Pouť

Tenhle snímek jsem si sehnal hlavně kvůli Martinu Sheenovi v hlavní roli, ale musím přiznat, že jsem čekal víc. Tím tedy nemyslím ani tak od něj, jako od filmu samotného. Vytknul bych nedotažený scénář (nebyl od základu špatný, námět byl dokonce velmi zajímavý, ale místy to prostě skřípalo) a především absenci většího počtu scén, které by vyvolaly nějaké hlubší emoce. Protože snímek si tak v poklidu běží po známé poutní stezce, atmosféra je navzdory našlapaným kilometrům příjemně pohodová a uvolněná, zazní několik moc pěkných písniček (např. Thank You od Alanis Morissette), ale v hlavě toho příliš mnoho neutkvělo a film ve mě nezanechal slibovaný zážitek. (10.12.2012)

Asi by se každý měl aspoň jednou za život vydat na podobnou pouť, aby poznal své nitro. Cítím velký rozdíl mezi cestováním a putováním... Cestováním jakoby člověk od sebe utíkal a putováním se k sobě vracel... Ať je to tak či tak, skrze cestu, cizí kraje, vůně a chuti se v nás probouzí více našich duševních vrstev, jež se na jednom a tom samém místě nikdy neodkryjí. S každou další cestou se člověk dostává blíže k sobě, a tudíž opět domů... Krásný film. (15.04.2012)

Překvapivě dobré. Hlavně když vezmu v potaz Esteveze, od kterého bych něco podobného nečekal. Atmosféra, hudba, záběry, pozadí celé dohromady to působí moc pěkně. Bohužel příběh lidí, kteří si stěžují, že musí na latrínu, šlapou v džínech a chrápou v hotelech mi k cestě poutníků moc nesedí. Režisérky ale povedené. -"I'm going to walk the Camino de Santiago." (21.09.2011)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)

Cesta je cíl, nikoliv to, co na člověka čeká na jejím konci, ať už je samozřejmě jakýkoliv. Je úplně jedno jaké jsou pohnůtky vašeho potuvání. Lidé jsou formovaní tím, co se jim na jejich cestě přihodí. Mohou najít sami sebe, poznají nové přátele a uvědomit si mnoho dalších věcí, na které by v normálním životě ani nepomysleli. Španělská krajina byla krásná, ale drsná. Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych se někdy na podobnou cestu vydala. Asi by si to dlouho, ale hodně dlouho rozmýšlela. (08.10.2012)