Začátky

Už dlouho se mi nestalo, že bych měl během sledování filmu takový příjemný pocit, jako při Začátcích. Opravdu nevím, čím to přesně bylo, možná opět skvělým Ewanem, neméně dobrým Christoperem , velmi půvabnou Mélanie a nebo se prostě Miekovi podařilo natočit film, který mě nenudil, byl zajímavý, dojemný, smutný, láskyplný a zanechal ve mě pocit, na který určitě hodně dlouho nezapomenu. (20.07.2014)

„Zůstat sám je velmi snadné“ I banality, podávané s citem, dokážou udělat dojem. Začátky, interiérová freudiánská tragikomedie, formálně ani obsahově nenabízejí nic radikálně nového, přesto působí svěže. Fragmentarizace zacykleného vyprávění, vystihující životní zkušenost v postmoderní době bez začátku a konce, a absence většího dramatu i menšího konfliktu, film odlišuje od přímočařejších, k cíli směřujících vztahových dramat (stejně tak „indie“ look s podzimně melancholickými barevnými tóny). Triviálně nejsou pojímány ani vztahy mezi postavami. Zamrzí jen, vzhledem k autobiografické podstatě scénáře pochopitelné, soustředění veškeré pozornosti k Oliverovi. Ostatní, otec, matka, otcův milenec i nová přítelkyně, jsou v důsledku jenom klíčem k pochopení jeho osobnosti. Pochopení jím samým i námi. Ústředním tématem filmu, od něhož Mills poněkud roztěkaně (ovšem v souladu se zvolenou formou vyprávění) odbíhá k politice, občanské angažovanosti a starým filmům, je možnost, potažmo schopnost sebevyjádření. Po smrti otce, který dlouho nemohl dát najevo svou homosexualitu, se Oliver uzavírá do sebe, namísto toho, aby dal světu na vědomou, že je tady, a že je osamělý (kvůli povaze), smutný (kvůli minulosti a vzpomínkám) a plný obav (kvůli budoucnosti). V tom, aby si nahlas zařval, mu oproti gayům, jejichž hlas byl desetiletí umlčován, brání jen vlastní neschopnost přijmout posun, jenž v jeho životě smrtí otce nastal. Zpátky do světa mluvících (tzn. ne psích) hlav ho – psychoanalytikové, zpozorněte – vytáhne dívka bez hlasu, převlečené v okamžiku prvního setkání za muže (čili je zpočátku jenom náhradou za otce, výplní uvolněného prostoru). Navenek prosté až tuctové sbližování Anny a Olivera se vyhýbá řadě romantickým klišé s rozcházením a opětovným scházením a ve světle dvojnásobně iracionálního vztahu mezi Oliverovou matkou a otcem nastoluje otázky, jimiž se tuctové romance nezdržují. Například tu zcela nejzákladnější – proč 2 lidé zůstávají spolu? Na vztahové rovině je znát, nakolik osobním filmem Začátky pro Millse jsou. Stěžejním slovem je „citlivost“ a význam mu dávají herci. Ewan McGregor, jehož utlumený projev výborně odpovídá Oliverově rozpoložení, tudíž pro jednou padá podezření, že herec svůj part odehrál pod vlivem valia. Veterán Plummer, který si svého „starého teplouše“ užívá stejně jako Mélanie svou půvabnou ochranitelku, o níž můžete vědět všechno, a přesto bude budit dojem kohosi tajuplného. Je tak trochu bytostí z jiného světa, navenek nezatíženou žádnými vážnými starostmi, ale opět se nabízí ona lehce alibistická omluva – Anna slouží výhradně tomu, aby protagonista našel sám sebe, pročež její pečlivější prokreslení není žádoucí. Začátky se dokázaly vyvarovat debilně optimistického, všechno bude v pohodě, všichni jsou šťastní feelingu, přesto a přes určitou nevyrovnanost, zanechávají veskrze příjemný pocit. Pocit, za který se nemusíte stydět. 80% (18.11.2011)

Krásny film, detaily, atmosféra, hudba, herecké výkony, Arthur, smútok, radosť, čas, láska. Hľadanie zmyslu života tak ako to cítime, ako to len my vieme, tak ako nás okolnosti nútia, tak ako nás život nabáda, aby sme sa už konečne prestali báť a chytili do rúk to, čo nám ponúka a prestali sa vykrúcať a zahovárať. Nádherné ilustrácie, nechápem prečo to tá kapela, či čo to bolo nevzala, Holt ťažký život umelcov.. A pocit z filmu neprekonateľný, aspoň pre tento moment. (24.01.2012)

Mélanie Laurent podala v tomto filmu velice slušný herecký výkon, zvláště když přihlédnu k tomu, že se ve snímku prakticky nevyskytoval děj. Měl jsem dojem, že se nedívám na film, ale na smutnou lyrickou báseň. Můj problém spočívá v tom, že sice mám rád literaturu, ale k básním, zvláště k těm lyrickým, nikterak hezký vztah nemám, proto jen za 2 *. (30.12.2017)

Tak jsem myslela, že tento neznámý film s Ewanem McGregorem bude představovat neobjevenou perlu a skvělý relax na páteční večer. Výsledek? Relax určitě, ale chvílemi až trochu uspávající. Celkový děj bych shrnula do pár vět a vývoj byl neskutečně pomalý. Nicméně, k těm pozitivům, líbily se mi hodně sestřihy z jednotlivých let v minulosti, které je charakterizovaly. Líbilo se netradiční pojetí vztahu dvou hlavních akterů a jejich vlastní problémy, líbil se mi Jack Russel teriér a líbil se mi nekonvenční otec Ewana. 50% (28.10.2011)