšem skvělý matroš k parodii, jsem zvědav. (22.12.2017)

Když ti chybí talent, ale peněz máš dost, prostě si publicitu koupíš. A koupíš si i kino premiéru vedle jmen jako jsou Jackson, Spielberg, Marshall, Scorsese, Synger nebo Polanski. Není to sice nejhorší film všech dob, na to je příliš zábavný, ale všiml by si ho někdo, nebýt velkého snu a zkoupené reklamy? To je to. Mistr Wiseau sice nemá talent na režii, scénář, produkci, herectví a vůbec cokoli, co s filmem nějak souvisí, ale zase má sen. A hlavně prachy, aby si svých pět minut slávy koupil. O Pokoji jsem slýchávala, ale nebýt filmu Disaster Artist a všech těch pikantních historek ze zákulisí natáčení (začátečníkům stačí pročíst zdejší zajímavosti), v životě se na něj nepodívám. Protože hlášky jako "Objednám pizzu." "Ne, nechci pizzu!" "Už jsem jí objednala." "Ty myslíš na všechno." sice vážně nemají chybu a donutí vyprsknout poslední slinu, ale bez vší té publicity, viděl by někdo vůbec tenhle film? Jak obdivně říkají současná režijní esa: "Na kasovní trháky, jejichž návštěvnost tehdy bořila kina, dneska už skoro nikdo nekouká. Na The Room se ale chodí dodnes." Tenhle film totiž totálně zabíjí obraz amerického snu (s talentem a odhodláním to dotáhneš do síně slávy) a místo toho mezi řádky jasně hlásá: "Slávu si koupíš za prachy." A za tu upřímnost tři hvězdy, seš vlastně frajer, Tomku. Možná zkouknu i Big Sharka. (07.12.2019)

Softporno, ze kterého by se udělalo šoufl i východnímu Němci. Až skončí vesmír a všechny hvězdy vyhasnou do absolutní tmy, ani pak bych neměla dostatečné přirovnání, kterým bych mohla ohodnotit tuhle záležitost. ____ Hlavní postava - herec, režisér, scenárista, dramaturg atd. v jednom - vypadá, mluví a hraje jako debil. Vzhledem k tomu, co natočil, tak i debil bude. ____ Nesmyslnost dialogů si podává ruce s neschopností natočit scénu a šílenými hereckými výkony, takže to dohromady tvoří směs, od které jsem se nemohla odtrhnout. Něco, jako kdybyste pozorovali tankem přejetou a piraňami ohlodanou kočku pověšenou na vánoční stromeček Spolku pro vzkříšení mravních hodnot Sodomy a Gomory. ____ Nechci ale lhát: hlavně v druhé části jsem se smála jako blázen. Škoda nevyužitého talentu Carolyn Minnoott, protože ta v roli sebestředné matky z pekel podává výkon, který ji měl z fleku katapultovat do filmů Woodyho Allena. /12. 2. 15./ (12.02.2015)

Musím říct, že hodnocením si nejsem úplně jistá. Čím si jista jsem, že tenhle film asi nemá cenu sledovat sám. Minimálně lahev chlastu by člověku měla dělat společnost. Já jsem měla štěstí, že jsem měla po boku bezva osobu i tu lahev. Brát vážně se to skutečně nedá, snímek nema vůbec žádnou filmovou hodnotu, ale je to tak krásně špatné. Vůbec se nedivím hromadným projekcim někde v kině, protože to musi být jistě super zážitek. Určitě jsem to neviděla naposled, ale příště to zkusím s Marií.. :) (10.12.2017)

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)