Burning Palms

Konečně skutečný důkaz o skutečném stavu Ameriky. Brenda dorostla, stala se psychoušem a s ksichtem jak pytlík od Mac Sračky byla asi tím nejlepším, co tu bylo. Buzny, co po pokusu o asimilaci divokého negřete, rezignují a pustí ho do lesa? Spratci, co doženou nešťastnou hispánku k sebevraždě? Čubka, co mrdá s negrem a pak si z hnusu nad tím, co udělala, podřízne žíly? Nebo snad perverzní kráva, kterou baví být znásilněná? Co bylo nejhorší? Asi všechno, je to totiž o United Shits of America, zemi neomezených sraček (31.07.2011)

Úchylové v hlavní roli zbytečně dlouhého filmu s pěti povídkami, které fakt nejsou vtipné, některé je dokonce utrpení sledovat (třeba ta s dvěma buznama je vyloženě nechutná), navíc ty příběhy ani nemají pointu, nějaké dořečení, doznění, nic, co by zaujalo nebo nutilo člověka napjatě povídky sledovat. Je to ztráta času, naprostá zbytečnost o ničem, která se snaží zábavnou formou tolerovat a poněkud adorovat některé úchylky, ale popravdě, pokud člověk moc úchylný není, asi mu to příliš vtipné nepřijde. (11.01.2020)

Je jen malé procento filmů, na které se těšívám. Burning Palms patřil mezi ně, jen se podívejte na obsazení (Shannen Doherty je tu sice děsně málo a těšil jsem se na ní nejvíc...), a musí vám být jasné proč. Tagline filmu hlásá "Five stories that will fuck you up for life", ale s tím se prostě nedá souhlasit. To by se musel film dostat pod kůži, což se nestane. V podstatě je to hodně černá komedie, ale skutečně dobrá komedie na to musí jít lehce. Burning Palms používá pro vytváření humoru stereotypy, a protože se svým pojetím bere tak vážně, tlačí na pilu a všechno to působí nuceně. Příběhy jsou nesourodé a spojuje je jen to, že všechny hlavní postavy jsou šílené a jejich charakterizace plytká. Občas se zdá, že by chtěl film působit mrazivě a úderně, místo toho vyznívá většinou spíš směšně a naprázdno. Burning Palms? Facepalm. Přesto se na to ale kouká docela příjemně, protože otvírací povídka The Green Eyed Monster je docela chytrá, This Little Piggy zase absurdně vtipná, Buyer's Remorse nahláškovaná, Maneater je zase one woman show Zoe Saldany a nakonec i ta (pro mě) zbytečná a jednoznačně nejhorší, Kangaroo Court, má aspoň super cool Lake Bell. 2 a půl hvězdičky. (26.05.2011)

Několik nezávislých příběhů o absurdních situacích, které vás mohou dohnat k absurdním činům. Párkrát jsem se zasmál, ale jinak jsem se neskonale nudil. Vtip má být patrně v tom, že se ve všech 5 příbězích vyskytuje něco hodně vážného a následné řešení asi nejednoho překvapí, ale ne každého rozesměje, protože toto dílo podle mě vůbec není určeno k pobavení, ale zamyšlení. A proč jsem se na to vůbec díval, když se mi to tak nelíbilo? Kvůli slibnému obsazení a žánru. (28.05.2011)

séria 5 navzájom nezávislých psychotických prisprostených príbehov, ktoré pôsobili skôr iritujúco akoby vás mali pobaviť aj keď musím priznať že pár tých svetlých momentov tam bolo...o hercoch sa radšej ani nevyjadrujem...scenár bol strašne odfláknutý. 1. zasnúbený pár a návšteva zvrhlej a žiarlivej dcéry muža... 2. pár, kde si muž rád necháva strkať od svojej priateľky do riti prst... 3. gay pár a adopcia "nemej" černošky... 4. banda sprostých nechcených deciek vs. slúžka... 5. znásilnená žena, ktorej sa to nakoniec zapáči... asi toľko... (17.03.2012)