Von Ryanov Expres

Naposledy jsem viděl Von Ryanův Expres někdy v roce 1996 nebo 1997 ještě na VHS. Po několika letech jsem bohužel naše video doslova zavařil neustálým sledováním Simpsonů, takže k většině svých véháeskových pokladů jsem se už nikdy nevrátil (respektive ne na tomto formátu). A zatímco například takové Božské relikvie jsem znal i dlouho poté zpaměti scénu po scéně, na Von Ryanův Expres jsem měl pouze útržkovité vzpomínky. Vybavoval jsem si snad jen scénu z tunelu a nálet Messerschmittů. A tak teď po těch letech koukám, po čtyřiceti minutách se objeví vlak a já stále koukám a koukám a žádná scéna mi není povědomá. Už už mě jímá podezření, že jsem si to ve svých vzpomínkách spojil s nějakým jiným filmem, ale ne, nakonec jsem se dočkal. Mnou zmiňované pasáže se mi shodou okolností jevily i teď jako úplně nejlepší ze všech, ale nezapomenutelných (hehe) okamžiků je tam rozhodně víc. Franka Sinatru jsem měl vždycky rád jako zpěváka i jako herce, takže k obsazení hlavní role (ani žádné vedlejší) nemám sebemenších výhrad. Už si nevzpomínám, jestli jsem tehdy viděl film s dabingem nebo s titulky (ale přikláněl bych se k první variantě), jelikož se mi nepodařilo najít údaj o roku vzniku první české verze. Tentokrát jsem měl tu čest s primáckou verzí z roku 2007 a i když s volbou dabérů nemám problém, s provedením už ano. Jedná se totiž o jeden z těch filmů, kde se mluví více než jedním jazykem. A zatímco angličtina je převedena do českého slova, němčina a italština mají místy anglické titulky. Vzhledem k tomu, že tam ty titulky v určitých scénách jsou, dá se předpokládat, že jsou dané dialogy pro děj/vykreslení postavy důležité. Česká verze je ovšem zvesela ignoruje, takže lidé neovládající angličtinu nemají občas vůbec ponětí, co se na obrazovce děje. Jakmile se však objevují v záběru pouze Němci, mluví si kliďánko po našem. S tím, koho tohle napadlo, by měli skoncovat jako se starým slepým ovčákem, který už dosloužil - vzít ho do stodoly s nabitou kulovnicí a odprásknout ho. Ale to jsem zbytečně odbočil, film rozhodně stojí za vidění. (13.05.2013)

Poctivé válečné drama ze staré školy, vymezené dráhou dvou kolejí ... a neokázalými činy TĚCH mužů, kteří VŽDYCKY, za každých okolností jednají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí - a pokud se snad zmýlí, bez připomínek nesou následky svých rozhodnutí. Přitom je ani na chvilku nenapadne, že by snad proto měli být považováni za hrdiny. (11.01.2016)

Tohohle válečného filmu je velká škoda a proč protože na táboře bylo až moc veselo a za další komediální hudba nebyla vůbec vhodná bohužel, když už se dostáváme vlakem pryč tak to bylo celkem zajímavé a akce na útěk brala obrátky a tak se začalo blýskat na lepší časy, poté jsem dostal velkou ohnivou akci kterou jsem už vůbec nečekal. Když to ve finále dám dohromady ubrat nesmyslný tábor a přidat vlakové akce a byl by to dělo válečný expres. (26.10.2018)

Je to sice spíš dobrodružný než válečný film, trochu naivní, ale je to docela příjemné a sympatické pokoukání, které válku jako takovou nezlehčuje. U těchto starých válečných filmů se mi navíc líbí, že v nich vystupují spojenci jako spojenci, ne že si v nich např. Američani honí vlastní triko jako v jiném zachraňovaném Ryanovi. Shlédnuto po asi deseti letech dne 23.6.2010, slabší než Vlak (ten nezestárne) nebo Velký útěk, ale vzpomínka na staré časy. Malá technická: Němci během války neužívali neřízené rakety k bitevním útokům letectva na pozemní cíle (s výjimkou pokusů s raketami panzerschreck odpalovanými z letadel). Neřízené rakety (upravené verze pozemních "Nebelwerfer") užívali pouze proti vzdušným cílům, zejména bombardérům. (23.06.2010)

Ani ďalší "útekársky" film mi nepriniesol dobrý pocit. Zasa to bol "pioniersky" tábor, v ktorom sa pohybovali polovičnými dávkami dobre živení vojaci, ktorí mali síce na sebe zvyšky uniforiem, ale ani to im nebránilo vyžívať sa vo vojenských rituáloch. Útek samotný mi skôr pripomenul komédie o francúzskej siedmej rote, než napínavé zobrazenie riskantnej operácie. Ako to už v nenáročných filmoch býva jednej strane sa darilo všetko, druhá si nedala ani čestný gól. Takže jediným prekvapením bolo, že zatiaľ čo vo Veľkom úteku hral iba jeden spevák (John Leyton) v tomto už boli so Sinatrom dvaja. A to mi nestačí na lepšie hodnotenie. (30.10.2014)