Kráľova reč

Srovnání s letošním Fincherovým trhákem chápu pouze v souvislosti s oscarovými nominacemi, ale jinak není fér. Každý z těch filmů funguje docela jinak, přestože oba by šlo při troše fantazie zařadit pod škatulku "konverzační drama". V případě King's Speech mám nicméně trochu problém vyrovnat se s tím, že ten film není ani vyloženě "britsky komorní" ani "hollywoodsky velkolepý" - stojí někde mezi a nejsem si úplně jistý, zda mu to ve všech situacích prospívá. Filmu jednoznačně dominují postavy - herci, které jsou ale často umisťované do poloprázdných a poměrně rozsáhlých interiérů (občas se dokonce nacházejí daleko od středu záběru, na samé straně, nebo v rohu), nebo v druhém extrému jejich obličej vyplňuje většinu plátna. Dá se říct, že tím Hooper zdůrazňuje izolovanost monarchy od tehdejší společnosti, ale občas to zase vypadá, že si jen nedal příliš práce z mizanscénou. Je potřeba říct, že The King's Speech skutečně nejvíc ze všeho táhne dvojice Firth - Rush a pokud byť jeden z nich na scéně chybí, film tím poměrně znatelně trpí. Narážím hlavně na ona hluchá místa s mocenskými čachry v královské rodině, která jsou zajisté potřeba, abychom plně pochopili jednání hlavního hrdiny, ale místy působí trochu jako vata. Závěrečné minuty ovšem plní vše, co mají - široké úsměvy i dojetí jsou zaručeny a zlatá soška pro Firtha zrovna tak. (31.01.2011)

Z hlediska filmu jako uměleckého díla zdánlivě není co hodnotit. Je to celou dobu bezchybně konfekčně střižený příběh, jako ulitý, nic neurazí a všechno potěší, vyvolá správné reakce na správných místech, aniž by to bolelo, aniž by se i prostřední divák musel namáhat dívat nebo přemýšlet, aby se nechal dojmout. Přesně namíchaný koktejl, napětí mezi tradicí a novou dobou, soudržností a rozpadem, láskou a povinností, ješitností a umem, zranitelností a mocí v historicky vypjatém momentu. Plus správná míra ironie a vtipu. A dojemné finále - happy-end bez zadrhnutí. ** Jenomže výsledný efekt tentokrát za pozornost skutečně stojí - radují se všichni na plátně a všichni v kině, vydechnou úlevou a dojetím, neboť král Anglie dokázal bez zakoktání oznámit, že Evropa právě vstoupila do druhé světové války. Radují se. Radujete se. Začíná druhá světová válka, všichni mají čerstvě v paměti zvěrstva té první, takže už vědí, jaká hrůza se na ně svolává, a přitom v okamžiku oznámení o nastávajícím pekle jsou všichni, na které se díváte, a s nimiž se díváte, šťastní. Obsah té nejhroší zprávy v dějinách Evropy totálně přebíjí její forma. To tedy musí být královská řeč. Ten moment, přesunutí významu, ohniska a druhu emoce z oznámení o vyhlášení 2. světové války (jejž vnáší do dějin až tato interpretace, tento vizuální diskurz - ale kdo si to uvědomí?) za to stál, prožít ho v plném kině radujících se, dojatých lidí je rozhodně silné finále, bravurně vystavěné, a plně v intencích snímku. Čas sledování to sice zpětně neomluví, není to film k plnohodnotnému dívání, ale je zřejmé, že kdyby to nebyl tak logicky vypočítaně chytlavý, mainstreamově postavený snímek, který strhne divácké masy, nemohl by nás nechat zažít, jak se tvoří dějiny. Jako nesmírně chytrou hříčku, mocenský diskurs se silnou výpovědní hodnotou i o naší dnešní společnosti, je rozhodně třeba tento počin docenit. *** Mimochodem, po vánočním televizním dívání musím ocenit také skvělou práci českého dabingu - byl to dost specifický oříšek. (05.07.2011)

Typicky britský perfekcionistický a řekněme staromilský snímek, který sice má řadu nezpochybnitelných kladů počínaje výborným castingem přes odpovídající herecké výkony a sice konzervativní, nicméně bezchybnou, režii, ale přesto mě nějak nenadchnul a nepohltil. Zabývá se totiž aristokratickými "lepšími" lidmi svázanými přísnými společenskými pravidly, etiketou a odpovědností nikoli za sebe, ale za pověst a postavení své rodiny. Ti lidé sice soucítí s tím plebsem tam dole a pociťují za ně odpovědnost asi jako středověký feudál cítil odpovědnost za své poddané. Redukují mimochodem lidi na jeden lid a i když mají toho lidu plnou hubu, dají si nesmírně dobrý pozor, aby se těmi tam dole moc nezašpinili a vlastně ani onen lid neznají. Celkový dojem: 80 %. (18.04.2011)

Firth to má doma a doprial by som aj Rushovi, Bonhamke a kameramanovi. U mňa dlhé rozhodovanie medzi 4 a 5 hviezdičkami, nakoniec musím dať plnú pálku, pretože ma to síce úplne nechytilo za srdce, ale inak to bolo vlastne d-d-d-dokonalé. Rýdzo britské a zároveň ten najhollywoodskejší kus z tohtoročných nominácií. (26.01.2011)

Film se opírá zejména o Firtha, kterej je výbornej a evidentně nepřekvapilo jenom mě, že umí mimo romantickýho blbečka zahrát i blbečka s vadou řeči a pak o Rushe, kterej i když nemá jako Firth na svý postavě nic vyloženě výraznýho k hraní, tak se Firthovi téměř vyrovná. Ale co dál? Film v podstatě neustále řeší jen Firthovu vadu řeči a více méně se takhle dotáhně až ke konci, sice se netáhne nudně, ale rozhodně se netáhne ani nějak úžasně poutavě. (20.02.2011)