Réžia:
Petr NýdrleKamera:
Antonín WeiserHudba:
Zdenek MertaHrajú:
Jan Kraus, Josef Somr, Jiří Bartoška, Jiří Knot, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček, Karel Augusta, Jan Schmid, Jana Synková, Marie Motlová, Lubomír Kostelka (viac)Obsahy(1)
Příběh mladíka, který se vydá do Prahy, aby poznal nový život a podaří se mu dobýt velmi pofiderní slávu plytkého textaře, vypovídá dnes především o době vzniku. I osud filmu je příznačný pro období normalizace. Po velkém úspěchu při uzavřeném promítání v roce 1980 se však do distribuce dostal až po listopadové revoluci v r. 1989. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (60)
Hezké záběry rozpadajících se továren v pohraničí, ale i jiné originální pohledy na všední den. Na první velice pomalou (přímo k nevydržení utahanou) a uměleckou polovinu, která jako by vypadla ze šedesátek, navazuje neústrojně druhá satirická půlka, zejména úplný závěr jsem tedy nečekal. Půl hvězdy navíc za zábavný výběr angažovaných písní. Každý si jistě všiml velice špatné synchronizace zvuku s obrazem. Osobně bych film promítal bez ukřivděného posledního titulku; většina účinkujících na mě nědělá dojem, že by trpěli před převratem ani po něm. ()
Ve své době dobře a snad i odvážně mířená satira na normalizační poměry, ovšem scénář i provedení odpovídají studentskému filmu, který nese spoustu znaků nevyzrálého amatérismu. Vůbec celý ten příběh značně kulhá a působí školometsky naivně a klipovitě. ()
Natočeno v 80. letech, evokuje českou novou vlnu let šedesátých, přitom jako by to pojednávalo o současnosti. Moc věcí se zkrátka nemění :) Vtipné, výstižné, dynamické, technicky hravé a evidentně nestárnoucí. ()
Tohle je prostě paráda! Dokonale nenucené, dokonale absurdní, dokonale neviné. A přitom... Socialistická šeď není nijak přehnaná a monolog Zedníčka zelináře krásně vystihuje dobu. Pro srovnání dodám, že se praxe vydávání knížek příliš nezměnila - prázdné fráze redaktorů a "popové hity" vévodí. "No, proč se třeba nepíšou písničky o tom, jak se lidi...vražděj autama?!" ()
Půvabná studentská černá komedie o ztrátě ideálů a o tom, že v show byznysu je možné opravdu cokoliv, je důstojným rozvinutím tradic nové vlny. Evžen je životní rolí Jana Krause, který zde skvěle uplatnil svůj specifický herecký rejstřík. Nečekané obsazení Jiřího Bartošky jako životem ošlehaného hrobníka se překvapivě vyplatilo a patří k jeho nejvtipnějším výkonům vůbec. Kvalita filmu je navíc umocněna černobílým provedením s téměř dokumentárními postupy. ()
Ani nevím, proč jsem se dodíval do konce. Asi proto, že jsem byl kdysi v té době ve velmi podobné situaci. Jinak je ve filmu dobrá jen kamera a hudba. A ta hudba jen někdy, někdy spíše leze na nervy. Naprosto tomu chybí děj. No, viděl jsem horší snímky. Hvězda navíc, za krásně stupidní texty písní v závěru, ty fakt pobavily, povýšily snímek na komedii. 201208077208/7348+++++ Souhlas s mým tři léta starým komentářem. 20171220 ()
Podprůměrný film sráží ještě níže jeho technická kvalita. U dialogů jde rozumět asi tak každému druhému slovu a to ještě musíte mít uši ostrý jak vlčí manželka v reklamě u vodafonu. Obraz také děsný. Když jsem viděl, že něco takového někdo spáchal v roce 1981 ... Text o cikánech, kteří kopou výkop a hází hlínu by už dnes zřejmě neprošel. :) ()
Chtěl jsem si to pustit jako kulisu k přípravě a konzumaci snídaně, ale nakonec jsem se od toho nemohl odlepit. Vtipné. A Evžen na tom vážně nakonec zamakal!! :)) ()
Kritický film dnes už tak neoslní, každopádně zajímavé spojení hudby, kamery i režie a Kraus tam vypadá docela věrohodně. Hodnocení: 55 % ()
V něčem je Praha pořád stejná. ()
Kvalita zvuku zcela zabila moji snahu o soustředěné vnímání toho filmu. Škoda. ()
Obnovená premiéra Evžena byla pro mě osobně jedním z příjemných překvapení letošního MFF v Karlových Varech. Návrat režiséra/emigranta Petra Nýdrleho s plejádou výborných českých herců (Bartoška, Zedníček, Heřmánek,… ) zanechal dojem ještě před samotnou projekcí filmu, který věrně popisuje léta šedivá sedmdesátá. ()
Krásná moralitka, která má co říct i dneska... a navíc: úžasná stopáž!!! :-) ()
Velice atraktivní dialogy, hudba od Merty a mě sympatická kamera. ()
V pražských kinech se promítal od 26.4.1990 (Lucerna) ()
Ironický pohled na komunistická média i pseudointelektuální bohémy. Depresivní, rozkopaná, černobílá Praha. Ve své době to asi nějakým způsobem působilo, ale teď mě to příliš nezaujalo. ()
Směs moc pěkných scének a nudných pasáží. Obecně se mi líbily herecké výkony - Jiří Bartoška, Jan Schmid, Josef Somr, rázná Marie Motlová na motorce jako jedni z mnoha...ale celkově mě nezaujal ani námět filmu, ani provedení, ani scénář. Námět filmu - přijít do velkoměsta s obrovskými sny a pomalu poznávat, že ne vše jde tak snadno, jak bychom chtěli. Tohle v různých obměnách řeší každý z nás, ale tady jsem se s filmem nedokázala identifikovat. ()
Buď jsem viděl sestříhanou verzi, nebo mi v tom filmu muselo něco uniknout. ()
Anekdotický příběh přizpůsobivého maloměstského mladíka, který se vydá do Prahy, aby poznal nový život a podaří se mu dobýt velmi pofidérní slávu plýtkého textaře, vypovídá dnes především o době vzniku. Vypovídá přesvědčivě o epoše reálného socialismu a v miniaturních "portrétech" zachycuje širokou škálu typických postojů onoho věku. I osud filmu je příznačný pro "období normalizace". Snímek vznikal jako mimořádné cvičení, později jako absolventský film FAMU. Po velkém úspěchu při uzavřeném promítání v roce 1980 se však do distribuce dostal až po listopadové revoluci v rce 1989. ()
Pomník blbosti normalizačního popu. Pozapomenutý film s dobrými hereckými výkony, slabším rozjezdem a silnou (dada) závěrečnou koláží úryvků z toho nejhoršího, co hrálo v 70. letech z rádií. ()